Rada Evropy, resp. její Poradní panel pro pluralitu médií a jejich rozmanitost ve spolupráci s Řídícím výborem pro masová média, vydaly v závěru listopadu 2004 zprávu (AD-PD (2004)7) o nadnárodní koncentraci vlastnictví médií v Evropě. Poradní panel Rady Evropy pro pluralitu médií je pracovní skupinou, která byla vytvořena po 6. zasedání Evropské ministerské konference o mediální politice v polském Krakově v červnu 2000 a cílem její práce je sledovat a monitorovat vývoj a rozvoj v oblasti různorodosti médií a jejich plurality v Evropě.

Nadnárodní vlastnickou koncentrací médií se podle zprávy rozumí vlastnictví podílů v médiích v různých zemích a distribuce programů a produktů v jednotlivých zemích, například i prostřednictvím poboček, joint-ventures podniků apod. Jako doplněk se k monitoringu koncentrace vlastnictví připojuje například už i posouzení vlastnictví a provoz nadnárodních internetových portálů. V obecném hodnocení zpráva vítá ekonomicky silné mediální společnosti a jejich přínos pro rozvoj a podporu mediální scény i kultury, na druhé straně existuje podle autorů zprávy určité riziko, dojde –li k příliš velké dominanci hlavních subjektů na trhu. To pak může vést až k ohrožení plurality a kulturní a jazykové diverzifikace v Evropě.

Pracovní skupina pro snížení možných rizik doporučuje i nadále provádět průběžný monitoring koncentrace vlastnictví a výsledky prezentovat minimálně jednou ročně a to veřejně dostupnou formou. Rada Evropy by zároveň měla uvažovat, jak případně systémově omezit negativní vlivy rychle pokračující vlastnické koncentrace v evropských médiích a jednotliví členové EU by měli podpořit veřejnoprávní média i v novém technologickém prostředí. Současně by jednotlivé evropské státy měly uplatňovat jasné oddělení politické reprezentace od médií a zajistit, aby veškerá rozhodnutí týkající se médií byla transparentní a veřejná. A v neposlední řadě trvá zájem na přijetí a uplatňování samoregulačních principů v jednotlivých mediálních organizacích tak, aby byla zajištěna ochrana nezávislosti médií.

Poněkud obecné závěry a doporučení zprávy vyplývají i ze skutečnosti, že přirozenému ekonomickému rozvoji v rámci liberalizovaného hospodářského prostředí asi nejde zcela zabránit. I bez ohledu na vlastnickou koncentrací médií již po řadu let dochází k určité univerzalitě programů a doprovodných produktů, v podstatě jen s jazykovými místními úpravami. Ostatně i reklamní a marketingové kampaně a mediální plánování probíhají již na nadnárodní úrovni dávno. Pravidla regulace médií jsou vždy politicky velmi citlivé otázky, které nemají jednoznačná, jednotná a jednoduchá řešení. Příkladem je třeba i minimální regulace v oblasti tisku oproti regulaci elektronických médií.

Novinkou je upozornění na vznik dominantních ekonomických pozic i v rámci internetu, ovšem bez nějakých dalších konkrétních návrhů na případné řešení. Jedním z příkladů řešení proporcí hospodářské soutěže jsou například nedávná opatření a rozhodnutí ve věci Microsoft.

Ve zprávě jsou zajímavé i některé souhrnné evropské statické údaje (zdroj - European Audiovisual Observatory, Ročenka 2003). Tak například v celé Evropské unii sleduje televizi 97% obyvatel, 88,9% sleduje zprávy a běžné programy. 84,3% filmy, 61,6% dokumenty a 50,3% sport.

Rozhlas poslouchá podle ročenky každodenně až 60% obyvatel, 86,3% poslouchá především hudbu, zpravodajství a běžný program a sport preferuje 17,4%. V EU denně sleduje tisk 46% obyvatel, přitom největší zájem o noviny je v severských zemích (Finsko a Švédsko až 77%) a hned potom v Německu – 65%. Naopak v jižních zemích jako je Španělsko, Portugalsko nebo Řecko zájem o tisk nedosahuje ani 20%.

