Evropa často nazývaná starým kontinentem nebo také kolébkou civilizace získala toto výstižné pojmenování díky významným kulturám, důležitým událostem a objevům. Pojďme se společně podívat na příběh naší geografické domoviny a její jednotlivé události, které ovlivnily vývoj celé společnosti.


Samotné slovo Evropa pochází od velice krásné královské dcery Európy z řecké mytologie, do které se zamiloval samotný nejvyšší z bohů, Zeus.

Evropa jakožto kontinent pak má velice zajímavou a pohnutou historii a dala vzniknout civilizaci tak, jak ji známe dnes. Je postavena na židovsko-křesťanské tradici, ale její kořeny sahají mnohem hlouběji. Stačí se podívat jen na náš region – fascinující jsou příběhy starých keltských, slovanských a germánských kmenů, vycházejících z hloubi pravěku v době, kdy v Římě vládli císaři a staré Řecko už stihlo pohřbít svoje první starověké filozofy.

O těchto kmenech dnes kolují víceméně pouhé legendy – bylo tomu tak především proto, že našim končinám – na rozdíl od vyspělého Jihu – chybělo písmo (pokud nepočítáme tzv. slovanské runy, o jejichž existenci ovšem pravděpodobně neexistují žádné přímé důkazy). Pravdou sice je, že Řím jako říše v dobách největší slávy „olizoval“ i naše hranice (jak ostatně dokazuje přítomnost jeho vojska třeba v Trenčíně), ale první známky písemné kultury s sebou do těchto zeměpisných šířek přinesli až Cyril s Metodějem v 9. století. A do té doby se toho již stihlo udát hodně zajímavého.

Pravěkou kulturu, formující Evropu v dobách, o nichž se můžeme jen dohadovat, tak dnes můžeme mapovat prakticky jen z vykopávek, ať už hrobů významnějších členů společnosti nebo prostě jen rozbitého nádobí, jak by řekl laik.

První známky civilizace přinesla na náš kontinent antika. Starověké Řecko sice lidstvu dalo první filozofy a básníky, které známe jménem, i první známky humanismu, ale zároveň si v ničem nezadalo s barbary na Severu. Ostatně stačí si někdy něco přečíst o tamních městských státech, především pak o Spartě.

Řecko dalo světu také Alexandra Velikého, řečeného Makedonského, který měl dobře našlápnuto vytvořit ve 4. století před Kristem globální říši. Jenže mu v tom zabránil jeho předčasný skon.

Všechny cesty vedou do Říma, říká se dodnes, i když už to dávno není pravda – minimálně od chvíle, kdy byla objevena Amerika. Přesto je Řím už tisíce let jedním z nejvýznamnějších měst světa a v dějinách Evropy má jistě svou nezastupitelnou roli. At už šlo o vznik propracovaného právního systému, orientace na vzdělanost, úpravu systému škol, využívání architektury pro veřejnost budováním akvaduktů, mostů, kanálů a velkých veřejných budov, nebo jen způsob, jakým Řím přistupoval k budování vojenského systému.

Kulturně sice došlo v Římě k úpadku, ovšem na jeho popelu povstala mocnost nová, a sice Vatikán, sídlo hlavy katolické církve – papeže – jenž měl určující vliv na smýšlení většiny Evropanů po dobu několika staletí. Katolická církev byla dlouhou dobu synonymem křesťanství (byť na Východě vládla Konstantinopol a její pravoslaví), a to zase bylo jedním z určujících nábožensko-kulturních směrů v rámci Evropy.

Tím dalším bylo židovství, jenže Židé to tady nikdy neměli lehké. Přestože díky své šikovnosti byli často dost bohatí, většinou žili na okraji společnosti.

Islám se v Evropě (mimo Turecko a Balkán) nikdy moc neujal, alespoň ne do 20. století. I když Osmané se o to dost snažili a už od 16. století se průběžně dostávali prakticky na dostřel českým zemím – v roce 1529 dokonce poprvé obléhali Vídeň.

Pokud jde o války jako celek, na ty jsou dějiny Evropy bohaté také. A jistě byly jedním z hlavních faktorů ovlivňujících formování starého kontinentu. Skutečně masové konflikty přišly sice až ve 20. století s 1. a 2. světovou válkou, jenže už předtím se v našich končinách ukázali třeba Rusové a Francouzi (slavná bitva u Slavkova), ještě dříve pak například Švédové, kteří se v roce 1648 v rámci třicetileté války pokusili dobýt Prahu.

Po stránce kulturní a společenské Evropu ovlivnilo nejen náboženství, ale také humanismus a osvícenství, rozvíjející se paralelně s reformací, tj. tříštěním křesťanství na menší frakce, jež neuznávaly moc Vatikánu. Období humanismu se vyznačovalo i výraznými sekularizačními tendencemi, tedy snahou o odluku církve a státu, a vyvrcholilo francouzskou revolucí v roce 1789.

Celkově vzato je Evropa kontinentem, jehož kulturní a politická roztříštěnost nemá ve světě obdoby. Tento stav zapříčinily nejen výše uvedené skutečnosti, ale také dlouhodobé rozčlenění území na západní a východní blok: na oblast s americkou, respektive britskou, německou a francouzskou sférou vlivu, a na území pod faktickou nadvládou Ruska.

Ovšem tato roztříštěnost, ať už byla způsobená čímkoliv, nemusí být nutně na škodu, což vidíme na rozličnosti kulturního dědictví, které nám zanechali naši předkové. Oblast umění a architektury je v Evropě bezprecedentně bohatá na „materiál,“ z něhož se můžeme naučit něco o svých vlastních kořenech. A těšit se z toho, co nám tu historie zanechala.

Průřez našimi dějinami můžete shlédnout na kanále Viasat History a to prostřednictvím nového a fascinujícího seriálu, ve kterém známý historik Christopher Clarke představí divákům všechny nejdůležitější evropské události. Příběh Evropy začíná v sobotu 25. srpna ve 20.00 hod.

Sledujte: www.viasathistory.cz a facebook: Viasat History CZ


Karel Kapinus, Managing Director, CHILLICOM, 20. 8. 2018