Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 14. července 2014, č.j. 8 As 85/2012-88) se přiklonil k právnímu výkladu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ve věci sporu týkající se právní otázky tzv. typovosti upozornění na porušení zákona dle § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb.


Předmětem sporu bylo, zda je předchozí upozornění dle § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. nutné vnímat jako relevantní pouze v případech, kdy se vztahuje k totožnému skutku, resp. odvysílání totožného spotu, sdělení apod., či zda je podmínka předchozího upozornění dle § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. naplněna i v případech, kdy skutky vykazují podobné znaky v podstatných rysech.

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu po podrobném přezkoumání smyslu a účelu zákona č. 231/2001 Sb., jeho vztahu ke komunitárnímu právu, stavu judikatury Ústavního soudu a možnému budoucímu stavu správní praxe Rady pro rozhlasové a televizní vysílání dospěl k tomuto závěru:

„Upozornění vydané Radou pro rozhlasové a televizní vysílání podle § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, je způsobilým podkladem pro uložení sankce za následná porušení povinností provozovatele stanovených tímto zákonem nebo podmínek udělené licence, pokud obsahuje obdobné skutkové okolnosti, které by naplnily příště stejnou skutkovou podstatu deliktu jako ve skutku, na jehož protiprávnost byl provozovatel po odvysílání upozorněn.“

Tento zásadní názor soudu znamená, že provozovatelé vysílání mohou být Radou pokutování ve všech případech, kdy již obdrželi upozornění na typově obdobné porušení zákona, ne jen v případech, kdy byli upozorněni v souvislosti s předchozím odvysíláním totožného obsahu (reportáže, filmu, obchodního sdělení apod.), jak se domnívali někteří provozovatelé vysílání a rovněž jeden ze senátů NSS.


V Praze dne 22. 7. 2014, Mgr. Milan Bouška, místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání