21. srpen 1968, dvě hodiny ráno, do Ostravy vjíždějí okupační vojska, Sovětská armáda obsazuje mošnovské letiště, důležité komunikace, centrum města a strategicky významné budovy. Nový dokument Martina Červenky a Aleše Koudely připomene dobu, která na dlouho výrazně ovlivnila celou republiku. Osobní vzpomínky pamětníků a přímých účastníků tehdejšího dění, autentické dobové materiály Československého rozhlasu a Československé televize, sociologický ponor do historie specifického regionu, unikátní svědectví z archivů.


To vše a mnohem více nabízí dokument, kterým se na Ostravsko vracíme o padesát let zpátky. Snímek uvede ČT2 v pondělí 20. srpna ve 20:00.

Ostrava byla městem uhlí a železa. Těžký průmysl se začal dynamicky rozvíjet, horníci a dělníci z hutních provozů se stali bohatýry nové doby. Všude vládl kult práce, která podle ideologie padesátých let činila lidi lepšími a byla legitimací pro cestu nahoru. Lidé v havířských koloniích se o politiku nestarali. Bylo jim jedno, kdo je právě u moci. Věděli totiž, že se toho moc nezmění. Páni byli, páni budou.

Přestože byla těžká práce na prvním místě a Ostrava bývala obvykle považována za tvrz stalinismu, ve skutečnosti to pravda nebyla. Ostrava se stala výzvou a kulturní líhní. Karel Kryl v Československém rozhlasu nahrával svou první desku „Bratříčku, zavírej vrátka“, znova vycházely foglarovky, působily novátorské divadelní soubory nejen na amatérské, ale i na profesionální scéně, množily se řady kritických novinářů a odvážných spisovatelů. „Výjimečnost Ostravy spočívala v tom, že se velmi rychle podařilo spojit intelektuální skupinu lidí s dělníky, vznikaly dělnické výbory na obranu tisku a svoboda slova byla důležitá. Tento pozoruhodný počin se brzy rozšířil po celé republice a s ním i závan pravdy, otevřenosti a naděje,“ říká historik Martin Juřica. Až do osudné srpnové noci, kdy i do Ostravy vtrhla „Spřátelená vojska“.

V prvních dnech srpnové okupace Ostrava ukázala velmi silné a zásadní odmítání. Československý rozhlas našel způsob utajovaného vysílání a pravidelně si předával slovo s dalšími stanicemi v jiných městech. Televizní studio Ostrava vysílalo do poslední chvíle, kdy to šlo. Přesto byli po třech dnech pracovníci donuceni televizní vysílání ukončit, lidem oznámit, že po dvou dnech okupace jim bylo znemožněno ve vysílání pokračovat, a útěkem přes pole rychle opustit studio, tanky se blížily. „Když Sovětská armáda dorazila na vysílač v Hošťálkovicích, byli jsme už všichni pryč a na místě je vítal jen velký plakát s nadpisem Svobodný televizní vysílač,“ vzpomíná Luděk Eliáš.

„Zajímavé bylo sledovat, jak se měnila mentalita obyvatel Ostravy na počátku šedesátých let - pomalu vyprchávalo to budovatelské nadšení a přesvědčení o neomylnosti komunistické strany,“ říká dramaturg Martin Červenka. „A především se ke slovu dostává mladá generace, která touží po sebevyjádření a po tvořivosti. V našem dokumentu tyto tehdejší mladé zastupují Ivan Binar, Edvard Schiffauer a Petr Ullmann, což byli spolutvůrci divadélka Pod Okapem, pozdějšího Waterloo. Za normalizace jim to pak mocipáni spočítali, soud jim vyměřil nepodmíněné tresty. Ale perzekuci pocítila třeba také rozhlasová a televizní moderátorka Eva Mudrová, třebaže ta ve vězení neskončila.“

Dokument Ostravské jaro 1968 připravila Tvůrčí producentská skupina Lenky Polákové a vysílat se bude v pondělí 20. srpna 2018 ve 20:00 na ČT2.


Ostravské jaro 1968

námět a scénář: Martin Červenka, Aleš Koudela
kamera: Tomáš Nikel
režie: Aleš Koudela
dramaturgie: Martin Červenka
vedoucí výroby: Lenka Pchálková
kreativní producentka: Lenka Poláková


PR Česká televize, TS Ostrava