"To si namontuji hravě sám", často slyšíme v obchodě při koupi satelitní soupravy, konvertoru či přijímače. Srdce pomalu plesá, když slyšíte, že vlastně co účastník individuálního satelitního příjmu, to přinejmenším držitel některého typu oprávnění dle vyšších z paragrafů mezi elektrotechniky životně známé padesátky, pro ostatní pak všeobecně řečeno vyhlášky o bezpečnosti a způsobilosti k práci se zařízeními pracujícími s elektrickým proudem vyšších hodnot potažmo v elektrotechnice vůbec. Jsou však v praxi vůbec tyto zásady nějakým způsobem dodržovány ? A jaké jsou vůbec ? Jsou takové věci ohledně montáže antény někde dány a jsou vlastně nějak kontrolovatelné, když žijeme v době, kdy známé ČSN - tedy původní Československé státní normy jsou pouze doporučujícím vodítkem ?

Jeden můj kolega sice říká, že obvykle až vyšetřování smrti zaviněné v souvislosti s neznalostí těchto nařízení způsobí, že si ty normy a zásady přečtou alespoň pozůstalí.

Nejsem takový hrdina a s 220 V si přímo netykám, tak jsem si řekl, že aspoň zkusím vyměnit parabolu za jinou. Ne, že bych to dělal poprvé, za ty dvě desítky let se jich na střeše vystřídala jistě stovka různých velikostí, typů a značek, ale tentokrát jsem chtěl dodržet všechny ty příkazy, zákazy, nařízení a poplatky, které se k tomu vlastně nějak vztahují.

Sice jsem byl znám svojí oblibou velkých parabol a příjmu C, S a L satelitního pásma z dobrým výhledem ze střechy 11. patrového družstevního paneláku, ale protože byl dům postaven poměrně rychle na asi ne dost zhutněné navážce, příjem s velkou parabolou nad 3 metry v průměru měl hned několik úskalí. Sice se mi do výtahové šachty hned při stavbě domu asi před 15 lety podařilo zabudovat dobře dimenzovaný držák natáčecího zařízení a současně za poplatek obdržet i od družstva povolení k instalaci antény, ale problémy nakonec vyvstaly na úplně jiném místě.

První z nich se týkal směrovosti antény. Vybral jsem si k instalaci opravdu dobrý kousek se slušným ziskem a velmi úzkou směrovostí. Ta se ovšem ukázala nakonec nevýhodná z toho důvodu, že velká hmota domu způsobovala takovou dilataci na celé té konstrukci, že anténa se jemně v tuhé zimě a v horkém létě odkláněla z dráhy a bylo ji třeba často jemně nastavovat, abych mohl vůbec většinu těch satelitů přijímat. Ano, řešil jsem to pomocným motorem nastavujícím dálkově i elevaci a pak přijímačem Chaparral 140, který se dal programovat pro každý motor zvlášť, ale přeprogramovávat takové zařízení třeba 3x za měsíc zrovna moc nebaví.

Dalším problémem je počasí, tedy hlavně nápory větru. Ač se to nezdá, tak velká parabola má opravdu už hodně velkou plochu a ač to třeba není první nebo druhý rok zřejmé, po několika letech větrných náporů z různých stran se nějak odrazí na nějakém slabém místě celého systému. Tady slabým místem nebyla železná uchycovaní konstrukce, ale spáry samotného panelového domu. Ač tenkrát statik proti parabole neprotestoval a věřil v pevnost nově postaveného domu, strojovna výtahu přece jen byla stavěna k jinému účelu a panely nebyly stavěny na jednostranné více než desetileté namáhání v tahu západních větrů. Sice z výsledného pohledu se následky zatížení parabolou vyřešily jednou menší opravou s novým zatmelením spár, ale o další tak velké parabole se při instalaci na střechu už můžu nechat jen snít.

Naštěstí spousty rozhodování, co nového v tomto oboru zakoupit za mne vyřešila mimo lidí i technika sama. Z analogu se přechází už opravdu běžně na digital a vůbec s tím spojené komponenty podstupují další kvalitativní vývoj, aby se nový fenomén digitálního satelitního vysílání prosadil na trhu i proti svým dalším digitálním variantám televizního příjmu, které tak hamatnou anténní techniku potřebovat nebudou.

