Co rozumíme pirátstvím?

Pirátstvím se ve slangu orgánů činných v trestním řízení obvykle označuje neoprávněné užívání autorských děl či jiných předmětů ochrany dle práva autorského takovým způsobem, který přísluší pouze nositelům práv k těmto dílům, resp. jiným předmětům ochrany, popř. jiným způsobem který neoprávněně zasahuje do tzv. copyrightu. Pojmenování pirátství vzniklo původně jako zjednodušující paralela černých rozhlasových stanic umístěných na lodích, které vysílaly programy z mezinárodních vod aby vyloučily uzemní působnost orgánů činných v trestním řízení zemí tímto nelegálním vysíláním dotčených. Pirátské stanice neoprávněně vysílaly hudební, tedy autorská díla. Audiopiráti, stejně jako piráti původní, získávají své zisky na úkor jiných a pokud možno bezpracně.

Způsoby provozování placené televize a zásahů do ní

Placená televize se dnes v České republice provozuje dvojím způsobem: buďto na základě digitálního kódovaného šíření televizních programů formou DIRECT TO HOME (DTH – např. UPC Direct), nebo prostřednictvím kabelové televize. Třetí způsob, kódované vysílání z terestrických vysílačů tzv. systém MMDS, který se zneužíval nejvíce, byl ukončen ke konci loňského roku.

Piráti se snaží zneužít oba v současnosti provozované systémy. Co se týče kabelové televize pirátské pokusy se soustřeďují na neoprávněné zásahy do rozvodných systémů v objektech, na něž jsou následně „klienti“ načerno připojováni, samozřejmě bez platně uzavřené smlouvy a bez placení pravidelných poplatků. Osoby zprostředkující takový neoprávněný příjem, se spokojují s jednorázovým poplatkem za „připojení“ kabelové televize, tedy jednorázovou úhradou za připojení „načerno“. V některých případech je jejich drzost taková, že „garantují“ připojení např., na 1 rok s odstraněním zásahu provozovatele do 24 hodin. K běžným kulisám takových akcí patří nelegálně opatřené duplikáty klíčů, falešné vizitky, neexistující telefonní čísla a sídla atd.

Téměř vždy jsou v těchto případech užity k pirátství tzv. nekalé pomůcky jako jsou dekodéry a smart karty či blockery u DTH, vyřazení zařízení k filtraci programů u jednotlivých typů služeb z provozu v případě CATV apod.

Opatření při boji proti pirátství

Provozovatelé placené televize bojují proti pirátství různými způsoby. Ty jsou samozřejmě omezeny legislativní, materiální, technickou a finanční náročností těchto opatření. Není sporu o tom, že důležitou roli hraje spolupráce všech hráčů na kabelovém a telekomunikačním trhu. I ta se do značné míry daří, zejména díky společnému postupu v rámci ECTA ČR - České asociace kompetitivních komunikací (www.cacc.cz). Jako poměrně účinná se jeví prevence: zlepšení organizační stránky ověřování osobních údajů klientů a propracování právních kroků při vymáhání pohledávek, vzniklých zneužitím karty či celého zařízení.

Technická opatření

V oblasti boje proti nelegálnímu příjmu signálu kabelové televize je nejvíce využívána inventarizace zapojení domovních rozvaděčů a sítí. V pravidelných intervalech a obvykle i při každé návštěvě v domě (např. při zapojování nového klienta) provádějí technici kabelových televizí fyzické porovnání údajů o platících klientech v objektu a faktickým stavem rozvodů. Pirátští příjemci jsou okamžitě odpojováni. Občas se dokonce podaří odhalit i celý „černý rozvod“ (obvykle společná televizní anténa, jejíž provozovatel krade signál z kabelového rozvodu nebo satelitu). V takovém případě dochází k jeho lokalizaci, zdokumentování a následně předání policii k trestnímu vyšetřování. Asistence policie je někdy nezbytná při složitějších případech odpojování.

Obrana proti pirátství v oblasti příjmu placeného satelitního digitálního vysílání je z technického hlediska obtížnější. Jako nejúčinnější se jeví zejména nutnost povinné instalace autorizovanými techniky. Technici provádějí vizuální posouzení rizika zneužití zařízení. Vyplatilo se rovněž zavedení aktivační linky pro prodej služby, kdy smlouva je zaregistrována a karta se zařízením předána a aktivována teprve po on-line porovnání osobních údajů klienta s databází rizikových případů. Osvědčuje se i zavedení sankčních poplatků za ztrátu karty, nastavených dle výše ceny přeprogramované karty na černém trhu.

Právní a legislativní opatření

Ve zjištěných případech se poškozené společnosti snaží podat trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu dle § 152 trestního zákona. Skutkovou podstatu trestného činu dle § 152 trestního zákona naplní ten, kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi. Za tento trestný čin může být uložen soudem trest odnětí svobody až na 5 let. Obdobnou skutkovou podstatu vymezuje i zákon o přestupcích. Přestupku dle § 32 cit. zákona se dopustí ten, kdo neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi.

