Není to tak dlouho kdy na domácí politické a kulturní scéně probíhaly vášnivé diskuze na téma výprodej národního bohatství. Jde o to, že limitované kmitočtové možnosti a kapacity jednotlivých států, které lze využít pro šíření rozhlasového a televizního vysílání, jsou vnímány jako jakési národní přírodní bohatství. Přidělení licencí pro využití kmitočtů je vždy významným rozhodnutím, neboť je zřejmé, že při dobré přípravě a realizaci mohou být podnikatelské projekty v tomto oboru velmi zajímavé. Příčinou převážně politické diskuze na téma „bezplatného“ přidělení licencí pro první projekty komerčních televizí byla především situace kolem televize Nova v roce 1999 a samozřejmě reakce na její komerční úspěch (resp. spor se CME).

Intenzivní kritika vytýkala politické reprezentaci, že umožnila přijatými pravidly a zákony přidělit licenci na celoplošné vysílání bezplatně. Vlna podobných názorů přišla ale až několik let po udělení licence a především po úspěchu komerční TV. Přitom v počátku byla situace jiná, především nebyla jasná perspektiva a odhad výsledku nových televizních projektů. Pamětníci občas připomenou, že se tehdy připravovala pravidla a podmínky , které by dokonce nějak finančně nebo daňově podpořily rozjezd komerčních projektů v rámci vytvářeného duálního systému.

V době projednávání nového mediálního zákona (Zákon č. 231/01) v roce 2001 došlo v samotném závěru parlamentní procedury k náhlé legislativní změně ( v rámci tzv. II. čtení, 5.duben 2001). Tehdejší poslanec Bohuslav Sobotka připravil a navrhl speciální ustanovení, které zpoplatnilo prodloužení celoplošných televizních licencí. Poslanecké sněmovně nabídl na výběr několik rozdílných variant od 200 milionů do 800 milionů. Hlasování o variantách, které bylo něco jako licitování, se nakonec většinově (těsně) ustálilo na 200 milionech. Mnozí účastníci hlasování tento krok chápali jako jakési zpětné „vyúčtování“ využívání licence i za předchozí léta. Zdůvodnění, které přednesl navrhovatel, bylo velmi zvláštní. Kalkulace poplatku vycházela z režijních nákladů na provoz RRTV, které se násobily délkou trvání licence. Tehdy vyšla částka nákladů okolo 100 milionů a argumentem bylo získat nějak takto vynaložené prostředky zpět do státního rozpočtu, případně ušetřené prostředky věnovat na další účely v rámci rozpočtu….
Podrobněji zde: (Mimochodem jako zajímavost - v další části stejné parlamentní rozpravy je zajímavá diskuze na téma tehdy plánovaného nového zákona pro digitální vysílání).

Nyní se podobné úvahy objevují v menší intenzitě znovu, v situaci, která v nejbližším období přinese nové televizní licence pro televizní a rozhlasové vysílání v rámci digitálních multiplexů. V době zkoordinování 6ti multiplexů bude k dispozici až 24 programových pozic (cca po roce 2006). Jde o zásadní změnu spojenou ovšem s poměrně vysokými náklady na nové vysílání. Současné odhady hovoří o cca 100 mil. Kč ročních nákladů na provoz jednoho programu v multiplexu. Také náklady na vybudování sítě pro digitální přenos budou značné, v řádu okolo 1mld.Kč na celoplošné šíření jednoho datového multiplexu. Je tedy zřejmé, že požadavky na nějaké vysoké vstupní poplatky pro vstup do digitálního vysílání by evidentně rozvoji neprospěly. Riziko nějaké dodatečné úpravy ( v případě úspěchu) jako tomu bylo před lety, zatím ale vyloučit nelze.

Aktuální plán, v náznacích prezentovaný v posledních dnech, počítá ovšem se spuštěním jenom jednoho multiplexu, i s ohledem na stav nedokončené koordinace dalších sítí a na probíhající jednání Regionální radiokomunikační konference. První multiplex obsahuje 4 programové pozice, ze kterých podle plánu mají 2 připadnout programům České televize. Podání žádosti o udělení oprávnění k provozování televizního vysílání přijde podle platného zákona na 50 000,-Kč. O udělení licence rozhoduje RRTV. Kritéria pro udělení licence jsou v poměrně obecné formě nastavena v zákoně. Jiná kritéria pro složité rozhodování o výběru budoucích celoplošných rozhlasových a televizních programů zatím nebyla zveřejněna.