Obr. 1: Podvěsný motor DG-120 s upevněnou parabolou Pro začátek při splínu z rozloučení s velkými parabolami jsem si jen zapůjčil zcela běžnou satelitní soupravu s poměrně slušným natáčecím motorem s rozsahem těšícím každého, kdo by chtěl brouzdat po co nejširším obzoru DG- 120 SuperJack. Motor je podvěsný, nijak drahý, pro parabolu průměru 90 cm naprosto vyhovující a umožňující přijímat programy na všech běžných satelitech od 58°W po 85°E. Od dob polárního závěsu FEMR nějak preferuji ty poděsné motory, protože se mi zdá, že snad jsou o něco méně namáhány než motory, kde je parabola umístěna na integrovaném držáku nad motorem a navíc se zde aspoň v mém případě instaluje na parabolu protiváha, která ulehčuje namáhání motoru zejména v jeho krajních polohách. Třeba mi ale někdo časem matematicky vysvětlí, že je to jedno a nebo že je ten navěs lepší, ale zatím zůstávám u svého. Konečně ty nadvětné jsou i půlku dražší, a od té doby, co jsem se dostal k výrobní dokumentaci těchto motorů s poznámkou, že jejich životnost je počítána jako u spotřební elektroniky na 3 roky, tak motor namáhám tak, aby měl svoje odslouženo třeba už do konce záruky a já si nemusel dělat výčitky, že jsem ho nevyužil. Pokud má závada přijít, tak statisticky je zjištěno, že obvykle přijde již do 6 měsíců, a pak jsou již většinou závady od opotřebování výrobku.

Tím ovšem neříkám, že zrovna tento motor je ten nejlepší, jen je pro mne výhodný z hlediska cena/výkon, což myslím je dnešní běžný ekonomický náhled na věci spotřebního charakteru. Konečně k motorům již bylo napsáno víc článků a hodnocení a není mi známo, že by zrovna DiSEqC motory udělaly za poslední rok nějakou obměnu modelů jak je tomu u přijímačů či konvertorů.

O těch běžných přijímačích, co dnes dostanete pomalu zadarmo ke chlebu v hypermarketech, to jsem už také sdělil své, ale kdo opravdu požaduje jen FTA a hledá něco levného pro pohled pouze do satelitního digitálního okolí, tak to nakonec také nějak postačí a třeba to pak namotivuje i k zakoupení nějakého lepšího přijímače a nebo aspoň nějakého kousku k příjmu CzechLinku přímo ze satelitu. Ta cena soupravy pro tento příjem je již kolem 5000 Kč a dokonce i stejné ceny na Slovensku v Sk, takže pokud byl před časem u prodejců strach, že satelitní příjem bude převálcován třeba DVB-T a nebo zhyne, tak tato vize se nenaplnila a naopak se obrátila v určitý boom nákupu těchto souprav i na chaty a k domácím kinům, protože přece jen kvalita digitálu začíná vítězit třeba nad nekvalitním množstvím programů z MMDS. A pokud se začíná hledět na kvalitu, je to znamení, že trh se vzmáhá. A tak i já se budu muset poohlédnout po nějakém přijímači, který by mohl vydržet být déle technicky aktuální a morálně nezastaralý než je jeho dvouletá záruka. Ale u digitálních satelitních přijímačů je to dnes výjimka.

No a tou 90 parabolou jsem se na první nadechnutí uspokojil také a příjem základních FTA programů byl naprosto uspokojivý. Ale pak mi kamarád přinesl k vyzkoušení parabolu offset 100 Gibertini a musím říct, že to vám byla balada. Oproti té běžné 90 cm je to velký rozdíl v zisku, ta otevřenost a tedy směrovost antény je opravdu udělána tak, že ani při chvění v mírném větru programy nevypadávají, no prostě plná spokojenost a dokonce byla schopna přijímat stabilně i všechny ty programy, co sousedova dřívější 120 cm. Cenově je prý tato parabola také podle toho nastavena, ale její tuhost, vnější vypracování úchytu ramene a úchyt konvertoru jsou mírně naddimenzovány, takže je předpoklad, že její životnost může být oproti běžným parabolám delší i v horších klimatických podmínkách. Navíc s nízkošumovými konvertory se správně zvoleným ozařovačem k danému typu paraboly se dají dělat skoro satelitní zázraky. Tady bych poprvé řekl - na parabole nešetřit, pokud chcete mít jistotu dobrého a stálého příjmu.

Ale to už se po několika měsících situace v mých možnostech poněkud posunula a já se mohl poohlížet po nové satelitní sestavě a tak jsem mohl začít anabázi s jejím sestavením a namontováním.

