Obr.1 - konvertor a jeho umístění před parabolou

V dnešní třídě je na řadě jedna z rozhodujících součástek pro příjem z družic, konvertor. Konvertor, v odborné literatuře uváděný jako LNB (low noise block) - nízkošumová jednotka, je zařízení, umístěné před parabolou (Obr.1), jehož ústí směřuje do ohniska antény. Původní, "klasický" LNB (Obr.4) má na vstupu feedhorn - ozařovač a za ním vložený polarizér, sloužící k výběru přijímané polarizace. Současné jednotky pro ofsetové antény se často konstruují jako monolitické konvertory (Obr.2), kde je jejich součástí napevno připevněný ozařovač i polarizér, elektricky přepínaný po koaxiálním kabelu. Napětí z přijímače 13-14 V vybírá vertikální polarizaci, 17-18 V potom horizontální polarizaci.

Obr.2 - moderní monolitický konvertor

Vlastní konvertor je zařízení, které konvertuje, tedy převádí vstupní kmitočty přijímaných satelitních signálů z pásma 2,5 GHz (S band), 4 GHz (C band) a 11-12,5 GHz (Ku band) na kmitočty tzvn. první mezifrekvence 950-1750 MHz, kterou už je schopný satelitní přijímač zpracovat. Přenos přijatých vysokých satelitních frekvencí po koaxiálním kabelu by totiž nebyl možný. Ke konverzi se používá směšování (často s kruhovým modulátorem s vysokofrekvenčními Shotkyho diodami) s kmitočtem lokálního oscilátoru konvertoru.

Podle typu konvertoru a přijímaného pásma se kmitočet velmi přesného krystalového oscilátoru liší, pro pásmo 11 GHz se dříve používalo směšování, tedy vydělení o 10 GHz. Později se začaly montovat tzvn. dualband LNB, tedy dvoupásmové konvertory, které měly dva lokální oscilátory, první 10 GHz pro pásmo 11 GHz, napětím 17 V se potom přepínalo LNB na druhé pásmo 12,5 GHz, s lokálním oscilátorem 10 475, 10 750, 11 000 či 11 475 MHz. Vhodným výběrem těchto oscilátorů jsme tak obdržely tzvn. Tripleband konvertory pro 3 pásma (včetně 12 GHz), nově také quatroband konvertory na 4 pásma, kdy posunutím kmitočtu 1.oscilátoru na 9 750 MHz se obsáhne i nové Sub Ku pásmo od 10 700 MHz, kde začala vysílat družice Astra 1D.

Obr.3 - konvertor pro ofsetové parabolické antény

Tento kmitočet oscilátoru (tedy 9 750 MHz) se nyní používá takřka výhradně pro všechny nové konvertory. Pokud si hodláte zakoupit nový konvertor ke svému staršímu analogovému přijímači, přesvědčete se, zda je tento přijímač konstruován pro příjem v tzvn. rozšířeném pásmu od 950 do 2 050 MHz, konverzí byste totiž u původního rozsahu 950-1 750 MHz přišli o několik pořadů z Astry 1B. Další drobnou vadou na kráse je, že u starších přijímačů údaj na displeji přijímače nebude korespondovat s přijímaným satelitním kmitočtem (je tu rozdíl právě 250 MHz, protože výrobci předpokládali LNB oscilátoru 10 GHz). Toto vše však neplatí u nových přijímačů.

Obr.4 - "klasický" LNB s připojeným polarizérem a ozařovačem

Zhruba před čtyřmi roky, po nástupu digitálního vysílání se začaly vyrábět tvzn. universální, širokopásmové konvertory. Pro obsáhnutí celého Ku pásma od 10 700 do 12 750 MHz bylo nutné vestavět do konvertoru 2 oscilátory, jeden s kmitočtem 9 750 MHz (pro spodní - low pásmo) a druhý s kmitočtem 10 600 MHz (pro horní, high pásmo). Protože se napětí 13/17 též používá pro přepínání polarizace, je nutné použít jiný signál, a to superponovaný signál 22 kHz, který se vytváří v satelitním přijímači (případně u starších zařízeních lze dokoupit jako modul) a který nám zapíná vyšší oscilátor a dostaneme se při ladění do horního (high) pásma. U moderních satelitních receiverů lze všechny tyto hodnoty nastavit v instalačním menu a přepínání pásem je pak automatické.

Pro pásmo 4 GHz se používají jiné, speciální konvertory pro C pásmo, o nich se dozvíte v jiné hodině tohoto ročníku naší Základní školy.

Obr.5 - konvertor s připojeným ozařovačem pro středové parabolické antény

A jaký konvertor si vybrat? Dnes je již situace jednodušší, jak před několika lety, na trhu jsou k dostání kvalitní universální širokopásmové konvertor. Zejména pro ofsetové paraboly jsou prodávané typy se šumovým číslem 0,6 či 0,7 dB naprosto vyhovující. Dokonce se dnes i nabízí konvertory se šumovým číslem 0,3 až 0,5 dB.

Jiná je situace středových, kruhových parabol, kdy na kvalitě příjmu se dále také velkou měrou podílí vhodně zvolený ozařovač-feedhorn s poměrem délky ku průměru (f/D) podle konkrétní paraboly a průchozí útlum polarizéru. Tyto dvě části mohou velmi zhoršit šumové hodnoty jinak velmi kvalitního konvertoru. O tom však až v dalších hodinách tohoto ročníku