Bajkonur je prvním a nejznámějším ruským kosmodromem. Po rozpadu Sovětského svazu leží nyní sice na území nezávislého Kazachstánu, ale Rusko má s tamější vládu dohodu o pronájmu a mezinárodním komerčním využívání tohoto kosmodromu na mnoho let dopředu. Startovala zde např. i Astra 1G, plánuje se Sirius 4.

Z tohoto místa se 4.10.1957 vznesla první umělá družice Země - Sputnik 1 a odtud se 12.4.1961 vydal na první pilotovaný let kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin.

Místo pro zřízení raketové základny - pozdějšího kosmodromu Bajkonur, bylo vybráno z řady lokalit v roce 1954 jako náhrada za územně nedostačující střelnici Kapustin Jar. Hlavními důvody výběru byly : dostatečná vzdálenost od větších měst, střelecký sektor v délce 6500 km nad územím Sovětského svazu a značný počet bezoblačných dní v roce. Navíc mělo toto místo exestující železniční i silniční spojení a bylo relativně blízko rovníku. Což je nyní velmi vhodné právě pro starty geostacionárních telekomunikačních satelitů, které jsou „zavěšované“ právě na orbit nad rovníkem. Nevýhodou je drsné kontinentální klima s horkými, suchými léty a mrazivými zimami (až -40°C).

Výstavba základny probíhala od počátku roku 1955 do dubna 1957. V té době proběhly komplexní zkoušky raketové základny a byla předána do užívání. Přesná poloha Bajkonuru (63"25' v.d., 47"22' s.š.) byla dlouho utajována a nakonec byla zveřejněna až po letu Vostok 1. Název kosmodromu byl odvozen od nejbližšího význačnějšího města, jímž byl 300 km vzdálený Bajkonur.

Později se ale kosmodromu začalo říkat Tjuratam, podle blízké vesnice. Poblíž kosmodromu bylo postupně vybudováno město Leninsk pro pracovníky střediska. Na kosmodromu je vybudována řada startovacích komplexů, technických prostorů a sledovacích stanic. V hlavním technickém prostoru kosmodromu je montážní a zkušební hala (MIK), obdobná budova pro přípravu družic a kosmických lodí, zásobovací stanice, sklady a další pomocná zařízení.

Provoz je řízen ze střediska, umístěného v podzemním bunkru nedaleko MIKu. Toto původně vojenské velitelské stanoviště má spojení se všemi provozy kosmodromu, se sledovacími stanicemi i s centrem řízení letů v Kaliningradu u Moskvy (CUP). Z Bajkonuru jsou řízeny veškeré přípravy na kosmický let, přes samotný start, až po oddělení kosmického tělesa od posledního stupně rakety. Pak je řízení předáno CUPu.

Kosmodrom Bajkonuru prošel v posledních dvou letech náročnou rekonstrukcí, na které se poprvé podílely i soukromí investoři. Do modernizace jednoho ze zdejších startovacích komplexů mělo být v konečném součtu investováno až 20 miliónů dolarů. Hlavními investory jsou ukrajinsko-ruská firma Mezinárodní kosmické služby (MKU) a nadnárodní korporace Sea Launch, ve které jsou sdruženy společnosti z Ruska, Ukrajiny, USA a z Norska, a dále Sibiřská uhelná společnost a Uralský metalurgický kombinát.

Kosmodrom má stále velký přínos jak pro ruský kosmický program (např. z historie známé sovětské a ruské družice Vostok, Voschod, Kosmos, Molnija, Saljut, Mir), tak i jako startovní místo pro meteorologické, navigační či přenosové telekomunikační satelity (Gorizont, Ekran, Expres). V rámci komerční spolupráce se společností SES Global byl například z Bajkonuru vynesen satelit Astra 1G - na palubě nosné rakety Proton společnosti International Launch Services (ILS). ILS je společný podnik Lockheed Martin a výrobce nosné rakety Proton - Khrunichev State Research and Production Space Center z Ruska.

Nezůstane ale jen u tohoto startu, např. dnes už podepsaná smlouva s Nordic Satellite AB (NSAB) počítá, že také satelit Sirius 4 vystartuje z Bajkonuru (předběžně v druhém čtvrtletí roku 2007). ILS, významná společnost na světovém trhu pro starty raket, zde poskytne startovací systémy i nosnou raketu Proton anebo raketu Atlas, zkonstruovanou firmou Lockheed Martin.


K přípravě článku bylo využito: Malá encyklopedie kosmonautiky, PR Press Astra, Digitalfernsehen.de a Ekomail