Dvě významné válečné události a utrpení dvou nejvíce postižených národů druhé světové války, byť si jeden z nich začal, přiblíží ve dvou minisériích Prima ZOOM. Ukážeme vám nejen strádání obyvatel dvou nejvíce zkoušených měst, Berlína a Stalingradu, ale i zákulisí života v nich v tomto temném období dějin.


Historický seriál Berlín 1945 nás vezme na cestu do minulosti ve velkolepém filmovém stylu. V další sérii se společně ohlédneme za jednou z největších bitev druhé světové války – bitva o Stalingrad (dnes Volgograd) byla možná největším peklem v lidské historii. Prima ZOOM ale ukazuje pravdu.


Berlín versus Stalingrad na Prima ZOOM:

04. 05., 21.05 hod. - Berlín 1945 (1/3)
11. 05., 21.05 hod. - Berlín 1945 (2/3)
18. 05., 21.05 hod. - Berlín 1945 (3/3)
27. 05., 20.00 hod. - Velká bitva u Stalingradu (Operace Uran)
03. 06., 20.00 hod. - Velká bitva u Stalingradu (Zpátky ni krok!)


Berlín 1945 (tři díly, reprízy v pátek po 15.00 hod.)

Deníkovou formou zpracovaný dokument, ve kterém je divák prostřednictvím zápisků a vzpomínek zapsaných v denících obyvatel Berlína seznámen ve třech částech s obdobím od 1. ledna do 31. prosince 1945. Do dokumentu jsou zařazeny jak vzpomínky obyčejných obyvatel města, tak například i Židovky, která se ve městě dlouhé roky skrývala. Dále prominentních velitelů a představitelů režimu, nuceně nasazených, válečných zajatců a manželů, kde muž byl odsouzen k trestu smrti za účast na atentátu na Hitlera. Tyto vzpomínky jsou proloženy deníkovými záznamy spojeneckých letců, kteří prováděli nálety na Berlín, a ruského vojáka, jenž se účastnil sovětské ofenzívy na město. Obzvlášť silnou formou působí rozhlasová reportáž jednoho z redaktorů redakce Volá Londýn, která popisuje to, co redaktor viděl v osvobozeném Bergen-Belsenu, či vzpomínka ruského vojáka postupujícího s Rudou armádou na Berlín.

15. dubna 1945 Rudá armáda zahájila svou ofenzívu proti městu a 8. května polní maršál Keitel podepsal bezpodmínečnou kapitulaci. V druhé části jsou zahrnuty deníkové záznamy a vzpomínky obyčejných berlínských obyvatel, ale i vzpomínky a záznamy vysokých důstojníků a generálů. Zajímavostí jsou i poznámky členů Rusy dosazené antifašistické první poválečné vlády. Hodně silným dojmem působí svědectví znásilněných a zneužitých žen a dívek, vzpomínky účastníka jednání o bezpodmínečné kapitulaci a jedné z civilních žen, která té noci překvapivě znásilněna nebyla.

9. května 1945 v Berlíně utichly boje. Pokračujeme ve vzpomínkách mapujících těžké období, kdy byly hlavně německé obyvatelky vystaveny masivnímu znásilňování ze strany vítězných vojáků. Snímek přináší informace o prvních krocích okupačních mocností, nedostatku potravin a čisté vody, nuceném nasazení obyvatel na odklízení trosek, ale i o nedostatku prostředků na denní hygienu nebo uhlí na topení. V dokumentu se objeví rovněž vzpomínky spojeneckých vojáků, které jasně dokazují, že velká část berlínských obyvatel nelitovala toho, že Německo válku vyvolalo, ale litovala především sebe, jakými útrapami musí procházet. Zajímavými pasážemi jsou části týkající se rozdělení města na spojenecké zóny a pak informace týkající se postupimské konference. Seznámíme se s dalšími osudy dvou z hlavních pamětnic, které v celém seriálu ve svých vzpomínkách vystupují.


Velká bitva u Stalingradu (dva díly, opakování v neděli 30. 5. a 6. 6. ve 13.05 hod.)

Sovětské vedení si v průběhu roku 1942 začalo uvědomovat, že německé jednotky, které postupují na Stalingrad, začínají mít problém se zásobováním. Proto Sověti počali v okolí města shromažďovat záložní jednotky. 6. armáda generála Pauluse zahájila 11. 11. 1942 pokus o dobytí města. 90 % celého Stalingradu se ocitlo v německých rukou, Němci se dostali do vzdálenosti pouhých 100 metrů od břehu Volhy. Tady se ale jejich postup zastavil. Došly jim zásoby a palivo. Odpor Rusů byl obrovský. Už od září Sověti připravovali přesun záložních jednotek k městu tak, aby si jich Němci nevšimli. Dokonce dva týdny před zamýšlenou ofenzívou přerušili i poštovní spojení svých vojáků s domovem. Kompletní plán ofenzívy, kterou označili krycím jménem „Uran“, pak znali jen Stalin a tvůrce plánu, generál Šapošnikov. Tíhu prvního útoku měl nést Jihozápadní front, který měl vpadnout do hloubi nepřátelských jednotek a obsadit města Serafimovič a Kletská. Jižní a Severní front se pak měly setkat u města Kalač. Tím by došlo k obklíčení Paulusových jednotek. Operace se účastnil milion sovětských vojáků, bylo použito 15 000 děl a 1500 tanků. Vše krylo 1500 stíhacích letounů. Němci nebyli na takovýto útok připraveni a vůbec ho nečekali.