Rozdílný je podle reportu i zájem ve sledování veřejnoprávních médií, který se pohybuje v průměru v rozmezí od 30 – 45% obyvatelstva (Extrémy – Německo cca 70%, Chorvatsko 87%, ale naopak v Turecku 8%, v Řecku 10% a v Litvě 12%).

Mezi největší evropské mezinárodní TV operátory patří skupina RTL (Bertelsmann Group) s televizními stanicemi v 10 zemích. Druhou největší programovou skupinou je MTG operující ve Skandinávii a v baltských zemích v rámci bývalého SSSR. CME zaujímá významné místo ve střední a východní Evropě. Zajímavé je, že ve zprávě s datem listopad 2004 je uváděn i podíl CME na českém mediálním televizním trhu, jde zřejmě o tendenční setrvačnost a určitou nepřesnost …anebo obdivuhodnou předvídavost (:-). News Co. operuje především ve Velké Británii a v dalších zemích spolu se satelitním projektem BSkyB. Skupina SBS je po odprodeji slovinského projektu zastoupena v Beneluxu a s poměrně malými podíly ve Skandinávii.

V souhrnu existovalo v roce 2003 na evropském analogovém televizním trhu v 35 posuzovaných zemích 73 veřejnoprávních a 101 národních privátních TV programů. K tomu v Evropě bylo v provozu 265 programů v jednotlivých jazykových a místních modifikacích (např. Cartoon Network, Fox Kids ad.) a 232 mezinárodních programů pro „export“ (např. BBC Worldwide) nebo redukované evropské verze (př. MTV Europe). Vše se postupně mění a ještě více změní s nástupem digitalizace a proměnou evropského mediálního trhu.

Přestože existuje v jednotlivých zemích poněkud rozdílná metoda hodnocení tržních programových poměrů, je zřejmé, že v průměru se evropská veřejnoprávní média věnují z 30% zpravodajství a informacím a 34% zábavě a filmu. Tento poměr je přirozeně odlišný od komerčních programů. Zpráva uvádí i výsledek poměřování komerčních a veřejnoprávních programů ve vybrané skupině států – Francie,Irsko, Polsko,Itálie. Programům z oblasti filmové a dramatické tvorby a zábavy věnují veřejnoprávní média 39% z celkového vysílacího času, komerční média 68,5%. V případě zpravodajství věnují tomuto formátu veřejnoprávní média 25,5% vysílacího času a komerční 13,8%. Jde ovšem o vymezený čas, nikoliv o sledovanost příslušných formátů. (P.S. uvidíme jak se v případě udělení digitální licence pro nějaký komerční zpravodajský kanál upraví naše poměry).

Jedním z paradoxů obsahu zprávy je i informace k rozvoji digitálního vysílání. Přestože je digitalizace obecně vnímána jako prostor pro rozšíření plurality a programové pestrosti, z hlediska koncentrace vlastnictví médií se podle posledního vývoje v Evropě situace vyvíjí spíše ve prospěch „posílení silných“. Zpráva situaci v nástupu digitalizace charakterizuje jako riziko „bottlenecks“ – úzké hrdlo. Poslední data totiž ukazují, že potřebné investice na úspěšné digitální programy jsou schopny vynaložit jen ty největší nadnárodní mediální konsorcia a investiční skupiny. Ani u nás v řadě případů není zřejmé, kdo je anebo bude skutečným investorem nových digitálních programů, které jsou přihlášeny do prvních tendrů RRTV. Někteří žadatelé s investory již jednají , jiní je dokonce hledají formou inzerátu (př. HN 3.12.2004) nebo prostřednictvím dnes již nefunkční anonymní internetové stránky.


Zdeněk Duspiva, publicista, 3.1.2005