Tajemná tvář, neuvěřitelná křehkost, brutální diktátor i ztracený ostrov pokladů. Rozmanitost, která zasáhne každého. Ve dnech 15. - 17. 10. si na Prima ZOOM prostě vyberete. Rozmanitost na Prima ZOOM:
15. 10. 19.00 – Loupež Mony Lisy
15. 10. 20.00 – Svět motýlů
16. 10. 21.00 – Maova studená válka
17. 10. 21.00 – Ostrov pokladů Robinsona Crusoa
Loupež Mony LisyMona Lisa je bezesporu nejslavnějším obrazem světa. 21. srpna 1911 došlo v pařížském Louvru k nemyslitelnému činu. Neznámý pachatel se zmocnil tohoto mistrovského díla Leonarda da Vinciho a odnesl ho z muzea. O dva roky později je pachatel loupeže odhalen a Mona Lisa se vrací zpět do Louvru. Roku 1996 přijíždí do Paříže renomovaný kunsthistorik a novinář Jerome Coignard, aby napsal pravdivý příběh o záhadné loupeži Mony Lisy. V Louvru se od roku 1911 mnohé změnilo, zdi slavného muzea však i dnes zdobí obraz charismatické a tajemné Mony Lisy. Od dob loupeže existuje teorie, že se roku 1914 nevrátil do Louvru originál, ale falsifikát. Jerome prověří stará vydání novin a zjistí, že loupež Mony Lisy byla jednou z prvních novinových senzací v dějinách. Až na jeden otisk prstu neměla policie žádné stopy, šance na dopadení pachatele byly nulové, vyšetřovatelé proto čelili velkému tlaku ze strany tisku i ze strany veřejnosti. Týden po loupeži otevírá muzeum své brány veřejnosti, pod prázdnou zdí, kde dříve visela Mona Lisa, se vrší hromady květin. Lidé truchlí, holá zeď se stává poutním místem.
Mnozí věří, že v loupeži má prsty nepřátelské Německo. V policejních archivech narazí Jerome na důležitou informaci, pět týdnů po loupeži se obraz objevil na černém trhu v Belgii. Vyšetřovatelé se přestrojí za britské sběratele a pokusí se obraz koupit, pak jsou ale policejní plány zveřejněny v novinách a z obchodu sejde. Roku 1912 policie zastavuje vyšetřování a Mona Lisa je považována za nenávratně ztracenou. Roku 1913 přichází nečekaná zpráva z Itálie, zloděj byl identifikován jako chudý italský dělník Vincenzo Peruggia, který trvale pobývá v Paříži a který před časem pracoval jako sklenář v Louvru. Policie vtrhne do Peruggiova bytu, obraz zde nenajde, je zde však nalezen seznam významných obchodníků s uměním, sběratelů a amerických milionářů. Šlo snad o loupež na zakázku? Počátkem 20. let se americké ekonomice daří a bohatí muži jako Rockefeller skupují umělecká díla starých evropských mistrů ve velkém. Jeromovo pátrání se přesouvá do Florencie, kde Leonardo da Vinci zahájil roku 1503 práci na portrétu Mony Lisy.
Někteří lidé se domnívají, že Mona Lisa je pouze fiktivní žena, jiní jsou přesvědčeni, že se jedná o manželku florentského obchodníka Francesca del Gioconda. Ve florentských archivech objeví Jerome dopis, ve kterém Peruggia nabízí obraz florentskému obchodníkovi s uměním Gerimu. Peruggia požaduje za obraz 500 tisíc lir, což by činilo zhruba 1,5 milionu EUR. Geri prověří pravost obrazu, rozhodně za něj ale nehodlá zaplatit, namísto toho volá policii. Peruggia je zatčen, obvinění se nebrání, jeho doznání potvrdí otisky prstů. Peruggia tvrdí, že chtěl vrátit mistrovské dílo své vlasti. Italský soud jeho patriotismus ocení a odsoudí ho k pouhým sedmi měsícům vězení. Peruggia vypoví, že v den loupeže oblékl svůj pracovní plášť a vešel do Louvru vchodem pro zaměstnance. Ten den bylo muzeum pro veřejnost zavřené. V liduprázdném sále sundal obraz ze stěny a překryl ho pláštěm, na služebním schodišti pak vyndal obraz z ochranného rámu. Peruggia chtěl opět odejít vchodem pro personál, dveře byly ovšem zamčené. Peruggia drze požádal zaměstnance muzea, aby mu dveře odemkl, poté i s drahocenným obrazem opustil Louvre a zamířil do svého bytu.
