Zpěvačka Marta Jandová, farář a dokumentarista Jan Hanák a plastický chirurg Lukáš Frajer se představí v Show Jana Krause. Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 17. ledna ve 21.35 hod. na Primě.


Marta Jandová – jedna z mála českých rockových zpěvaček, které zažily skutečnou slávu za hranicemi. A to s kapelou Die Happy, která v Německu patří do extraligy a jejíž frontmankou Marta byla. Kapela byla několikrát nominována na nejvýznamnější hudební ceny Echo a 1LIVE Krone a odehrála přes 1000 koncertů. V roce 2011 se Marta s písní Sister Hit The Goal, která byla oficiální hymnou ženského německého národního týmu, stala součástí Mistrovství světa ve fotbalu žen. Výrazně se zapsala v různých televizních projektech. Skoro dva roky moderovala svůj vlastní hudební pořad Neo music na německém kanálu ZDF Neo. V roce 2012 moderovala živý přenos českých hudebních cen Anděl. Diváci v Česku ji znají jako porotkyni z různých televizních hudebních soutěží. V Německu to byla zase soutěž Popstars na Pro7. Mimo jiné Marta ztvárnila několik hlavních rolí v českých muzikálech, jako jsou například Hamlet, Mona Lisa, Bídníci, At’ žije rokenrol!, Baron Prášil, Kat Mydlář a Krysař. Vloni vydala svou první sólovou desku v češtině. „Konečně jsem se do toho pustila a nesmírně mě to baví,“ říká Marta. „Vlastně je všechno jinak, než jak to bývalo. Nejdřív píšu texty a během toho nebo až poté vzniká hudba.“


Jan Hanák – farář a dokumentarista. Působí na malé venkovské farnosti Bohdalice na jižní Hané. Studoval teologii, žurnalistiku a sociologii. Režíroval několik dokumentů a publicistických cyklů. Byl rozhlasovým a televizním moderátorem. V Divadle Husa na provázku moderuje Husa Kluby navazující na Kabinet Havel. Říká, že obě jeho práce se vyvíjely nějak souběžně. „Časově bylo na prvním místě rozhodně volání po kněžství. Ale už během studií teologické fakulty přišla spolupráce s nově začínajícím Radiem Proglas. Zároveň mě v Olomouci vzali na žurnalistiku, takže jsem studoval souběžně dvě školy,“ říká a dodává, že se obě profese také dobře doplňují a že kněžství je dobrou praxí pro dokumentaristiku: „Ale je to oboustranné. Dokumentaristika mě dovedla k tomu, že jsem musel začít věřit své intuici. Jsou situace, kdy mi nikdo neřekne, jestli to, co zamýšlím a točím, je správně nebo ne. Uvědomil jsem si, že v té chvíli mi nepomůže logika, která radí, jak věci jednoduše poskládat. A to je něco nesmírně důležitého i u duchovního doprovázení během svátosti smíření. Slyšíte slova, která někdo říká, a vidíte, jak člověk vypadá. Ale pokud chcete vyhmátnout, o co opravdu jde, musíte číst, co je za tím. A to se určitě projevuje i v tom, jak kladu otázky nebo vedu rozhovor při natáčení.“ Za rozhlasový dokument Diptych, v němž doprovází umírajícího, dostal loni cenu Prix Bohemia Radio. „Dokument vznikl téměř náhodně, když můj dobrý přítel zažíval Jobovu situaci. Umírá a svoji zkušenost sděluje. V Diptychu je moje kněžství primární, působím vlastně jako ten, který ho doprovází k Hospodinu. Patos je tam sice přítomný už v tom, že doprovázíte umírajícího. Na druhé straně on je zároveň schopen jasnozřivě glosovat situaci, s humorem. Přijde mi to skvělé. Zvlášť ve společnosti, kde se smrti až hystericky bojíme, případně ji tragikomicky oslavujeme v krematoriu.“ Dokument Vlci je naopak velmi civilní a zachycuje, co zažívají dnešní puberťáci: „Hodně mě obohacovalo, jak reagovali na moje otázky. Třeba když vyprávěli, jak hrají počítačové hry. Člověk má tendenci to okamžitě odsoudit, ale když vám vzápětí řeknou, že hrajou spolu, vytane vám najednou úplně jiné sdělení.“ Jako kněz působí přes 12 let a za tu dobu ve své farnosti oddal desítky párů – ročně prý kolem 15.


