Televize Prima odvysílá v neděli 25. dubna ve 20.15 hod. premiéru českého filmu Příliš osobní známost s Petrou Hřebíčkovou, Eliškou Balzerovou a Tatianou Vilhelmovou v hlavních rolích. Příliš osobní známost je příběhem tří žen o třech pohledech na život a třech způsobech vnímání lásky.


Tvůrci divácky úspěšné komedie Všechno nebo nic, kterou vidělo v českých, slovenských a polských kinech přes 850 tisíc diváků, se opět sešli, aby natočili další film podle knižní předlohy populární slovenské spisovatelky Evity Twardzik (Urbaníkové). Režie snímku Příliš osobní známost se opět ujala Marta Ferencová.

Film Příliš osobní známost je příběhem tří žen, je o třech pohledech na život a třech způsobech vnímání lásky. „Doufám, že našim fanynkám se bude líbit i tento film. Tentokrát se mohou těšit i na herce ze Srbska a Chorvatska, kteří jsou ve svých zemích velkými hvězdami,“ prozradila Evita Twardzik (Urbaníková), která spolu s režisérkou Martou Ferencovou opět napsala k filmu scénář.

V hlavních rolích se představí Eliška Balzerová, Tatiana Vilhelmová a Petra Hřebíčková. České trio doplní slovenští herci Ľuboš Kostelný a Marián Mitaš, Chorvat Janko Popović Volarić a Branislav Trifunović a Predrag Manojlović ze Srbska. Posledně jmenovaný si zahrál například i v kultovním filmu režiséra Emira Kusturici Černá kočka, bílý kocour.

„Podařilo se nám dát dohromady velké herecké osobnosti, které pro mě byly na place novou inspirací. Věřím, že energie, se kterou jsme na tomto filmu všichni pracovali, se přenese i na filmová plátna, a že si Příliš osobní známost najde spokojené diváky,“ dodala režisérka.

Producentem filmu je režisér a producent Peter Núñez. „Už při práci na filmu Všechno nebo nic jsem si ověřil, že když uděláte poctivý snímek, který nepohrdá divákem, ale bere ho jako partnera, lidi na něj budou chodit. Filmový trh byl pro mě předtím velkou neznámou, ale po téhle zkušenosti jsem si řekl, že zkusíme natočit i další filmy. Proto jsem rád, že se to podařilo a že opět spolupracuji s Evitou a Martou,“ řekl Núñez.


O filmu:

Natálie je svobodná třicátnice. Je šťastná, má dobrou kariéru a dlouholetou nejlepší kamarádku Simonu, které se právě obrátil život vzhůru nohama. Simona je čerstvě po rozvodu a snaží se vyrovnat s tím, že její jedenáctiletý syn odchází žít k otci. Tuhle pachuť zažene seznámením s výstředním umělcem Viktorem, pro kterého se stává múzou. Viktor je však posedlý nejen Simonou, ale i sexem, což zpočátku vypadá jako vysněný ráj…

I Natáliin život nabírá nový směr. Když potkává okouzlujícího podnikatele, vdovce Marka, a jeho dcerku, láska na sebe nenechá dlouho čekat. Až na to, že jejich vztah je pod drobnohledem Markovy tchýně Evy, která byla zvyklá pomáhat s výchovou vnučky, je jejich společné soužití téměř idylické.

Do jejich životů však zasáhne nečekaná krize. Markova firma zkrachuje a zůstanou mu jen dluhy. Marek začíná hledat útěchu v alkoholu a jeho zoufalství se mění ve zlobu…

Tři ženy. Tři podoby lásky. Tři příběhy radosti i bolesti, štěstí i smutku…


Rozhovory:

Eliška Balzerová

Čím vás role, kterou hrajete v Příliš osobní známosti, zaujala?

Já mám ráda role lidí, kteří se během filmu mění. Dostala jsem nabídku hrát ženu, která svůj život už vzdala, rezignovala, obětovala svoje dny péči o vnučku. A najednou přišel někdo, kdo v ní znovu zažehl plamen lásky, do koho se zamilovala.


Je to pro herečku výzva?

Ano, mě to moc bavilo hrát. Přerod ženy, která už byla jen šedivou myškou, starala se o vnučku, vařila, prala, žehlila, na znovu rozkvetlou ženu. Pamatuji si tu scénu, kdy jsem s mužem, který se mi líbí, přišla poprvé do jazz baru, do světa, který jsem v té roli vůbec neznala. Dívala jsem se jen tak zpoza rohu a po nějaké chvíli jsem tam byla jako doma. Zahrála jste si po boku Mikkiho Manojloviče, kultovního srbského herce.