V lednu 1914 je Mona Lisa převezena zpět do Paříže, reakce italské veřejnosti jsou však velice nesouhlasné. Vrátila se však do Louvru pravá Mona Lisa, nebo falsifikát? Pátrání po potencionálním kupci originálu zavede Jeroma do washingtonské Knihovny Kongresu. Ve starých výtiscích novin najde Jerome rozhovor reportéra Karla Deckera s Eduardem de Valfiernem, který tvrdí, že si u Peruggii objednal loupež Mony Lisy. Podle svých slov nechal Valfierno před loupeží zhotovit 6 padělků, které nechal přepravit do Ameriky a uložil je do trezoru. Ty pak po krádeži obrazu prodával jako originály, na kterých vydělal 60 milionů dolarů. Pravou Monu Lisu ke svému obchodnímu záměru nepotřeboval, stačilo mu, že byla ukradena.
Svět motýlůV Británii žije více než 50 druhů motýlů – paví oka, admirálové, batolci, modrásci, bělásci, perleťovci či babočky. Sílící tlak developerů a intenzita zemědělství devastuje krajinu a zaujetí pro motýly by ji mohlo zachránit. Ve viktoriánské době byl nejvlivnějším sběratelem motýlů lord Rotchild, jehož sbírka pomohla financovat londýnské Přírodopisné muzeum. Přírodovědci se každé léto snaží přilákat vzácného motýla batolce duhového. Ti žijí ve výškách a zřídka sestupují na zem a dají se nalákat jen na zkažené potraviny, jako krevetová pasta či krájené medúzy. Samci hledají a pronásledují samičky, ale předtím musí přijmout dostatek minerálních solí, a proto je výběr návnad tak důležitý. Přírodovědci kladou návnady na pozorování batolců už více než 250 let. Z každého vajíčka se musí prokousat ven housenka, ale ta se líhne ve stejné době, jako ptáci vyvádí mladé. Housenky se proto musí maskovat do podoby listů či semeníků, kterými se živí. Larva běláska je za tři týdny od vylíhnutí 800x těžší. Znamená to, že se musí stále živit, a když výstavba a intenzivní zemědělství ničí rostliny, motýli mizí.
Někteří hajní prosekávají v zimě lesy, aby nezarůstaly a neutlačovaly rostliny a touto údržbou vzniká dnes už vzácný biotop. S příchodem jara se opět objevují housenky, kukly a také dospělí jedinci, kteří přezimovali. Počet lesních motýlů, jako bělopásek a perleťovec stříbropásek, se snížil. Biotopy totiž mizí i v případě zanedbané péče. Příkladem je hnědásek jitrocelový, který prospíval v místech, kde se kácely stromy, protože světlo umožnilo růst jeho potravní rostlině, černýšovi lučnímu. Byl blízko vyhynutí, ale díky lidem, kteří obnovili tradiční péči o les, byl zachráněn. Britští motýli se objevují dříve, což znamená, že se svět otepluje. Některým motýlům to vyhovuje, jiní se přestěhovali dále na sever. V létě je babočka bodláková v Británii jeden z nejběžnějších motýlů, ale v zimě odlétají do marockých hor. Housenky babočky se živí bodláky, kopřivami a slézem, které rostou na různých místech v různých dobách, takže za nimi motýli cestují až 2500 km do Maroka. Pro ně je oteplování klimatu přínosem, protože jejich potravní rostliny se nacházejí více na sever. Pro některé motýly to naopak znamená katastrofu, jako pro okáče horského – odolného a chlupatého motýla. Jeho potravní rostliny nerostou jinde než v tomto chladném klimatu a kvůli oteplování je vytlačován stále výš do hor. Stejně tak postihují ztráty biotopů i spousty dalších motýlích druhů. Růst světové populace vyvíjí tlak na krajinu a intenzivní zemědělství ničí rostliny a biotopy.