Z hlediska „litery“ zákona (Zákon č.231/01Sb.) by mělo jít o projekt, který mj. zajistí:
- přínos programové skladby navrhované žadatelem o licenci, která přispěje k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového nebo televizního vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým nebo televizním vysíláním pokryto.
- podpora evropské tvorby spolu s tvorbou evropských nezávislých producentů
- prokázání přínosu projektu uchazeče pro rozvoj původní tvorby
- připravenost žadatele opatřit určité procento vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené
- přínos projektu žadatele k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin v České republice.

Samozřejmostí je splnění základních formálních požadavků stejně jako prokázání ekonomické, organizační a technické připravenosti žadatele k zajištění vysílání, včetně výsledků dosavadního podnikání žadatele v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, pokud v této oblasti podnikal, a transparentnost majetkové struktury žadatele.

V zákonu je to tedy celkem jasně a podrobně popsáno, ale bude asi opravdu těžké vybrat a porovnat množství projektů, které při přípravě budou vytvořeny podle této „kuchařky“. Soutěžní projekty pak mohou být v zásadě velmi podobné. Jsou-li nyní podle aktuálního plánu k dispozici jen 2 pozice, konkurence zájemců na tento omezený počet může být opravdu veliká ( stejně jako možnost sporů a stížnosti projektů nevybraných). Zatím jde ale o předběžný plán, který je přijímán spíše opatrně a s určitou mírou skepse. Omezený rozjezd totiž podle názoru většiny účastníků projektů pro digitální vysílání zřejmě nebude mít dostatečnou atraktivitu pro diváky a ani dostatečnou garanci pro zhodnocení vynaložených investic. Ve hře jsou stále ještě otázky spojené s platnými prodlouženými televizními licencemi a nejasnými pravidly pro postupné ukončování analogového vysílání a případné kompenzace.

V případě udělení nových celoplošných licencí se objevují rozpory a nepoměr mezi relativně draze prodlouženými licencemi (které navíc budou zřejmě v nejbližších letech radikálně omezeny) a podmínkami nově udělovaných licencí (tj. za správní poplatek 50 000 Kč). Tento nesoulad by mohl být i v kolizi s platnými evropskými pravidly pro hospodářskou soutěž a požadavky na nediskriminační přístup.

Podle reakcí oslovených zástupců Ministerstva financí, Ministerstva kultury a Ministerstva informatiky (instituce jejichž resortní kompetence se nějakým způsobem dotýkají televizního vysílání) se v této oblasti v současnosti neplánují žádné úpravy nebo změny. Ani ministr financí B.Sobotka, který se svým iniciativním krokem v roce 2001 významně zviditelnil, se dnes k současnému stavu „licenčních poplatků“ ani k dalšímu vývoji nechce už vůbec vyjadřovat a podle slov svého mluvčího je toto v kompetenci Ministerstva kultury (MK). Zástupci MK následně poskytli informace, že otázka posouzení vhodnosti, způsobu a výše případného zpoplatnění zemského digitálního vysílání je navržena na program prvního setkání členů pracovní skupiny, svolané ministrem informatiky Vladimírem Mlynářem (setkání zástupců ministerstev, regulačních orgánů, mediální komise PSP, provozovatelů digitálních sítí a představitelů celoplošných televizí by se mělo uskutečnit ještě v červnu).

Zatím tedy zůstává poměrně paradoxní stav, kdy v případě, že žadatel vyhraje licenční řízení s nějakým vhodným projektem - získá tak celoplošnou licenci na 12 let za základní správní poplatek. Bude-li ji chtít po uplynutí odpovídající lhůty prodloužit, musí zaplatit už zmíněných 200 milionů (nebo si požádá o další novou licenci, ta by byla sice mnohonásobně levnější, ale její přidělení nejistější…).


Ing.Zdeněk Duspiva, publicista, 10.6.2004.