Digitální rozhlas DAB je možné přijímat u našich sousedů v Bavorsku už od roku 1995. I když většina posluchačů zatím nemá možnost toto vysílání naladit, protože k tomu není technicky vybavena, zdá se, že tato „prozatímní záležitost” postoupí kupředu, a to díky televizi. Podle závěrů konference o kmitočtech RRC 2006 lze realizovat 25 a více programů na frekvencích bývalých televizních kanálů analogové TV ve VHF pásmu.


Satelitní digitální vysílání rozhlasu a televize v systému DVB-S se během několika let prosadilo. K tomu nebylo třeba zvláštního „nátlaku” - vyšší počet programů s mnoha novými stanicemi byl tím správným impulsem proto, aby si uživatel pořídil další, dražší satelitní přijímač a popř. vyměnil konvertor (LNB) v satelitní anténě, když přecházel z příjmu analogových kanálů. Stanice při digitálním vysílání výrazně ušetřily na nákladech, dále však argumentují tím, že na (dávno provedeném) přechodu na digitální techniku by se měl finančně podílet i divák – že je na to připraven už potvrdil koupí nového přijímače.

I u terestrické televize probíhá přechod na digitální techniku. Výsledek je ale v každém regionu rozdílný: v Berlíně, kde bylo ukončeno analogové vysílání všech televizních stanic a ještě několik soukromých stanic přešlo na digitální terestrické vysílání, bylo prodáno skutečně mnoho přijímačů. V jiných německých regionech je ovšem situace odlišná. Po nařízení EU o zrušení subvencí se na DVB-T podílí jen veřejnoprávní stanice a zájem je již výrazně menší. Také i z důvodu, že mnoho uživatelů již mezitím přešlo na kabelový a satelitní příjem.

U rozhlasu byla digitální technika k dispozici mnohem dříve než u satelitní televize, ovšem zájem o něj je stále velmi malý: „tradiční” rozhlasový přijímač lze v Německu zakoupit v ceně od pěti EUR, pro zpravodajské relace vždy postačí a komerční využití digitálního rozhlasového přijímače je možné jen stěží. Pro běžného posluchače tu tedy není žádný pádný důvod pro přechod, a tak se sotva může sám seznámit s novými programy.

Přito, že by šlo tento stav změnit, svědčí příklad BBC. Digitální rozhlasové přijímače jsou v Anglii velmi žádané a to přispělo k úspěchu digitálního vysílání v této zemi: zatím zde bylo prodáno na tři milióny přijímačů DAB, z toho milión jen v posledních pěti měsících! Vysílání DAB je úspěšné i přesto, že šířka pásma se zatím využívá až příliš šetrně (velmi mnoho programů v jednom paketu).

Vraťme se ale do Německu. Zdá se, že se u našich sousedů všechno navzájem překáží: soukromé rozhlasové stanice po počáteční euforii opět částečně ustoupily od projektu digitálního rozhlasu. Je to sice investice do budoucnosti, avšak při bilanci se počítá jen se stávajícím ziskem. Dokud není možné přilákat posluchače, je vysílání novým médiem nerentabilní, poněvadž větší výdaje nejsou vyváženy příslušnými příjmy z reklamy. Mnoho stanic se vysílání účastní jen do té doby, kdy jejich náklady jsou dotovány. Jen málo soukromých stanic je dosud aktivních, jako například už již 11 let Antenne Bayern s „Rockantenne”.

Veřejnoprávní stanice v dalších německých spolkových zemích se chovají zdrženlivě, protože vysílání DAB bylo podporováno z Bavorska, ale hlavně se obávají, že z pozdějšího nepříliš nákladného vysílání bude mít prospěch privátní konkurence. Místo toho se experimentuje se rozhlasovým systémem DVB-H. Tato digitální technika ale není vhodná pro rychlá vozidla a proto se v automobilech neprosadila. Avšak ani to nepomůže k dalšímu rozvoji systému DAB: vedle pětikanálového prostorového zvuku zde přichází další konkurent - kódování MPEG-4, se kterým je možné později zdvojnásobit nebo ztrojnásobit počet kanálů.

