Přinášíme 1.část příspěvku předsedy kabelové sekce ČAKK a ředitele UPC ČR, porovnávající služby kabelových sítí u nás a v EU. Kabelové sítě už dávno nejsou jen kvalitnější náhradou STA, ale skutečnými širokopásmovými sítěmi pro obousměrnou komunikaci.

Počet kabelových přípojek v ČR vedoucích do domácností i firem přesáhl podle nových údajů první milión. Jde o důvod k oslavě, či kritické reflexi?

Pravdou zůstává, že kabelové sítě už dávno nejsou jen jakousi kvalitnější náhradou společných televizních antén, umožňující jednosměrné šíření televizního signálu. Dnešní kabelové sítě jsou skutečnými širokopásmovými sítěmi pro obousměrnou komunikaci.Vedou z několika málo centrálních bodů do rozhodujícího počtu větších měst a jejich domácností. Jsou multifunkční, univerzální a mohou nabídnout vedle obrovské přenosové kapacity pro různé druhy služeb i jejich využívání najednou, v jednom okamžiku.

Jestliže je dnes používáme určitým způsobem (televize, Internet, hraní on-line her, tzv. homeworking - práce z domova, vzájemné propojování sítí, zajišťování ostrahy objektů apod.), pak již zítra může jít o něco úplně jiného. Třeba o tzv. video na přání (videopořady poskytované podle výběru zákazníka a v době, kterou si sám určí). Stejně tak lze po kabelových sítích telefonovat, nebo nakupovat v elektronických obchodech (e-commerce), komunikovat s úřady (e-government), či vzdělávat se ( e-learning) apod. Přední evropští operátoři, např, UPC a Vivendi, takovéto služby v řadě případů již nabízejí.

Nevadí, že zatím nedokážeme odhadnout, jaké aplikace a služby budou v kabelových sítích nabízeny a využívány. U Internetu to také dříve nikdo nevěděl. Hlavní je, že kabelové sítě jsou zde a jsou platformou, na které lze dále stavět.

Jak to vidí Evropa…

Země EU kladou v posledních letech na širokopásmové služby po kabelech velký důraz. Důvod je zřejmý: předpokládají, že jejich dostupnost povede k tolik žádoucímu zvýšení aktivit v podnikání, ke komunikaci mezi lidmi i mezi lidmi a úřady, ke vzdělávání a zvyšování tzv. informační gramotnosti, a najdou využití v mnoha dalších oblastech.Usilují proto, aby se širokopásmové služby staly dobře dostupné, za rozumné ceny – aby se neprohluboval, resp. vůbec nevznikal předěl mezi těmi, kteří si je mohou dovolit, a těmi kteří ne. Tedy aby se efektivně řešil problém tzv. digitální propasti (digital divide).

Unie přitom již dříve akcentovala důležitost informačních technologií a jejich splývání (konvergenci) se službami telekomunikačními. Konkrétním projevem tohoto trendu se stalo sloučení oborů telekomunikací a informačních technologií (resp. informatiky) do jediného společného oboru, kterému se říká „elektronické komunikace“.Unie připravila nový regulační rámec těchto elektronických komunikací, který musí členské země zapracovat do svých národních legislativ nejpozději do července letošního roku.

ČR se tento závazek týká také, byť s poněkud jiným časovým harmonogramem –nový regulační rámec má být zapracován do našeho právního řádu nejpozději k okamžiku vstupu do EU. Proto již dnes probíhají práce na novém zákonu o elektronických komunikacích, který nahradí stávající telekomunikační zákon.

Ale s problémy. Ne nadarmo Česká asociace kompetitivních komunikací (ČAKK) se znepokojením sleduje pomalé tempo přípravy a varuje, že na průtahy se schválením zákona a na případné zpoždění doplatí pouze koncoví zákazníci, kteří stále nemohou využívat např. levnou a pestrou nabídku širokopásmových služeb po ADSL Internetu.. „ČAKK vyzývá odbornou veřejnost, aby termín přípravy návrhu zákona nepromarnila,“ říká Z. Vaníček, prezident ČAKK, který vidí problém především v malé podpoře zákona samotnou odbornou veřejností, která je „značně roztříštěna a zabývá se spíše okrajovými problémy“.

eEurope a eEurope+

Dalším počinem EU bylo narýsování konkrétní „trajektorie“ pro zajištění přístupu nejširší veřejnosti ke službám elektronických komunikací. Pro členské země tato “trajektorie“ dostala již v roce 1999 podobu iniciativy eEurope, koncipovanou s výhledem do konce roku 2002. Zaměřena byla ještě na „úzkopásmové služby“ a mj. požadovala zavedení laciného, dostupného a rychlého přístupu k Internetu.

ČR, coby kandidátské země, se týkala obdobně zaměřená koncepce eEurope+ (s výhledem do roku 2003). K této iniciativě se ČR přihlásila, ale jeden ze stěžejních cílů eEurope+, kterým je výrazné zlevnění přístupu k Internetu, se celoplošně nepodařilo dosáhnout. Například vytáčený (dial-up) přístup k Internetu, který je stále ještě nejpoužívanější variantou přístupu k Internetu pro domácnosti, se u nás dokonce zdražuje (z necelých 16 Kč za hodinu připojení mimo špičku v roce 1999, na 18 korun v současné době). Navíc stále chybí možnost vytáčeného připojení s paušálním způsobem zpoplatnění.

Trvalé připojení k Internetu, navíc s čistě paušálním zpoplatněním, s podstatně vyššími rychlostmi než u vytáčeného připojení a v patřičné kvalitě, tak u nás donedávna nabízely jen kabelové sítě. Ačkoliv již poskytují připojení desítkám tisíc lidí – skutečně masové řešení – ADSL se objevuje teprve nyní. Zůstává smutnou skutečností, že Česká republika je v tomto ohledu téměř poslední mezi členskými a kandidátskými zeměmi.


Václav Bartoň
Autor je předsedou kabelové sekce ČAKK a ředitelem společnosti UPC ČR

Příště: eEurope 2005: základem je broadband a Jaké je situace v ČR?