19. 11. 1942 v ranních hodinách byla operace Uran zahájena. Proti sovětským jednotkám stál v tu chvíli milion německých, italských, rumunských a maďarských vojáků. K dispozici měli 675 tanků, 10 000 děl a 1000 stíhacích letadel. V obklíčení se naráz ocitlo 320 000 Paulusových lidí. Německé velení se radilo, jak v této situaci postupovat. Albert Speer přesvědčil Hitlera, že není problém Paulusovy lidi zásobovat letecky. Jenže už před obklíčením měli Němci se zásobováním problém. Zásobování obklíčených jednotek bylo už doslova katastrofální. Obležení v té době zažívali hladová muka. Němci měli nedostatek potravin, řadoví vojáci jedli zkažené maso z mrtvých koní a podle některých vojáků se řada z nich dopustila i kanibalismu. K zásobovacím problémům se přidaly i problémy s tularémií, kterou roznášela hejna myší. Rusové s nemocí ve svých plánech počítali a své vojáky proti této nemoci naočkovali. Paulus 30. 1. 1943 poslal německému generálnímu štábu telegram, ve kterém psal, že se dokáže udržet jen den. Hitler mu obratem poslal povýšení na polního maršála – doufal, že Paulus raději jako polní maršál spáchá sebevraždu, než by se nechal zajmout. Přepočítal se. Druhý den se Paulus vzdal spolu se všemi zbylými muži.

Málo se ví, jak moc bylo pro německé velení důležité dobýt Stalingrad. Pro Němce byl totiž Stalingrad branou k ropným polím na jihu SSSR. Německé jednotky mohly zahájit postup na Stalingrad jen díky katastrofálnímu kolapsu sovětské ofenzívy u Charkova v květnu 1942. V této nezdařené operaci padlo přes 200 000 sovětských vojáků a bylo zničeno 775 sovětských tanků. Němci po úspěchu u Charkova získali na jihu SSSR strategickou výhodu. Postupem na Stalingrad byla pověřena německá 6. armáda generála Pauluse a 4. tanková armáda generálplukovníka Hermanna Hotha. Obě armády svým postupem v sovětském velení zprvu vyvolávaly dojem, že chtějí znovu zaútočit na Moskvu. Hitler díky německým úspěchům v létě 1942 rozhodl o urychlení ofenzívy na Leningrad. To mělo za následek vznik obrovsky dlouhých frontových linií, které se táhly stovky kilometrů a které začaly německé armádě způsobovat problémy. V rámci ofenzívy na Leningrad dostal generál Manstein rozkaz přesunout 11. armádu z jihu k Leningradu. Mansteinovi se toto nařízení nelíbilo a generál prohlašoval, že německé jednotky na jihu kvůli tomuto přesunu ztratí výhodu. Nicméně 23. 7. 1942 Hitler vydal rozkaz č. 45, ve kterém určil hlavní cíle německých útoků v SSSR. Jednalo se o Leningrad, Stalingrad a Kavkaz. V této situaci začali sovětští velitelé panikařit.

Stalin se rozhodl 28. 7. 1942 vydat rozkaz č. 227, který vešel ve známost jako rozkaz Ni krok. Ten stanovil těžké tresty pro ty vojáky, kteří by chtěli ustoupit. Kvůli tomuto rozkazu byly v sovětské armádě zavedeny i trestné jednotky. 23. 8. 1942 Němci zahájili bombardování Stalingradu. Sovětské úřady zahájily evakuaci obyvatel přes Volhu. Němci zaútočili i na civilní parník Borodino a potopili ho. Z civilistů, kteří se na něm plavili, bylo zachráněno pouze 300 lidí. Celé město se urychleně připravovalo na obranu, dělníci tvořili pomocné obranné jednotky. Zároveň ve městě, v těsném sousedství bojujících vojáků, opravovali vojenskou techniku. Kvůli nedostatku zbraní docházelo i k bojům holýma rukama. Sovětské velení na tom bylo zle. 1. 9. 1942 pokrývalo velení jen nejnebezpečnější části Volhy. Přesto bylo v průběhu bitvy přes řeku přesunuto 82 000 vojáků a obrovské množství vojenského materiálu. Hitler jásal, nelogicky ale začal tlačit na německé velení, aby město úplně dobylo. Trval na totální porážce sovětských jednotek. 13. 9. 1942 začala bitva o centrum města. Jenže Paulusovy jednotky nebyly na městský boj připraveny. Vojáci v troskách přišli o podporu tanků a letectva. Přesto byly boje zuřivé. Od září do listopadu sovětští obránci odrazili přes 700 německých útoků.


Kdo z koho na Prima ZOOM.


Filip Budák, Externí konzultant odd. Marketingu a PR pro FTV Prima, 3. 5. 2021