Bylo to příjemné?

Měla jsem velké štěstí na hereckého partnera. Miki je velmi sympatický člověk, výborný herec, a když mi paní režisérka řekla, že ho našla v Srbsku, trochu jsem se lekla, protože jsem věděla, že je před námi i intimní scéna, a záleželo mi na tom, abychom si s partnerem sedli. Takže jsem byla trochu v rozpacích – a také jsem to Martě řekla, ale ona mě uklidnila, že to bude v pořádku, a opravdu to bylo fajn. Miki je velmi otevřený člověk, ihned jsme se stali přáteli, dokázali jsme se dohodnout, co a jak zahrajeme, cítili jsme jeden druhého a krásně jsme herecky souzněli.


Přerod té ženy byl vidět i na tom, jak se oblékala na začátku a jak se oblékala, když potkala nového muže…

Ano, chtěli jsme, aby ten smutek a zatrpklost byly vidět, a postupně jsme je odlupovali.


Ve filmu hrajete tchyni, která není moc příjemná, jaká jste tchyně doopravdy?

My jsme dětem do života nikdy nezasahovali, nijak jsme jim výběr partnera neznepříjemňovali. Říkali jsme si s mužem – my jsme dvojice, my jsme spolu, a oni budou žít s tím, koho si vyberou, ne my. Obě naše děti si našly skvělé partnery a jsme rádi, že jsme jako rodina spolu.


Petra Hřebíčková

Čím se vám zalíbil scénář filmu Příliš osobní známost?

Vždycky mě baví, když je scénář nepředvídatelný a postavy jsou uvěřitelné. To je základ, který scénář Příliš osobní známosti splnil na jedničku. Téma lidské hladiny lásky mě nikdy neomrzí, navíc je film plný dobrého humoru, vášně a dramatický závěr mi vehnal slzy do očí. Smála jsem se, červenala jsem se, dojala a asi se i zamyslela. Kéž by takový zážitek měli i diváci v kinech.


Je to film také o přátelství mezi ženami, je to důležité i ve vašem životě?

Teď, když mám malé děti, se to u mě tak nějak jinak všechno pozměnilo, že jsem víc s rodinou než s kamarádkami na víně. Ale vím, že přijde čas, kdy si znovu s holkama někam vyjdeme a strávíme spolu čas, který si užijeme.


Hrála jste mámu malému děvčátku, je náročnější hrát scény s malými dětmi?

Určitě, hlavně když jsou situace, které hrajete, emočně vypjatější. Valentýnka je velký talent, pracovala jako profesionál a my dvě jsme měly štěstí, že jsme se hned sblížily.


Natáčení bylo pro vás náročné i proto, že máte malého chlapečka a těsně před tímto natáčením jste dotočila jiný film…

Ano. Naštěstí mi produkce vyšla vstříc a v rámci natáčení jsem měla mezi pracovními dny víc volna, tak se to dalo zvládnout.


Marta Ferencová, režisérka, scenáristka

V dubnu bude televize Prima vysílat film Příliš osobní známost. Po Všechno nebo nic je to další „evitovka“ pod vaší režisérskou taktovkou. Jaký je rozdíl mezi těmito dvěma tituly? V čem je Příliš osobní známost jiná?

Já bych možná začala tím, co mají oba filmy společné. Oba jsou o vztazích, o tom, jak po nich toužíme, jak nám unikají, nebo naopak jak přicházejí, když je vůbec nečekáme. Jsou o síle přátelství a samozřejmě o lásce. Zkrátka jsou o životě, který žijeme. Pokaždé se s Evitou snažíme, aby naše postavy byly lidské a pravdivé, aby jim divák rozuměl a dokázal se s nimi srovnat. Film Příliš osobní známost je jiný už tím, že je to úplně nový příběh, s novými postavami. Je možná o něco vážnější, více si hraje s emocemi a také je v něm zastoupeno více generací.


Ve filmu hrají excelentní herci. Jak se vám je podařilo získat ke spolupráci?

Předpokládám, že je přesvědčil scénář. No a potom to byla hlavně osobní setkání, při kterých jsme si o postavách vyprávěli. S Eliškou jsme si dohodly první schůzku – společnou kávu a předpokládala jsem, že to bude maximálně na hodinu. Schůzka nakonec trvala více než tři hodiny. Byl to jeden z největších hereckých výslechů, které jsem do té doby zažila. Eliška nakonec souhlasila a mě natáčení s ní velmi bavilo. Pro Mikiho Manojloviče jsme jeho postavu Ervína dokonce po dohodě maličko rozvinuli. No a potom tady byl ještě jeden moment – myslím, že všechny tak trochu lákala možnost zahrát si se zahraničními herci.


