Helena Rytířová, fotografka, spisovatelka, majitelka nahrávacího studia, kde poslední léta režíruje audioknihy, je vdovou po legendárním textaři Zdeňku Rytířovi. Před dvěma roky napsala román Jsem mrtvý, neplačte, na jehož motivy plánuje natočit film režisér Viktor Polesný. Sama Rytířová se stále věnuje literární tvorbě a již nadobro skončila se psaním kuchařek.
Helena Rytířová začala s psaním a vydáváním knih v době, kdy se starala o svého nemocného muže a nemohla se věnovat reportážní fotografii. Naučila se fotografovat jídla a od roku 2008, kdy vyšla její první kniha receptů Nedělní menu, vydala ještě pět dalších úspěšných kuchařek pro děti i dospělé s vlastními recepty a fotografiemi pokrmů, které sama uvařila.
„Miluju vaření, baví mě dělat dvě teplá jídla denně a jsem šťastná, když se mi ozve někdo, kdo podle mých receptů úspěšně uvaří. Nyní už ale žádnou kuchařku vydávat nechci. V době, kdy v televizi vaří skoro každý, včetně politických kandidátů, kdy ročně vychází nespočet kuchařských knih, mi to přijde jako ztráta času,“ říká Helena Rytířová.
Před čtyřmi lety se od kuchařského žánru odklonila a napsala novelu Život byl pes. Je to vyprávění voříška z útulku, kterému jeho nová panička dala jméno Život. Knihu jí ilustroval Tomáš Bím. Další román Heleny Rytířové Jsem mrtvý, neplačte, z roku 2014, se odehrává za první světové války, a nejnovější kniha Uhnutiny uhnutý nese příběh zasazený do období od padesátých let až do normalizace v komunistickém Československu. Je o udavačích, okupaci naší země spřátelenými armádami, sňatku svazačky se sovětským vojákem, kterého si hlavní hrdinka „urvala“ přímo z tanku, VUMLu, StB, vodky a všeho, co lemovalo život její generace. Knihu jí symbolicky pokřtil 21. srpna na Václavském náměstí Milan Knížák.
Děj románu Jsem mrtvý, neplačte inspiroval režiséra Viktora Polesného k zamýšlené filmové realizaci.
„Zájmu pana režiséra předcházelo doporučení profesora Jan Pirka, o to víc si toho vážím. Předlohou pro hlavního hrdinu mi byl můj pradědeček, z kterého se při práci v pitevně anatomickém ústavu stal alkoholik, opustil sedm dětí a skončil jako lapiduch na východní frontě. Víc informací jsem o něm neměla, pro můj smyšlený příběh jsem tedy musela čerpat reálie z dochovaných deníků a literatury. Příběh začíná v pražské pitevně, poté se odehrává na východní frontě a končí v pardubické nemocnici Karanténa, největším lazaretu první světové války, na který se již zapomnělo, přestože byl na svou dobu unikátní,“ říká Helena Rytířová.
HELENA RYTÍŘOVÁNarodila se v roce 1951. Pracovala jako fotografka v několika redakcích časopisů a novin, je autorkou mnoha přebalů na hudební nosiče a majitelkou nahrávacího studia Chevaliere,kde se vyrábějí zejména audioknihy. Napsala několik kuchařek a romány Život byl pes, Jsem mrtvý, neplačte a Uhnutiny uhnutý. Byla manželkou herce Petra Čepka, se kterým má dceru Petru, poté se provdala za textaře Zdeňka Rytíře, o kterého se v jeho těžké nemoci pět let intenzivně starala. Spolu mají dvě děti. Nyní žije s muzikantem Pavlem Sedláčkem.
Michaela Rozšafná, 2media.cz