Patřila spolu s Karlem Zemanem a Jiřím Trnkou k zakladatelům českého animovaného filmu. Je autorkou kultovní Vzpory hraček, Uzlu na kapesníku nebo Ferdy Mravence. Nový dokument České televize, jenž v pátek zahájí sedmapadesátý ročník zlínského filmového festivalu, přiblíží tvorbu světově uznávané umělkyně Hermíny Týrlové. Televizní premiéru bude mít jen o pár dnů později, ve středu 31. května na ČT art.


„U filmu se pokaždé snažím najít osobitý styl vyprávění. A protože byl život Hermíny Týrlové poměrně dobře zmapovaný, rozhodli jsme se, že film natočíme jednoduše z pohledu jí samé. A tak je vypravěčem pouze Hermína Týrlová, která chronologicky popisuje celý svůj život a díky unikátním televizním, filmovým nebo rozhlasovým archivním materiálům ve snímku i promlouvá,“ říká režisér Pavel Jirásek o dokumentu, který vznikl v koprodukci České televize s městem Zlín.

Dokument obsahuje řadu hraných scén. Na jeho natáčení, jež probíhalo v původních zlínských filmových ateliérech a v domě Hermíny Týrlové, se podíleli i studenti Univerzity Tomáše Bati, kteří rekonstruovali vybrané ukázky z původního filmu Týrlové. Vytvořili i loutku Ferdy Mravence, z té původní se totiž zachovala jen hlava. „Je to poprvé, co Česká televize tak podrobně mapuje tvůrčí pozůstalost po Hermíně Týrlové. Zmapování filmů, hrubých materiálů z natáčení, fotografií a korespondence, které dosud nikdo neviděl, tak obohatí archiv zlatého fondu české kinematografie," vysvětluje dramaturg Martin Polák.

Na festivalu se dokument bude promítat v pátek 26. května. O pár dnů později pak budou mít možnost film zhlédnout i televizní diváci. Premiéru bude mít ve středu 31. května ve 20:20 na programu ČT art.


Rozhovor s tvůrci:

„Oživila neživou hmotu. To mě fascinuje,“ říká o Hermíně Týrlové režisér Pavel Jirásek. Brněnské studio České televize připravilo nový dokument o spoluzakladatelce českého animovaného filmu Hermíně Týrlové. Jak vidí práci na dokumentu i samotnou Hermínu Týrlovou scenárista a režisér Pavel Jirásek a dramaturg snímku Martin Polák?


V minulosti již v brněnském studiu České televize vznikl koprodukční dokument Filmový dobrodruh Karel Zeman v režii Tomáše Hodana. Byl to jen krůček k Hermíně Týrlové?

Pavel Jirásek: Spíše jsme k tomuto tématu dospěli obecným sledováním možných témat při tvorbě dokumentů. Neustále totiž monitorujeme nejen výročí, ale také různé významné osobnosti, jejichž tvorba nás oslovuje a o nichž se domníváme, že přišel čas o nich něco natočit, protože jsou něčím aktuální. Že významně rezonují s dobou a mají nám co podstatného říci.

Martin Polák: Inspirace jednotlivými osobnostmi československého animovaného filmu byla ještě předtím, než jsme tvořili současné dokumenty a vycházeli jsme spíše z národní tradice animované tvorby: Trnka, Zeman, Týrlová, Pojar. Nadšeně jsme se ujali těchto témat a postupem času nám vykrystalizovaly jednotlivé portréty osobností, které už byly nebo nebyly zpracované. První vlaštovkou byl Filmový dobrodruh Karel Zeman, který vlastně vykopl televizní renesanci velikánů českého animovaného filmu. Dá se říct, že poté jsme volně navázali s osobností Hermíny Týrlové. Pavel Jirásek k tomu navíc přistupoval jako známý historik, kurátor a sběratel loutek, takže do toho vnesl svůj vlastní pohled.


Jaký máte vztah k Hermíně Týrlové?

Pavel Jirásek: Měl jsem štěstí, že jsem zažil rozvoj české loutkové filmové tvorby od šedesátých let, a to nejen filmové loutkové animace v rámci Krátkého filmu, ale třeba i rozmach fenoménu televizní loutky. Významnou součástí české animace bylo také dílo Hermíny Týrlové. Čím je člověk starší, tím spíše z odstupu chápe význam věcí, které se v dětství jevily jinak. Přestože se tvrdí, že celé dílo Hermíny Týrlové bylo vytvořeno výhradně pro děti, domnívám se, že nepracovala jenom pro ně. Hermína Týrlová byla především ustavičná experimentátorka, pracovala s různými typy animace předmětů a hmoty. Jakmile začnete takto pracovat s hmotou a oživovat ji, tak vlastně tvoříte kouzlo, které je záhadné a nemusí být každému srozumitelné a příjemné. Proto se některé děti při promítání jejich filmů bály. Ačkoliv se tedy její filmy na první dojem mohou zdát dětské, jsou naopak univerzální pro jakoukoliv generaci a vždy je tam poselství, které široce překračuje dětskou představivost.

