Herečka Sabina Laurinová, psychiatr Martin Hollý a průvodkyně v Černobylu Kateřina Vršanská se představí v Show Jana Krause. Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 31. května ve 21.35 hod. na Primě.


Sabina Laurinová – herečka, která v seriálu Modrý kód hraje vrchní sestru urgentního příjmu nemocnice. „Mery je empatická, přímá, rázná a má smysl pro humor. Je mi blízká. Zatím jsem v ní nenašla příliš negativního. Snažím se vždycky v postavách, co hraji, najít to pozitivní i to špatné, aby působily uvěřitelně a ze života. Líbí se mi, že je temperamentní, vyzrálá ženská, která ví, co chce, a co ne,“ popisuje svou roli. Po odchodu z divadla ABC je na volné noze. Hostuje v divadle Hybernia, kde hraje v představení Sněhová královna, v Divadle Palace hraje ve hře Rodina je základ státu s Miroslavem Etzlerem a v komedii Prachy, prachy s Ondřejem Vetchým. „Do divadla si odskakuji do krásných, klasických, charakterních rolí. Kvůli natáčení Modrého kódu nemám tuto sezonu čas na nazkoušení nového představení, protože natáčím skoro každý den. Divadlo ale stále považuji za základ a prvořadou věc,“ říká Sabina.


MUDr. Martin Hollý – psychiatr, sexuolog, ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice. Za svou misi od začátku považuje instituci s 1050 zaměstnanci, desítkami budov, vlastním kostelem, statkem i čističkou vod „zlidštit“, zpřístupnit veřejnosti, aby se do Bohnic nechodilo jen s duševními chorobami, ale třeba i na rande nebo na rodinnou procházku. Ve své ambulantní praxi se věnuje psychiatrické, sexuologické a psychoterapeutické práci. Hlavní léčebnou metodou je kombinace farmakoterapie a podpůrné, dynamicky orientované psychoterapie. Říká, že duševní nemoci existují odpradávna, vznikají v souvislosti s vývojem mozku a s prostředím, v němž se člověk nachází. „V současnosti především přibývá pacientů s demencemi v důsledku stárnutí populace. Roste i počet poruch vyvolaných stresem, úzkostné a depresivní stavy,“ vysvětluje. Dodává, že v nástupu duševní choroby hrají roli vždy tři faktory: „Náš hardware, tedy to, co máme v mozku. Dále to, co jsme prožili v raném dětství, tedy v době, kdy se mozek formoval. Třetím faktorem je životní situace, například chronický stres, nebo u některých nemocí je to jen jednorázový spouštěč, jako je intoxikace, tragédie, u mladých maturita a podobně. Když se například sledovala nemocnost v automobilkách, nejvíc nemocných bylo ve středním managementu. Tedy u lidí, kteří seshora dostávali příkazy, dolů je měli předávat a zase schytávali všechnu nelibost od podřízených,“ popisuje doktor Hollý.


Kateřina Vršanská – jediná česká průvodkyně v Černobylu, který je pro ni dechberoucím místem. Běžná návštěva elektrárny prý nebezpečná není, dávka záření za dva dny v Černobylu odpovídá rentgenu zubu. Provoz Černobylské jaderné elektrárny byl ukončen v roce 2000. Už dva roky poté se do zóny vypravily první skupinky turistů prozkoumat, jak si kdysi vysněné místo k životu začala příroda brát nazpět. Díky internetu se poutavé dekadentní fotky návštěvníků rychle rozletěly do světa a dnes oblastí ročně projde kolem deseti tisíc návštěvníků. Zóna má svá pravidla, jak se tam chovat, kam vstupovat a kam ne. V černobylské zóně například nesmíte kouřit, sedat si do trávy ani se něčeho dotýkat, někteří lidé tam ale jezdí vyloženě ničit a brát si věci domů, říká Kateřina a dodává: „Když vás chytí podruhé jako průvodce, že opět pouštíte turisty, kam nesmíte, tak přijdete na měsíc o licenci. Chytili vás potřetí? Potom už to znamená jediné. Odevzdáte licenci a už se do zóny nedostanete ani jako turista. Zákaz platí pro vstupy do chátrajících či nedekontaminovaných prostor.“ „Na konci roku osmdesát sedm se rozhodlo, že se do Pripjati nikdy nikdo nevrátí a je potřeba zlikvidovat domácnosti. Otevřel se byt po bytě, policie odtud odnesla všechny cenné věci jako fotografie, dokumenty, peníze, šperky. Co šlo nějakým způsobem dekontaminovat, to se očistilo, a pokud možno vrátilo majitelům.“ O zbytek se začátkem devadesátých let postarali ilegální návštěvníci. Do jaké míry se takto zakoupené předměty dodnes projevují na zdraví ukrajinských rodin, je těžké určit. Stejně tak se zdá i po třiceti letech nemožné určit přesněji, jak obrovskému množství lidí tehdejší katastrofa vlastně způsobila újmu na zdraví. Oficiálně úřady přiznávají a vyplácí spíš symbolické náhrady za škody likvidátorům, kteří v osmdesátém šestém bojovali s neviditelným nepřítelem často bez jasnější představy o míře unikající radiace. „Vyplácel se důchod lidem, kteří dostali určitou dávku záření, ale protože na důchody už nebyly peníze, dávka záření se zvedla a najednou ubyla polovina invalidních důchodců. Myslím si, že na vyplácení renty těmto lidem by se neměla podílet jen Ukrajina, ale tak jako se svět skládal na nový sarkofág, tak bychom i my, bohatší státy, mohly nějakým způsobem pomoci těmto lidem,“ říká Kateřina. Proč je důležité příběhy lidí z Pripjati připomínat? „Kdyby se nevybetonovala další část pod reaktorem a základová deska, pod níž byly zásoby vody na chlazení, by praskla, došlo by k dalšímu výbuchu a vyhladilo by to velkou část Evropy. Kdyby tam tihle lidé nebyli a neudělali pro nás onu službu, tak tu dneska nejsme.“ Je něco, čeho se v Černobylu bojí? „Jediné, čeho se tam bojí, je čtvrtý reaktor,“ prozrazuje.


Premiérový díl Show Jana Krause uvidíte ve středu 31. května ve 21.35 hod. na Primě. Jan Kraus, jak ho znáte, v úspěšné show! Aktuální hosté, témata bez cenzury a ta nejlepší late night show každou středu večer na Primě.


Mgr. Filip Budák, Externí dodavatel PR oddělení pro FTV Prima