Na druhou stranu zemědělství i pomáhá. Mladé housenky modráska černoskvrného napodobují pach mravenčích mláďat a proto je mravenci odnesou dovnitř mraveniště, kde se housenka začne živit jejich larvami. Pak se zakuklí a vyvine se v motýla. Pokud by ovce nespásali trávu, ta by přerostla a mravenci by se stěhovali pryč, takže jen díky nim se mohou populace modráska rozvíjet. Vládní programy v Británii povzbuzují zemědělce, aby přizpůsobovali obdělávání půdy volně žijícím živočichům. Ochrana motýlů se zaměřuje na vytvoření řetězce biotopů, ale postupuje to velmi pomalu. Proto jeden britský muž doma ve skleníku chová motýly a provádí jejich vypouštění i roznos jejich larev do vhodných oblastí. Další muž se snaží vzbudit u dětí zájem o přírodu a hlavně o motýly a proto vytvořil na svém pozemku biotop vhodný pro jejich život. Navíc investuje velké peníze do výstavby zahrady pro motýly v Londýně, protože je přesvědčen, že když k péči o ně povedeme děti odmala, budou se o ně starat i v dospělosti. Housenka žluťáska upřede podložku a ukotví háčky na zadní straně těla. Pak kolem sebe ovine vlákna a také je ukotví. Pak se hlava housenky roztrhne, otevře se a objeví se kukla. Tělo housenky se zhroutí do sebe a jeho molekuly se sestaví znovu. Trávící šťávy rozloží housenku na výživu a ta navíc obsahuje zvláštní druhy buněk, kolem kterých se začne stavět tělo motýla. No není to nádhera.
Maova studená válka 3 díly, každý čtvrtek od 21.00 – Čína versus USA, Indie a Sovětský svaz
USA – 16. 10.
Dokument mapuje vývoj vztahů mezi Čínskou lidovou republikou a USA od roku 1949, kdy se čínskému komunistickému vůdci Mao Ce-tungovi podařilo vyhlásit nový čínský stát. Už rok po vyhlášení nového státu má však Mao problém. Severní Korea se dostává do války se svým jižním sousedem a kvůli tomu i s USA. Američané, kteří do války vstoupí, díky technologické převaze úspěšně zatlačí Severokorejce až takřka k čínským hranicím. Proto Mao posílá své vojáky do Koreje a situace se otáčí. V této válce zahyne i samotný syn Mao Ce-tunga. Nicméně technologická převaha USA způsobí, že boje ustrnou a ani jedna z bojujících stran není schopna si zajistit výraznější úspěchy. V březnu 1953 umírá Stalin a nové sovětské velení tlačí na Maa, aby byla válka v Koreji ukončena. Příměří je podepsáno 27. července 1953. Vývoj v oblasti však nenechává Mao Ce-tunga v klidu. Po vyhnání Francouzů z Vietnamu přechází Indočína do další války, do které se zapojují i USA. Mao zprvu vietnamské vedení podporuje, a to i čínskými vojáky. Tak, jak se však Vietnam spíše přiklání k SSSR, tak i Mao postupně stahuje svou podporu z této oblasti. V té době se v důsledku nevraživosti mezi Maem a Chruščovem dostávají sovětsko-čínské vztahy na bod mrazu. Konec Maovy studené války vůči USA udělá až návštěva amerického prezidenta Nixona v Pekingu v roce 1972.
Indie – 23. 10.
Když v roce 1949 vznikla Čínská lidová republika, zdálo se, že Čína a Indie jsou země, mezi kterými panují přátelské vztahy. Jenže přátelské vztahy obou supervelmocí vzaly velmi rychle za své, když v Tibetu vypuklo protičínské povstání. Mao nechápal, proč jeho údajný přítel, indický premiér Néhrú, nezakáže protičínské projevy v indické veřejnosti. Ve chvíli, kdy se tibetské povstání rozhořelo ve skutečný problém, situaci ještě více zhoršil útěk dalajlámy do Indie. V daný moment se jasně projevily i další spory, které mezi sebou obě supervelmoci měly. Především se jednalo o územní spory na čínsko-indických hranicích, jež byly vyvolány McMahonovou linií, kterou v roce 1914 stanovili Britové a kterou nová Čína neuznávala. V srpnu roku 1959 tak na základě všech těchto problémů napětí na hranicích obou států gradovalo. Malá krvavá šarvátka mezi hraničními jednotkami se změnila v otevřenou válku.
