Zavedení valorizace koncesionářských poplatků jako spíše administrativní akt mělo obecnou podporu již před parlamentními volbami v roce 2002. Po dohodě došlo k přesunu na dobu klidnější - mimo volební kampaň. Dalšími odklady však nakonec financování médií veřejné služby dospělo až k poměrně vyhrocené politické situaci. Podíl na tom nesou nezahojené rány z doby televizní krize z přelomu století i různé podpůrné aktivity, které měly přispět k pozitivnímu nátlaku na politickou reprezentaci. Samotná argumentace již postupným opakováním ztrácí na svojí síle a přesvědčivosti.

Perspektiva médií veřejné služby je přitom bohužel omezována především na kombinace a varianty navyšování koncesionářských poplatků, v jednodušším a lepším případě na nezbytnost zlepšení jejich výběru. Obecná budoucnost je garantována jednoduchými ujišťujícími prohlášeními všech politických sil v zemi, méně se však hovoří o formě budoucího fungování veřejnoprávních médií. Neodvratná konvergence médií a telekomunikací i možnost synergického propojení rozhlasu a televize se v současnosti z argumentace a z počtářských porovnávání katastrofických nebo jiných výpočtů vytratila.

Také určitý náskok České republiky v digitálním zemském vysílání, byť v experimentální podobě, se zatím pomalu vytratil. Možnost připravit a přijmout konsensuální a transparentní pravidla, včetně garantované účasti veřejnoprávní televize a rozhlasu, se rozplývá nejasným, neurčitým a časově omezeným návrhem aktualizované Koncepce přechodu na digitální vysílání. Původní vládní varianta veřejnoprávního multiplexu, byla nejprve opuštěna, aby se na poslední chvíli a spíše v populistické formě dostala zpět do konečného návrhu. Tato Koncepce digitálnímu vysílání příliš nepomůže, možná naopak. Pro úspěšný přechod na digitální vysílání je nezbytná aktivní účast komerčních subjektů, v čemž se shoduje i jeden z předkladatelů – Ministerstvo informatiky. Projekt digitalizace u nás nemůže počítat s přímou podporou státu s ohledem na známý stav rozpočtu, ani s nějakou razantní marketingovou podporou z rozpočtů veřejnoprávních médií. Pro komerční firmy a provozovatele však nová pravidla nepřinášejí potřebnou jistotu pro návratnost vložených investic.

České televizi nový návrh pro digitalizaci rovněž nic mimořádného neposkytuje. Priorita kmitočtového doplňování prvních dvou dosud neúplných digitálních multiplexů vždy s možností 4 programů je celkem správná. Česká televize má nezávaznou formou zajištěno umístění vždy po dvou svých programech v každé z nových sad programů, více programů zatím ani Česká televize díky platnému zákonu vysílat nemůže. Třetí - veřejnoprávní multiplex bude mít zpoždění, pokud Česká televize nenajde možnost redukce svých stávajících vysílačů programu ČT2, které by při efektivnějším způsobu mohla využít pro digitální vysílání.

Digitalizace velmi brzy podstatně změní poměry na reklamním trhu (nikoliv celkové objemy reklamních nákladů!), často je také používána jako argument právě pro navýšení poplatků. Dosud však nebyla předložena konkrétní finanční projekce se zahrnutím nákladů na nové programy (dosud zákonem nepovolené) ani náklady spojené se spuštěním digitálního vysílání. Současné dění kolem poplatků ani návrh nových pravidel pro digitální vysílání tak zatím perspektivní budoucnost České televize a rozhlasu příliš koncepčně neřeší.


ing. Zdeněk Duspiva, publicista, psáno pro Lidové noviny a Česká Média, 23.3.2004