Nejprve se dostavil stavební technik se statikem a po přeměření byl vydán rezultát na možnost umístění na stávající držák. Pouze velikost paraboly mi byla omezena na 120 cm, což by se dříve rovnalo rozloučení se se satelitním DX příjmem. Po pokusech s motorem a po letmém vyzkoušení paraboly Gibertini offset 100 cm moje volba jednoznačně padla dle daných možností na parabolu Gibertini offset 120. Sice poněkud drahá a ne vždy sehnatelná velikost, ale tradičně dobrý dovozce ze západních Čech dovoz zvládl a parabola byla na místě. Všechny prospekty a technické doprovodné materiály o motoru hovoří, že motor je stavěn na paraboly do velikosti 120 cm, takže potud je vše pořádku a já vyhovím všem nařízením a normám.

Obr. 2: Držák paraboly na podvěsném motoru Model Gibertini OP125, zabalená v krabici, k tomu další krabice se šroubky, výztuhou a držákem konvertoru, prostě na pohled dobře nachystaná sestava k montáži. Velikost 124 x 133 cm přece jen zvětší plochu oproti předchozí parabole o slušnou plochu, takže tady už se bude dát s vhodnými konvertory už dost zkusit a prozkoumat a podstatě by mohla v kombinaci s dobrým a citlivým přijímačem skoro ukázkově sloužit třeba i pro některé programy z DX příjmu. Návod byl v češtině a obrázkový navíc, tak s radostí do toho. Montáž na instalovaný podvěsný motor by mohla být otázkou 20 minut. Asi nejlepší je začít samotným úchytem přímo na držák s tím, že motor máme alespoň na naší pozici nastaven už jasně třeba na pozici Astra 19°E, aby bylo možno parabolu co nejlépe nastavit na směr přicházejícího signálu.

Obr. 3: Zadní výztuha paraboly Zpočátku jde vše příjemně a snadno a časový limit se nezdá problémem. Pokud máte třeba ještě pomocníka, který vám jednotlivé kusy paraboly při montáži podrží, pak je jedna radost. K držáku přišroubujete zadní vzpěru paraboly, protože ta je přece jen trošku víc robustní. Při zběžném pohledu to vypadá, že se bude montovat parabola nejméně 180 cm, ale jde o tvarovaný plechový výlisek, který zabraňuje kroucení paraboly při rychlých přechodech teplot. Parabola sama je ebenově nebo ledově bílá a má dost vysoké albedo, tedy teplotní, světelnou i zvukovou odrazivost a je tím i dobré odrazové podmínky v dalších frekvencích. Konkrétní zisk je určitě uveden na webových stránkách výrobce, ale podle mne jde spíše o teoretickou hodnotu vztaženou k nějakému sběrnému bodu - třeba k ústí nějakého ozařovače, jehož konkrétní typ však není uveden.

Obr. 4: Těleso paraboly s namontovanou zadní vzpěrou Parabolu Gibertini 100 jsem viděl vyfocenou ve více originálních firemních materiálech s konvertorem a ozařovačem stejného typu jako jsou současné konvertory se šumovým číslem 0,3 dB prodávané nyní třeba pod značkou Gold International - a paraboly s nimi pracovaly opravdu ukázkově. Kdežto k parabole Gibertini OP 125 jsem žádný takový alespoň instruktážní obrázek nenašel a také úchyt konvertoru není jednodílný lisovaný plastový, ale několikadílný kovový. Dodává se ve standardní výbavě pro průměr úchytu konvertorů 40 mm, což je pro konvertory Ku, a pak dle objednávky pro velikost 64 mm, což jsou konvertory pro C pásmo.

Montáž paraboly jsem zvládl za těch 20 minut celkem bez problémů, protože jsem byl nažhaven, abych mohl s parabolou co nejdříve něco přijímat. Také základní nastavení na satelit proběhlo rychle, ale to snad byl vrchol úspěchu.

Obr. 5: Parabola zadrhnutá o motor v pozici cca 28°E Potom jsem totiž začal zkoušet nastavení krajních limitů - a tam jsem nepochodil. Ne, že by snad motor tu váhu paraboly nějak nezvládal, ale zadní úchyt paraboly byl tak blízko motoru, že o něj dřel. Motor se tak mohl pohybovat pouze v rozmezí asi 28°E po cca 1°W, což samozřejmě nesplňovalo mé očekávání a tak jsem šel hledat do návodu paraboly, když v návodu k motoru bylo namontování běžné paraboly schématicky nakresleno zcela jasně, ale s poněkud jiným úchytem, víc vzdálenějším od motoru samotného. V návodu k parabole jsem ovšem našel pouze návod, jak parabolu namontovat na fixní tyč, nikoliv však na krátké a silné rameno podvěsného motoru DG- 120. Výrobce asi zřejmě nepočítá, že by se tak "velké" paraboly montovaly na motory DiSEqC, ale zároveň to ani nezakazuje, takže zřejmě si musí každý pomoci sám, jak umí.