Čínské vedení se společně s Maem cítilo zrazeno, když sovětský vůdce Nikita Chruščov vydal prohlášení, že čínsko-indické situace velmi lituje. Celá situace na čínsko-indických hranicích začala být označována jako politika indického postupu. Drobné pohraniční boje však dosáhly úrovně skutečně velké války až v říjnu 1962, kdy čínské jednotky provedly velký koordinovaný útok přes hranice a získaly velká území. V listopadu 1962 byla zahájena druhá čínská ofenzíva, která měla za následek ještě větší čínské územní zisky a zhroucení indické armády. V této situaci zděšený Néhrú žádá USA o vojenskou pomoc. Nicméně Mao udělá překvapující krok. Nechává stáhnout svou vítěznou armádu do původních pozic a indické zajatce propouští i s jejich zbraněmi domů. Dodnes není jasné, co tímto velmi vstřícným krokem čínské vedení zamýšlelo. Válka však skončila a do dnešních dní panuje na čínsko-indických hranicích napětí. Čínsko-indická válka měla však i jiný výsledek. Sovětský vůdce Chruščov považoval Čínu za agresora. Čínské vedení to považovalo za zradu komunistických pozic, a to bylo základem pro vznik otevřeného nepřátelství mezi oběma supervelmocemi, které později vedlo k sérii vojenských konfliktů.
Sovětský svaz – 30. 10.
V roce 1949 se po dlouhé válce proti japonským okupantům a následně proti čínským nacionalistům podaří Mao Ce-tungovi a jeho spolubojovníkům vyhlásit Čínskou lidovou republiku. V červnu 1950 Mao Ce-tung podepisuje smlouvu o přátelství se Sovětským svazem, který jeho a jeho bojovníky dlouhodobě podporoval. Zdá se, že oba komunistické státy budou trvale budovat spolupráci. V témže roce však vypukne Korejská válka a Stalin tlačí na Mao Ce-tunga, aby se do ní Čína zapojila. Postup USA k čínským hranicím a slib Stalina dodat Číně munici a vojenské technologie způsobí, že Čína do války vstoupí. Nicméně Stalin s dodávkami nových vojenských technologií Číně nikterak nespěchá a Mao mu to začíná mít za zlé. V roce 1953 Stalin umírá a nové sovětské vedení se s jeho stylem vlády rozchází a odmítá Stalinův kult osobnosti. Mao to začíná chápat jako osobní útok i na svou osobu a Chruščova označuje jako revizionistu. To způsobí otevřenou roztržku mezi oběma mocnostmi. Mao touží, aby se Čína vyrovnala SSSR, a vyhlašuje svůj program Velký skok vpřed. Ten má odvést milióny lidí z venkova do průmyslu a technologicky dohnat SSSR. Následkem tohoto neuváženého kroku vzniká však velký hladomor. Mao před občany Číny svaluje vinu na SSSR. Tvrdí, že Čína musí svému bývalému spojenci zaplatit dluhy.
V roce 1962 dochází ke Kubánské krizi a Čína nabízí SSSR svou pomoc. Chruščov se však dohodne se Západem a Mao to považuje za zradu myšlenek komunismu. Po odstavení Chruščova od moci se Číňané, coby oficiální delegace v Moskvě, dozvídají, že mají ve své zemi také svrhnout Maa a odmítnout pěstování jeho kultu. To je pro Maa nepřijatelné a dochází k úplné roztržce mezi oběma státy. Čína prochází dalším Maovým experimentem, kulturní revolucí, a Mao buduje obraz nového nepřítele. Tím je už otevřeně SSSR. Vztahy se zhoršují a v březnu 1969 vypukne na hranicích, které se nacházejí na sporných územích (dohody ještě původní carské vlády s čínským císařstvím), válka. Místem bojů se nejprve stává ostrov Damanskij. V březnu téhož roku se objevují vojenské srážky i na jiných místech společné hranice. Rusové se připravují i na možný jaderný útok a svět se obává jaderného konfliktu. V této situaci americký prezident Nixon využívá situace a varuje SSSR, že v případě jaderného útoku proti Číně se USA do jaderné války také zapojí. Díky tomuto varování se vztahy uklidní a 11. září 1969 je uzavřeno příměří. Tato válka sice skončila, oba komunistické státy se však rozešly ve zlém. Mao se začíná sbližovat s USA. Devatenáctého září 1976 však Mao Ce-tung umírá.
Ostrov pokladů Robinsona CrusoaOstrov Robinsona Crusoe leží sedm set kilometrů od pobřeží Chile. Mezinárodní tým badatelů sem přijíždí, aby zjistil něco víc o jeho bouřlivé minulosti. Na ostrově byl vysazen Alexander Selkirk, skotský námořník, který zde přežíval na vlastní pěst a stal se předlohou pro postavu Robinsona Crusoe. Navíc se tvrdí, že je na ostrově zakopán španělský poklad. Ostrov leží v sopečné oblasti, v níž jsou častá zemětřesení. V roce 2010 zasáhla ostrov vlna tsunami. Přístav a všechny budovy na pobřeží byly zničeny. Za posledních dvě stě padesát let šlo o třetí tsunami, která ostrov zasáhla.