Martin Polák: Je to dost ambivalentní, protože tvorba Hermíny Týrlové u mnoha dětí vyvolává různorodé emoce. Když jsem jako malý viděl úplně původní verzi Ferdy Mravence, tak jsem ho vnímal jako něco velmi starého, k čemu jsem si postupem času musel najít cestu. Později, právě v případě tvorby dokumentu o Hermíně Týrlové, jsem objevil její kouzlo, které tkví zejména v oživování neživých předmětů.


Jakou postavu v tvorbě Hermíny Týrlové vnímáte jako stěžejní?

Pavel Jirásek: Postavy Hermíny Týrlové nemají charakter absolutních hrdinů. Zabývala se úplně nejprostšími věcmi, jako je nepovedený látkový panáček, kapesník nebo kulička. Právě to mě fascinuje nejvíc. Hermína Týrlová oživuje obyčejnou neživou hmotu. To je úžasné, je to něco, co velký film s lidskými hrdiny nedělá.

Martin Polák: Myslím si, že Ferda Mravenec je přelomové dílo v celé její tvorbě, které ji nasměrovalo dál. Díky této postavičce získala velký úspěch a možnost realizovat další náměty.


Bylo náročné nadchnout spolupracovníky pro natočení tohoto snímku?

Pavel Jirásek: Nebylo. Vybírám si lidi, se kterými pracuji dlouhodobě. Hermína Týrlová má v každém díle přítomný morální apel a všudypřítomnou výtvarnou jemnost a krásu, jde tedy přirozeně o téma, které uchvacuje a baví úplně každého ze štábu.

Martin Polák: Věkově se tým spolupracovníků pohyboval mezi pětadvaceti a šedesáti lety, takže se na place potkalo několik generací. Někteří z nich zažili tvorbu Hermíny Týrlové v reálném čase a navázali na vzpomínky, naopak mladí ji objevovali, osahávali a srovnávali se soudobou animovanou tvorbou, která se už neobejde bez použití počítačové grafiky a vyladěných filmových efektů. Tady člověk vidí otisk lidské ruky, je to dělané tzv. handmade, je v tom originalita.


Co bylo na snímku nejtěžší, hrané scény?

Pavel Jirásek: Hrané scény pro mě nebyly nejnáročnější. To spíše volba způsobu vyprávění o Hermíně Týrlové. U filmu vždy hledáte, jak téma uchopit a já se pokaždé snažím najít osobitý styl vyprávění. Ještě před začátkem natáčení jsme nahlédli do mnoha archivů a zjistili, že život Hermíny Týrlové je poměrně dobře zmapovaný, jak v literárních vzpomínkách, tak v rozhlasových pořadech, na filmových pásech i v televizi. Rozhodli jsme se, že film natočíme jednoduše z pohledu její samé, a tak je vypravěčem pouze Hermína Týrlová. Nejnáročnější bylo seskládat životní příběh z desítek různých útržků a zlomků, aby fungoval v časové posloupnosti a aby se vešel do časového vymezení televizního formátu. Hodně jsem přemýšlel o tom, jak doplnit archiv, mnohdy jen zvukový, aby celý film získal srozumitelnou strukturu a tehdy se zrodily hrané scény.

Martin Polák: Dokument jsme s Pavlem připravovali přibližně dva a půl roku. Bylo to vývojové stádium, kdy jsme byli v kontaktu s bývalými spolupracovníky a kurátory Národního filmového archivu a z Krátkého filmu. Jezdili jsme na obhlídky do Zlína, kde Hermína Týrlová působila. Natáčeli jsme její dům, filmový ateliér, místa, kam chodila na procházky, kde probíhaly schvalovací projekce. Během toho jsme točili rozhovory s pamětníky a následně je adaptovali do hraných scén. Měli jsme odborné poradce, například Milana Šebestu, jednoho z animátorů, který spolupracoval s Hermínou Týrlovou a pomohl nám při natáčení. Hrané sekvence byly vázané na to, co nebylo zaznamenané v obrazovém archivu.


O které další osobnosti byste rádi v budoucnu točili?

Pavel Jirásek: V současné době pracujeme na dokumentu o architektu Bohuslavu Fuchsovi a samozřejmě přemýšlíme o celé řadě dalších osobností. Já bych se někdy velmi rád zaměřil na básníka Ivana Blatného.

Martin Polák: Námětů z oblasti animované tvorby máme několik, ale je předčasné zmiňovat konkrétní jména. Pro mě osobně je velmi inspirativní příběh a osud malíře Alfonse Muchy.


Alžběta Plívová, Vedoucí Komunikace a PR, tisková mluvčí České televize, foto: Radek Míča