Jubilejní zábavná rodinná show s prvky reality Pošta pro tebe vyvrcholí příběhem aktérů utajené svatby. Odehrála se před dvaceti lety, v hektických dnech sametové revoluce…


600. příběh Pošty pro tebe nás zavede do listopadu 1989, kdy se amatérský fotograf František stal zcela náhodou důležitým svědkem utajené svatby. Mladí snoubenci ji chtěli připravit svým rodičům jako dárek pod stromeček. V okolí pražské Staroměstské radnice bylo tehdy, 24. listopadu 1989, velmi rušno. Příprava svatebního aktu a s ním spojené recese vyžadovala nadlidské úsilí a vskutku netradiční přístup. František svůj úkol splnil. Jak to bylo s mladými recesisty dál, se už ale nedozvěděl. Jak žijí? Vydrželo jejich manželství dodnes? Stále pro ně schovává překvapení, které jim ten den připomene…

Za dobu svého vysílání si Pošta pro tebe našla velké množství příznivců a díky svému jednoduchém principu se stala fenoménem. „Myslím si, že je úspěšná hlavně proto, že odkrývá reálné příběhy obyčejných lidí, které se dějí všude kolem nás. Nejsou to osudy celebrit nebo lidí, kteří jsou něčím výjimeční. Mnozí z diváků se navíc třeba v podobné situaci ocitli a mohou se s prezentovanými příběhy ztotožnit,“ moderátorka Ester Janečková v rozhovoru na webu ČT: www.ceskatelevize.cz/postaprotebe

Poštu pro tebe vysílala Česká televize poprvé 19. května 2005. Dosud se jejího natáčení zúčastnilo přes 1 500 přímých aktérů. Z tisíců příběhů, kterými se Pošta zabývala, se jich přibližně 1 280 podařilo dovést do reportáže. Zhruba právě tolik hledaných osob se povedlo dohledat či oslovit a pošťák Ondřej jim předal pozvánku do pořadu: „Myslím si, že takových šedesát procent pozvaných hostů nás v pohodě přizve. Zbytek nás odmítá různými způsoby. Někdo zabouchne dveře bez jediného slova, jiný ve vší slušnosti natáčení odmítne,“ bilancuje pošťák Ondra – Martin Kavan. „Nejhůř mi bylo asi v okamžiku, kdy po nás v Olomouci vystartoval jeden takový obrovský ramenatý pán. Myslím si, že kdybychom nebyli na náměstí, ale na nějakém odlehlejším místě, možná by nás zmlátil.“

Nejčastějšími typy příběhů jsou rodinné story. Nejvíce Poštu oslovují ztracení a odloučení sourozenci, adoptovaní, kteří hledají biologickou rodinu a identitu, děti, které hledají své otce. Co se týče příchozích námětů, v poměru muži versus ženy vedou ženy (asi 2/3), ve výsledku (ve vysílání) se poměr vyrovnává. Přibližně polovina připravovaných setkání neproběhla. Nejčastěji proto, že oslovení nechtěli, nebo nemohli řešit své soukromé záležitosti před kamerami. Pozvaní se musejí k účasti v Poště rozhodnout dobrovolně. Do momentu setkání se nedozvědí, kdo si je pozval. Nicméně skutečně se je někdy tvůrci snaží přemlouvat: nejčastěji muže, a z nich nejčastěji otce, kteří se z různých důvodů obávají setkání se svými dětmi, jež nemohli nebo nechtěli vychovávat. Do této skupiny také nejvíce patří ti, kteří účast v Poště odmítnou.

Zatím nejvzdálenější účastník Pošty přijede z Los Angeles, její hosté byli také z Anglie, Švýcarska, Německa, Ruska, Ukrajiny. Nejstarší aktéři, dnes téměř devadesátiletí přátelé z období totálního nasazení v nacistickém Německu, se sešli po skoro šedesáti letech. Běžná jsou setkání po padesáti letech – odloučených sourozenců, nezapomenutelných lásek, přátel z dětství a raného mládí, dokonce i dětí a rodičů. Nejmladšímu aktivnímu účastníku bylo dvanáct. V poslední době Poštu stále více oslovují mladí lidé ve věku od 20 do 30 let.

Na Poštu se obrátily i známé osobnosti. Petr Kratochvíl chtěl najít svého jediného žijícího sourozence – bratra z otcovy strany. Doufal, že se přes něj dostane také k otci, kterého rovněž nikdy neviděl. Setkání dopadlo úžasně… Karel Svoboda chtěl najít záchranáře, který jej po těžké autohavárii vyprostil ze zdemolovaného auta. Chtěl poděkovat muži, pro něj doposud anonymnímu, za záchranu života. Setkání bylo lidsky velmi vřelé, nepatetické a přesto dojemné...

Z ohlasů účastníků a z práce při přípravě Návratů (léto 2007 a 2008) tvůrci vědí, že více než polovina poštovních setkání pokračuje ve vztahu aktérů. Sblížilo se mnoho sourozenců, dětí a rodičů, dávných přátel. Příkladem je zmíněný příběh Petra Kratochvíla a jeho bratra (Návraty). Jejich rodiny jsou v téměř každodenním kontaktu a sourozenecký vztah funguje, jak má (bratr – bývalý trafikant – zavřel trafiku a podle informací tvůrců pracuje v divadle Ta Fantastika). Nebo příběh mladého muže: chtěl se usmířit se ženou, která od něj odešla i s dětmi. Na základě setkání v Poště mu dala šanci. Tvůrci mají zprávy, že rodina funguje. A nebo příběh romské ženy: hledala své neteře, dcery zesnulé sestry. Pošta našla jednu z nich, mentálně postiženou dívku. Setkání se podařilo, navíc teta později požádala o její svěření do své péče a dívka žije ve své rodině...


Ladislav Šticha, Tiskový mluvčí ČT