Obr. 6: Úchyt paraboly s vloženým dřevěným špalíkem Což tedy o to, našinec vždy byl nucen si se vším poradit a zvládlo se to i tentokrát tím, že jsem prostě do úchytu paraboly, který je koncipován i pro stožáry do 12 cm průměru vložil špalík tvrdého dřeva a tím jsem parabolu oddálil od motoru asi o 2 cm, což nyní bohatě stačí, aby se parabola mohla natáčet od požadovaných 58°W po 91°E, což motor pohodlně zvládne. Vím, není to profesionální řešení, ale současně to nijak neohrozí plynulých chod motoru ani poučeného člověka manipulujícího s tímto zařízením. Nepoučený pak s tím nemá co dělat, protože střecha je zamčena na zámek. To ovšem bylo stejně jen nouzové řešení, kdy jsem potřeboval s parabolou natáčet na některé referenční satelity s programy, který byly s 90 cm parabolou na hranici stabilního příjmu.

Čím větší je parabola, tím vyžaduje přesnější nastavení a vůbec je náchylná k vyřešení daleko více detailů než paraboly menší. Při prvním vyzkoušení se stejným konvertorem jako u paraboly předchozí jsem ovšem na ukazateli signálu zaznamenal nižší hodnotu, což znamená, že buď bude třeba si ještě pohrát s nastavením konvertoru v ohnisku, které díky montovanému držáku má přece jen víc možností různých posunů v ohnisku a nebo je potřeba k tak velké parabole konvertor s jiným ozařovačem než momentálně mám k dispozici. Jistě to bude chtít vyzkoušet aspoň tři typy ozařovačů konvertorů se stejným šumovým číslem, abych zjistil, který že je ten správný s dobrým snímáním z celé plochy paraboly. K těmto velikostem plochy paraboly je příhodný ozařovač používaný v současnosti na konvertorech Invacom, ale osobně jsem jej nyní nemohl vyzkoušet. Parabola i při nižší intenzitě signálu dobře zpracovala všechny signály, které jsem předtím přijímal, ale je z ní patrno, že pro její lepší směrovost je opravdu určena spíše pro instalaci do fixní polohy s nastavením na jeden satelit a nebo také k instalaci "brýlí", protože její zisk je zákonitě větší než u její menší "sestry".

Myslím, že tento rozměr parabol je asi ten největší pro běžné použití, ale jak je z článku patrno, přináší sebou už drobné instalační problémy. Ten, kdo bude chtít přijímat pouze Ku pásmo, snad ani po této parabole sahat nemusí, protože model s průměrem 100 cm naprosto stačí.

Jak říkám, s parabolou jsem instalačně spokojen, tak jsem tedy zavolal kamarády, kteří by jako odborníci ve svých oborech posoudili, zda jsem dodržel všechny bezpečnostní a elektrické podmínky. Jako prvotní mi bylo vytknuto, že celý držák je nutno také uzemnit, což se zvládlo lehce prostřednictvím přizemnění k hromosvodovému svodu. Prohlídka koaxiálního kabelu, který jsem asi po 30 cm vždy přichytil k nosné tyči a také všude tam, kde by mu při komíhání ve větru hrozilo prodření. Motor má své papíry o shodě, a pokud jej nebudete otevírat, tak by při těch málo voltech neměl být nijak elektricky nijak nebezpečný. Za to po mechanické stránce je třeba si dát opravdu pozor, protože je opravdu silný a nemá žádné zabezpečení proti tomu, aby se při prvním protitlaku automaticky vypnul další chod. Také prohlídka přívodních prodlužovacích šňůr k elektrickému použitému nářadí prošla v klidu, protože kabely nebyly (náhodou) nikde prodřeny či skřípnuty, takže případnou životní pojistku by mi třeba nakonec pojišťovna z tohoto pohledu přece jen vyplatila. Bezpečnostní úvazky jsem nepotřeboval, takže jsem z toho nakonec vyvázl vítězně a anténu mohu provozovat bez toho, abych ohrožoval někoho já a nebo aby parabola neohrožovala mne. Kvůli dřevěnému vloženému špalíku sice mám provádět měsíčně vizuální a mechanickou kontrolu, zda parabola drží na motoru pevně, ale protože často na ní budu zkoušet různé konvertory a ozařovače, podmínku jsem přijal a systém mohu provozovat.

Tak ať se to podaří se stejným výsledkem namontovat i vám. A nebo se chystáte parabolu právě zkontrolovat ?


Dr. Vlad. Mazálek, TEL-SAT Experts