V listopadu roku 1574 loď kapitána Juana Fernandéze objevila tento ostrov. Kapitán okamžitě odhadl strategickou hodnotu tohoto ostrova. Navíc mu umožnil doplnit pro jeho posádku zásoby pitné vody, hustý les poskytl dřevo na opravu lodě a byl zde také dostatek ovoce. Fernandéz zabral ostrov jménem španělské koruny. Po návratu do vlasti byl ale zatčen inkvizicí, obviněn z čarodějnictví a paktování s ďáblem. Jak jinak by bylo možné, že by plavbu dokončil v tak krátkém čase. Do této doby trvalo lodím tři měsíce, než se dostali z Valparisi do peruánského přístavu Callau. S novou Fernandézovou trasou přes ostrov to trvalo pouhé tři týdny. Španělům došlo, že existenci ostrova musí držet v tajnosti. Aby si Španělsko mohlo ostrov nárokovat, museli ho osídlit. Vykácení lesů na ostrově vedlo k devastující erozi. Španělé také přivezli kozy a dovolili jim se volně pást. Ty požraly keře, a půda tak ztratila přirozenou ochranu. Hustý déšť vytvořil kanály a odplavoval do moře hlínu. Nakonec se Španělé myšlenky osídlení ostrova vzdali. Kozy tu však zůstaly a rozmnožily se. To byl vítaný zdroj masa pro britské korzáry, kteří zde zakotvili po Španělech jako další.
Strategickou hodnotu ostrova popisuje ve svém deníku jeden z nejznámějších korzárů William Dampier. Navíc nakreslil první detailní mapu ostrova. Poté, co však ke břehům připluly španělské lodě, neměl Dampier jinou možnost, než se svou lodí prchnout. Ostrov byl však nyní zanesen v mapách, což bylo pro španělské lodě nebezpečné. Po smrti Karla II. začala válka o španělské dědictví a dlouhé boje o trůn destabilizovaly Španělsko. Než se vše ustálilo, byla potřeba schovat pravidelné zásilky zlata a stříbra z jihoamerických dolů. Neobydlený ostrov k tomu byl ideálním místem. V anglickém archivu se nachází zajímavý dokument, listiny jímacího práva, které opravňovaly korzáry k vedení válek a honbě za kořistí. Jedna z lodí se vydala na ostrov Juana Fernandéze a chtěla si zde udělat základnu pro své výboje. Nikdo však nepočítal s mořskými termity, kteří z lodního dřeva nadělali cedník. Když dorazili k pobřeží, navrhl jeden ze členů, Alexandr Selkirk, aby nejdříve opravili loď, a pokud to bude nutné, tak i jednat proti kapitánovu rozkazu. Ani jeden z mužů se však nepřidal na jeho stranu a tak byl Alexandr Selkirk na ostrově zanechán. Byl na tom však lépe než jeho kolegové. Loď se totiž později, jak Salkirk předpovídal, potopila. Alexandr se domníval, že v nejbližší době připluje další anglická loď a nabere ho. V tom se však spletl a další loď se ukázala až za čtyři roky. Ze strachu před Španěly se rozhodl přesunout do vnitrozemí. Chilský úřad pro turistiku označuje Aquas Buenas za místo na ostrově, kde přebýval Selkirk. Tým odborníků toto místo navštěvuje a domnívá se, že to není to pravé místo jeho útočiště. Podle stop, které zde zůstaly, zde žili Španělé. Navíc podle jeho pozdějších výpovědí se utábořil na mýtině poblíž potoka, na místo, kam nebylo ze břehu vidět. Svou pozorovatelnu měl mít na horském výstupku. Tým badatelů se tam tedy vydává. Ale i k tomuto místu jsou skeptičtí. Není odtud dobře vidět na místa, kde může loď zakotvit. Selkirkův život na ostrově, který se stal předlohou pro Robinsona, nebyl ale na rozdíl od knihy vůbec romantický.
www.prima-zoom.cz – unikátní on-line magazín: základní info, program, aktuality, fotografie, zajímavé články a ještě něco navíc.
Něžná i šílená může být Prima ZOOM.
Mgr. Filip Budák, Externí dodavatel PR oddělení pro FTV Prima
Google