Naděje pro DAB v Německu však svitla po konferenci o kmitočtech RRC 2006, digitální vysílání DAB může dostat nové kanály v pásmu VHF. Místo analogové televizní stanice mají být na každém vysílači tři kmitočty pro DAB, tedy tam, kde je nyní jen jeden. Vysílací výkon může být zvýšen z 1 na 10 kW (pro srovnání: současné analogové VKV stanice by pro srovnatelný dosah musely používat 100 kW!), a tak nový digitální rozhlas bude fungovat i v bytových či sklepních prostorách jako dnešní analogový. Dosud byl vysílací výkon vysílačů DAB omezován armádou, která využívá sousední kmitočty a má obavy z rušení.

Pásmo L (cca 1400 MHz) se pro rozhlasový příjem ukázalo jako téměř neupotřebitelné, protože celoplošné pokrytí vyžaduje velmi mnoho malých vysílačů s vyšším výkonem jako u mobilních vysílacích sítí. Proto ho zřejmě rozhlasové vysílání opustí – místo něj zde nastoupí tzv. mobilní televize. Ta však nebude, ostatně jako DMB – nepřihlížíme-li ke koncesionářským poplatkům – bezplatná. První mobilní operátoři nabízí už dnes placenou nabídku, u které dokonce vystačíme bez dalších poplatků za spojení, jako u UMTS a přitom by měla pomoci financovat nákladnou vysílací techniku a po rozšíření nových přijímačů podpořit i digitální rozhlas. Digitální televize má tedy spolufinancovat digitální rozhlas – nová rádia nekupuje nikdo, nové televizní přijímače už ano...

Osm datových obrazových toků a 25 rozhlasových programů má v budoucnu nabídnout mobilní příjem – bez šumů, odrazů a rušení. Po redukci datové rychlosti lepším dekódováním se běžná rychlost u rozhlasu sníží z dnešních 192 nebo 160 KBit/s na 128 KBit/s (pro stereofonní vysílání) – tedy pro srovnání - rychlosti používané u MP3. Díky kódování MPEG-4 to pak bude jen 72 KB/s, tím se na jeden kanál umístí dvanáct programů místo dnes běžných sedmi. Tak bude možné pokrýt celé území státu 21 až 27 rozhlasovými programy, z toho 14 až 18 celoplošnými a sedmi až devíti lokálními, a tím by digitální rozhlas poprvé mohl nabídnout více než dnešní VKV.


„Rozhlas a televize jsou jedinými médii, u nichž se uživatel nemůže sám rozhodnout, kdy nebo co může vidět nebo slyšet, ale je závislý na programu. To už nová digitální generace mediálních uživatelů nebude akceptovat“, říká Leif Lonsmann, rozhlasový ředitel dánské vysílací společnosti (Radio Director Danish Broadcasting Company). Problém současných VKV rádií se přenáší i do digitálu: zatímco ve velkých městech už nestačí kmitočty, na venkově není možné najít dostatek poskytovatelů programu na kanálu.

U nových přijímačů - např. mobilních přístrojů se vesměs počítá s větší interaktivitou: posluchač nebo divák bude aktivněji reagovat (odpovídat) na nabídky stanic. Je ovšem otázkou, zda o to opravdu stojí. Máme už několikaleté zkušenosti s interaktivní televizí - uživatel, který chce pracovat interaktivně, raději přejde na internet, a stálý divák televize se zlobí, když kvůli reklamnímu bloku musí sáhnout po dálkovém ovladači. Proto obchodní modely pamatují na mnohé internetové koncepty; pro zadavatele reklamy je interaktivní posluchač popř. divák (díky zpětnému kanálu) „transparentní” a může na něj být směrována tzv. individuální reklama.


Na závěr ještě musíme doplnit, že se nebude vždy jednat jen o klasické rozhlasové vysílání – např. Microsoft chce přistoupit do DAB a spojit program Office se zábavou. Velká naděje se vkládaly do fotbalového mistrovství světa, jehož je Německo hostitelem. Mnozí fanouškové si pořídili tzv. mobilní televizi jen proto, aby nic nezmeškali. A po televizi určitě svou příležitost využije i rádio. Budoucnost je jasná - i do rozhlasu přijde digitalizace.


S využitím zdroje: Wolf-Dieter Roth, Radioszene.de, 6.6.2006, volně upraveno a doplněno