Dne 29. října 1923 bylo v Německu „poprvé oznámeno, že zábavní rozhlas začíná se šířením hudebních představení bezdrátově-telefonickou cestou”. „Módně bláznivý rozhlas” vznikl v berlínském rozhlasovém domě Vox-Haus a po váhavých začátcích se bouřlivě rozvíjel. Při startu nebyl sám, na konci roku 1923 bylo evidováno 467 platících posluchačů. K 1. lednu 1925 bylo registrováno 500 tisíc posluchačů a do konce roku 1925 již byla překročena miliónová hranice.


Jak se zvyšoval počet posluchačů, skokově se rozšiřoval i počet rozhlasových organizací: již v roce 1924 vlastní programy vytvářely stanice v Lipsku, Mnichově, Frankfurtu, Hamburgu, Stuttgartu, Breslau, Königsbergu a Münsteru. V roce 1926 vznikla první centrální stanice říše - Deutsche Welle. V roce 1926 dostal německý rozhlas - zastřešovaný svojí organizací, říšskou rozhlasovou společností RRG (Reichs-Rundfunkgesellschaft) - veřejnoprávní charakter.

Od roku 1932 pak do děje výrazně zasáhla politika a v roce 1933 zahájily lidové přijímače (Volksempfänger) své vítězné tažení. V roce 1934 bylo registrováno pět miliónů posluchačů. Rozhlasové publikum se do roku 1943 zvýšilo na 16 miliónů. Po válce byl tento počet posluchačů opět dosažen teprve na konci šedesátých let.

V roce 1945 se zase nově otevřely - pod dozorem okupačních mocností - první rozhlasové stanice. V roce 1948 se tyto stanice v německé správě změnily na zemské rozhlasové veřejnoprávní organizace. Vítězné mocnosti měly ovšem svrchovanost vysílání ve svých rukou - pro Německo do roku 1955 a pro Berlín do roku 1958.

Od roku 1949 byly pro rozhlasové vysílání zvoleny velmi krátké vlny (VKV). Pro rozhlas to znamenalo kvalitativní skok a výrazně lepší kvalitu zvuku. Vysílání VKV s tzv. frekvenční modulací (FM) přineslo pro rozhlasové vysílání snížení rušení a lepší frekvenční charakteristiku. Na dlouhých, středních a krátkých vlnách se do té doby využívala výhradně amplitudová modulace (AM).

Již 45 let (od 30. 8.1963) v Německu existuje stereofonní rozhlas. Stereofonie s odděleným levým a pravým zvukovým kanálem znamenala lepší prostorovou orientaci u zdrojů zvuku. Oficiální zavedení stereofonie v rozhlasovém vysílání VKV se uskutečnilo při příležitosti berlínské rozhlasové výstavy v roce 1963. Přenášel se zahajovací koncert z velkého vysílacího sálu v berlínském rozhlasovém domě.
Jako mnoho dalších oblastí elektroniky i stereofonní rozhlas se dále rozvíjel. V roce 1972 se uskutečnily první experimenty s dopravním vysíláním a identifikací stanice, předchůdcem dnešního TMC (Traffic Message Channel), který s pomocí navigačních přístrojů doporučuje řidičům při dopravních zácpách alternativní trasy.

V roce 1973 rozhlas oslavil již své padesátileté jubileum a na veletrhu IFA se uskutečnila prezentace stereofonie s tzv. umělou hlavou. V roce 1979 byly představeny plány na nové uspořádání rozhlasu, které poprvé počítaly i s privátními provozovateli rozhlasu. V roce 1980 byly zahájeny experimenty rozhlasového vysílání s digitálním kódováním. V roce 1982 měl premiéru digitální satelitní rozhlas (DSR). První privátní rozhlasové programy se v roce 1984 staly součástí kabelového pilotního projektu. Od roku 1988 se posluchač mohl podívat na to, co se vysílá: umožnil to rozhlasový datový systém RDS. Později se k tomu připojil radiotext. Na displeji přijímače tak posluchač může sledovat tzv. běžící krátký text s dodatečnými informacemi.

Od začátku devadesátých let minulého století existuje vedle analogového vysílání i digitální rozhlas - terestrický, ze satelitu a v kabelových sítích. V posledních letech si nachází stále větší oblibu i rozhlasové vysílání na internetu. Zvyšující se nabídka internetových přijímačů přináší posluchači tisíce rozhlasových stanic z celého světa.

Nahrazení analogového vysílání digitálním, které přináší další možnosti a přednosti, naráží však na mnoho překážek, např. vysoký podíl vybavenosti domácností analogovými přijímači. V Německu se používá více než 200 miliónů rozhlasových přijímačů - od kapesních rádií přes kuchyňské přijímače, přístroje zaznamenávající rozhlasové vysílání, radiobudíky, autorádia až po hifi aparatury.


„Zlatá rozhlasová pravidla”, uveřejněná v „rozhlasovém kalendáři na rok 1928” působí dnes úsměvně:

- „Pozvi své přátele k rozhlasovému přenosu jen tehdy, když víš, že máš svůj přístroj v pořádku.”

- „Postarej se o to, aby i tví příslušníci mohli přístroj obsluhovat, aby mohli poslouchat dobré programy i ve tvé nepřítomnosti.”

- „Tvůj rozhlasový přístroj by ti měl zprostředkovat zábavu a požitek. Uváděj jej do chodu jen tehdy, když jsi v situaci, že chceš sledovat produkci s pozorností.”

V současnosti se ročně v Německu prodá asi milión rozhlasových přijímačů s různou výbavou a němečtí občané poslouchají rozhlas v průměru 186 minut denně - dřívější „módní bláznivost” se stále těší velké oblibě - i přes tehdejší „zlatá rozhlasová pravidla”. Internet: www.gfu.de.


S využitím zdroje: infosat.de, volně upraveno a zkráceno.