Trestní řízení týkající se pirátského nabízení nekalých pomůcek, jako jsou filtry či blockery, tj. zařízení, která omezí či jinak naruší kontrolu poskytovatele služeb pro podezření ze spáchání trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (§ 152 trestního zákona), jsou v současné době ve stadiu přípravného řízení. V současné době probíhá s dosud nejasným výsledkem trestní řízení s provozovatelem jisté domény nabízející tzv. blockery na smart karty DTH. Toto zařízení umožňuje pirátským způsobem přijímat a dekódovat digitální televizní vysílání, včetně technických detailů, na jejichž základě lze tento pirátský příjem uskutečnit, bez uzavření řádného smluvního vztahu s provozovatelem a zabraňuje kontrole provozovatele nad zařízením. Dosud neznámý pachatel poskytl pravděpodobně jiným návod ke spáchání trestného činu dle § 152 trestního zákona. Rovněž by bylo možné dovozovat, že podle § 43 odst. 1 a 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), lze předmětné jednání posuzovat i jako dokonaný trestný čin, neboť osoba provozující předmětnou doménu nabízí tyto tzv. blockery za úplatu, a tedy komerčním způsobem (na dobírku). Ale jsou i úspěchy - již se třeba podařilo zlikvidovat server s návodem instalace pirátského softwaru (www.filip.cz).

Další, svým způsobem novým druhem „pirátství“ je neoprávněný přenos televizního signálu ve společných televizních anténách. Podle nového autorského zákona je provozovatel STA rovněž povinen platit autorské poplatky i za vysílání prostřednictvím STA (§ 22 odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb.). Do 1.12.2000 tuto povinnost provozovatel STA neměl (§ 16 odst. 2 zákona č. 35/1965 Sb.). To předpokládá uzavření příslušných smluv provozovatele STA s ochrannými autorskými organizacemi a placení příslušných poplatků. V této souvislosti je zajímavý patrný nesoulad povinnosti vypořádat autorská práva s definicí kabelového systému, známého dříve pod pojmem „skupinový rozvod STA“, dle § 2 odst. 3 zákona č. 231/2000 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání (dle tohoto ustanovení nejde o převzaté vysílání podléhající registraci) a zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, resp. generální licencí Českého telekomunikačního úřadu č. GL – 24/T/2000, podle níž STA nepodléhají ani registraci u tohoto úřadu, na rozdíl od provozovatelů kabelových rozvodů.

Je třeba změn legislativy?

Z uvedených skutečností vyplývají problémy, nad kterými by se měly zamyslet legislativní orgány státu:
- Je definice neoprávněného zasahování do autorských práv uvedená v § 43 autorského zákona skutečně účinná při postihu pirátství v oblasti dodávky televizního signálu?
- Je z podobného důvodu kvalitní i vymezení skutkové podstaty trestného činu dle § 152 trestního zákona?
- Když není třeba rozvody STA registrovat u RRTV ani ČTÚ, je vůbec možné dodržování této povinnosti kontrolovat a vymáhat jejich plnění? Bylo úmyslem zákonodárce „postihnout“ jako piráty i společenství vlastníků jednotek či družstva provozující STA?

Obdobně lze specifikovat i problémy směřující k aplikaci příslušných ustanovení orgány činnými v trestním řízení a exekutivou obecně:
- Je v trestním řízení skutečně nutné vyčíslení výše škody skutečně způsobené zásahy do autorských práv? Kdo je v tomto případě v procesním postavení poškozeného?
- Je policie schopná prokázat tyto trestné činy a disponuje technikou, která jí umožní důkazy pro trestní řízení nezbytné získat? Má policie kvalifikované odborníky v této oblasti?
- Mohou být profesní a nevládní organizace (ČAKK, ČPU) těmto orgánům nápomocny?
- Stojí vůbec tyto orgány o to postihnout tyto kriminální činy? Není to pro policisty vzhledem k čárkám za „objasněnost“ příliš složité? Nebo je pro ně jednodušší odložit věc jako přestupek a pro přestupkovou komisi nechat věc jako „příliš složitou“ nevyřešenou a po roce konstatovat, že za spáchaný přestupek nelze pachatele postihnout kvůli uplynutí objektivní lhůty dle § 20 zákona o přestupcích?

K přesvědčení spotřebitelů o „bezplatnosti“ šíření televizních programů navíc přispívá i zákon o televizních a rozhlasových poplatcích. Tento poplatek placený spotřebiteli není koncipován jako finanční plnění s poskytovanou protihodnotou ze strany provozovatelů ze zákona. Provozovatelům ze zákona jsou jejich povinnosti uloženy bez vztahu k placení televizních a rozhlasových poplatků. Jde tedy spíše o jakousi quasi „daň z vlastnictví, resp. držby televizního přijímače“, uloženou státem, inkasovanou však jinými subjekty.

Závěr

A jaký je důsledek v začátku článku uvedeného a dále dokumentovaného vnímání televize jako veřejného statku, který by měl být dostupný všude a samozřejmě – dle názorů většiny obyvatel – zadarmo? Nepřímá společenská obhajoba a tolerance pirátství. Částky vydávané provozovateli na technologie zabraňující příjmu programů „načerno“ a škod na kabelových rozvodech, přitom představují peníze, které by bylo možné využít mnohem lépe. Například na nákupy nových televizních programů, na zkvalitnění těch stávajících a na zvýšení jejich atraktivity pro zákazníka. Ovšem tím rozhodujícím důsledkem je skutečnost, že pirátům na jejich příjem televizních programů přispívají jejich sousedé, kteří své poplatky řádně platí, a to za netečné asistence státu.

Je velkým úkolem i pro ECTA ČR – ČAKK pracovat na odstranění všech překážek bránících vytvoření vymahatelného právního rámce v této oblasti a pomoci při prosazení možností spravedlivě potrestat pachatele této hospodářské trestné činnosti.


Bohdan Urban – autor je ředitelem právního úseku UPC ČR a předsedou protipirátské komise ECTA - ČAKK