Pracovali jste s mezinárodním štábem. Vznikly na place nějaké vtipné situace, způsobené například komunikační bariérou?

Co se týká našich tří hlavních mužských herců, vtipné situace nastávaly poměrně často. Všichni hráli ve svém rodném jazyce a takto probíhala i komunikace na place. I když jsou si všechny jazyky blízké, rozhodně si nejsou tak blízké, jako například slovenština s češtinou. Takže občas jsme některá slova museli vyloženě „dohrát“. Zajímavé je, že slovenština byla pro ně srozumitelnější než čeština. A na konci to celé skončilo tak, že Eliška Balzerová hovořila tak trochu srbsky, Péťa Hřebíčková slovensky. Miki používal dost slovenských i českých slov současně a Branislav Trifunovič sice mluvil srbsky, ale rozvinul svoje „telepatické“ schopnosti a rozuměl mi dříve, než jsem stačila cokoli říci, už jen z mého pohledu.


Jak probíhalo natáčení? Co pro vás na něm bylo nejtěžší?

Natáčení probíhalo až výjimečně klidně a pohodově navzdory tomu, že všechny postavy mají ve filmu několik vypjatých a náročných scén. Měla jsem výborný štáb a skvělé herce, kteří mi byli velmi blízcí nejen pracovně, ale i lidsky. Před začátkem natáčení jsem se asi nejvíc obávala práce s malou Valentýnkou, které, když jsme natáčeli, bylo pět let. Paradoxně se z toho malého děvčátka vyklubal velký profík a velký talent. To, že jsme ji mezi tolika dětmi našli, považuji za obrovský dar.


Na filmu jste se, tak jako v případě filmu Všechno nebo nic, podílela i scenáristicky. Můžou diváci očekávat kopii knihy, nebo jste se ve filmu od ní maličko odklonili?

Já si osobně myslím, že při zfilmování knihy je občas nutné se od knižní předlohy odklonit. Kniha totiž pracuje s jinými rozpoznávacími principy a film také s jinými. Kniha má k dispozici opisy, vnitřní monology, přes které se dostanete do myšlenek postav, do jejich emocí. Ve filmu to musíte dát do jiných situací, musíte najít způsob, jak to, co si ta postava myslí ve svém nitru, říct jinak. Také se toho do knihy dostane mnohem více než do filmu.


Eva „Evita“ Twardzik Urbaníková

Proč jste se po Všechno nebo nic rozhodla zfilmovat právě Příliš osobní známost?

Protože Příliš osobní známost je přesně o tom, že život je houpačka, jednou jsme dole, jednou nahoře, někdy jsme déle tam, někdy na té druhé straně a vše je naplněno emocemi. Čím jsem starší, tím více vnímám, že nic v životě není černobílé, a to se mi líbí i na příběhu tří žen, které jsou stěžejní v tomto filmu.


Film má opět výborné herecké obsazení – dokonce v něm hrají herci i z jiných zemí. Jak probíhal casting?
Velmi podobně jako při Všechno nebo nic. U některých postav jsme měli jasnou představu, u některých jsme se velmi hádali. Hráli jsme si s kombinacemi herců, zkoušeli jsme celé dny v Praze i v Srbsku.


Vaše knihy jsou o vztazích mezi muži a ženami, je to tak i v případě Příliš osobní známosti. Inspirují vás při psaní i reálné příběhy lidí ve vašem okolí? Případně – co vás nejvíc přitahuje na tématu vztahů?

Mě vztahy fascinují. Baví mě. Protože každý je jiný, každý vztah má svoje zákonitosti a tajemství, každý má jinou výchozí pozici a jiný konec. Navzdory tomu, že všichni chtějí to samé. Někdy se sama sobě směji, jak se lidí vyptávám na jejich životy, ale je to tím, že jsem opravdu zvědavá. Když mi lidé o sobě vyprávějí a když si všímáte párů okolo sebe, je námětů více než dost.


Bylo něco, co vás při natáčení překvapilo nebo zaskočilo?

Překvapila mě pětiletá Valentýnka, která hrála Terezku. V dobrém. Nesmírně talentované a disciplinované děvčátko. V jedné scéně jsme potřebovali, aby srdceryvně plakala, a ona srdceryvně plakala, a když doplakala, tak za mnou přišla a zeptala se: „Plakala jsem tak, jak jsi to napsala?“


Martin Šnýdr, PR Manager, SOLOOTIONS powered by FTV Prima, 22. 4. 2021