MUDr. Lukáš Frajer – plastický chirurg, který pomáhá a operuje lidi, kteří se narodili v těle, které jim „nevyhovuje“. „Transsexualita je stav, kdy v období intrauterinního vývoje dojde v důsledku hormonální dysbalance v průběhu citlivé periody vývoje mozku v mezimozku k poruše sexuální identifikace jedince. Prakticky to znamená, že muž či žena jsou již při narození uvězněni do těla opačného pohlaví. Transsexualita je věc pohlavní identity, nikoli sexuální orientace. Myslím, že u obou pohlaví jde o to, aby lidé co nejvíce zapadli do společnosti, a mohli tak fungovat, jako kdyby žádné ,chybnéʻ tělo nebylo.“ Lukáš Frajer se s transsexualitou setkal až jako chirurg a přiznává, že jako mladý chirurg jisté předsudky měl. „Ale ty velmi záhy opadly – transsexuálové jsou zcela normální lidé se svými touhami a sny a bohužel příroda si krutě zažertovala. Byl jsem řadu let členem komise pro změnu pohlaví a poslouchal jejich životní peripetie a musím říci, že jsem musel hluboce smeknout před některými z nich, kteří si prošli peklem při cestě za svým skutečným já. Obecně nejsou transsexuálové jiní ve svých tužbách a potřebách a není rozdílů mezi muži či ženami,“ říká. Dnešní transsexuálové podle něj mají jiné možnosti než jim podobní před 30–40 lety. Samotný proces proměny je několikastupňový a začíná vstupními diagnostickými pohovory se sexuologem i psychologem a změnou genderově příslušného jména na neutrální kvůli lepší resocializaci (Niky, Alex). Nedílnou součástí této fáze je „život nanečisto“ již ve správném pohlaví označovaný jako real life test. Následuje hormonální léčba, která je dlouhodobá a po 2 letech léčby komise pro změnu pohlaví, která je asociována k MZČR, schválí teprve případnou chirurgickou změnu pohlaví. V tom případě jsou následně jedinci odebrány reprodukční orgány a provedeny rekonstrukce správného pohlaví. „Z pohledu chirurga existují tzv. výkony nutné, kam patří odebrání reprodukčních orgánů (musí podstoupit všichni), ale další operace jsou už jen na rozhodnutí daného člověka. Mám spoustu klientů, kteří podstoupí jen základní operaci a ostatní ponechají, jak je, ale jsou i tací samozřejmě, kteří podstupují výkony v rámci estetické chirurgie (maskulinizační či feminizační operace), aby svou proměnu dotáhli do absolutní možné dokonalosti,“ vysvětluje. Každý typ transsexualismu má prý své výhody a nevýhody v rámci fyziognomie daného pohlaví a v rámci následných rekonstrukcí. Nicméně rekonstrukce vlastního genitálu je mnohem jednodušší u transsexuality MtF oproti FtM, ovšem celkový vzhled a přiblížení se danému pohlaví je lepší u transsexuality FtM. Z pohledu laika každého na ulici méně upoutá chlapec jemnějších rysů menšího vzrůstu než žena se širokými rameny, vyššího vzrůstu a mužskými rysy v obličeji. V oblasti intimní se situace otáčí, hodně rekonstrukcí u MtF je k nerozpoznání od „přírodního originálu“. „Rekonstrukce mužského genitálu je obecně velmi složitá a postupují je asi 2/3 transsexuálů. Je popsána řada metod, ale žádná ve výsledku bohužel nevede k tomu, aby se penis podobal funkčně a vzhledově „originálu“. Rekonstrukce představuje několik etap výkonů, které mají i svá medicínská úskalí, proto je kompletní rekonstrukce velmi vzácná. Každý, kdo se rozhodne pro rekonstrukci genitálu, končí často u vytvoření neopenisu s tím, že je ponechána pochva a původní ženská močová trubice, protože chirurgické odstranění pochvy a rekonstrukce mužské močové trubice s sebou přináší řadu komplikací, takže se stává, že pacienti ,uvíznouʻ v půli cesty své proměny.“


Premiérový díl Show Jana Krause uvidíte ve středu 17. ledna ve 21.35 hod. na Primě. Jan Kraus, jak ho znáte, v úspěšné show! Aktuální hosté, témata bez cenzury a ta nejlepší late night show každou středu večer na Primě.


Mgr. Filip Budák, Externí konzultant odd. Marketingu a PR pro FTV Prima