71 dní – přesně tolik vydržela ve vile Vyvolených dračice Regina Holásková. Sedmadvacetiletá blondýna prožívala ve Vile velké emoce. Uměla se smát, uměla i brečet, uměla být veselá, ale dokázala ukázat také svou odvrácenou tvář. Pověstná je také její přecitlivělost na pořádek – nejdříve se mohla s úklidem přetrhnout, ale později rezignovala.

Určitě si také všichni ještě vzpomenete na kolečka, která nakreslila ve sprše, i na umyvadlo – právě rtěnkou značila Regina chlupy a smetí, které v koupelně její spolubydlící zanechávali. Při našem rozhovoru už ale Regina působila velmi vyrovnaně a měla neustále potřebu se za vše omlouvat. Teď se chce vrhnout do pořádného života – dokonce nám prozradila i své plány do budoucna….


Regino, v poslední době se objevovaly hlasy, že ti štáb nadržuje…
Jak jsi to cítila ty, myslíš, že je to tak?

Tak pro štáb bylo velmi důležité aby se tam něco dělo, aby to ty lidi zaujalo. To znamená, že oni mi ty úlevy nechávali proto, aby se tam dělo něco abnormálního, aby tam někdo něco narušoval, byl kontroverzní…A já jsem to samozřejmě svým způsobem jako nadržování cítila. Ale zas na druhou stranu jsem obětovala víc svých nervových výlevů, což jsem zjistila, že to lidi venku baví nejvíc, a to mě samotnou mrzí. Proto se nás ale taky snažili do těchto situací hrotit, protože věděli, že to ty lidi baví nejvíc. Takže pak už jsme byli tak vycucaní a bohužel už nezbyla nálada na ty pozitivní věci. A když jsem dostali nějaký pozitivní úkol, tak už jsme do toho nešli s takovým elánem, s takovou energií jakou bychom měli bez těch hádek, které nám tu energii užraly.


Nechyběly ti ve vile nějaké intelektuální, nebo alespoň vzdělávací úkoly?
Myslím, třeba učení nějakého jazyka, vzdělávání v literatuře, nebo něco podobného…

Takovýhle věci mi mrzely – jako třeba i to, že mi nedovolili třídit odpad – já chápu, že by to nikoho nezajímalo, ale šlo o můj projev – něco naznačit, něco ukázat, něco změnit, že tam nejsme třeba jen pro těch 11milionů, ale že chci, jak říkal Petr Zvěřina, říct své názory a něco změnit.

A teď se ještě musím vrátit k těm rybám. V tu chvíli, kdy jsem byla pro ně a pro to prase smutná, tak to nebylo přímo jen pro tyhle objekty těch zvířat, ale bylo to proto, že jsem si uvědomila, že já tím naopak nic nezměním a že takhle to v tom světě funguje. Prostě patří to k tomu, to maso už jíme jak dlouho, ale jak říkám – nejdéle žijícím zvířetem na této planetě je žralok a nad tím bych určitě nevyhrála ani já – a je to zvíře.


Ty jsi v začátcích hodně uklízela, až ti to jiní vyčítali…
Jednou jsi dokonce kvůli zápachu běhala po vile s osvěžovačem vzduchu – to už ostatním jako sranda zrovna nepřišla…

Já strašně nerada uklízím – nebo strašně nerada – nerada uklízím, ale jsem prostě na čistotu zvyklá. Dokonce i my, když jsme byli mladší, jsme mamce vyčítali, že to stou čistotností přehání, ale tím pádem jsem si na čistotu navykla. A ano, přiznávám, že mám návyk na čistotu. Ale vy jste to neviděli – uvedu tedy jeden příklad za všechny. Když jsem si postavila „šáňo“ během přímého přenosu na stůl a chtěla jsem se během toho přímého přenosu, který trvá chviličku, napít, tak na něm bylo patnáct mušek. A tohle nebylo třeba přes ty objektivy kamer vidět. Vy jste se třeba na toaletu nemohli dívat, ale pro mě, jako pro ženu, to bylo něco katastrofálního. A tak jsem prostě přestala uklízet a bylo mi to vyčítáno, že jsem pořádkumilovná a neuklízím. Ale já jsem nechtěla být uklízečka pro deset, osm, sedm lidí, protože vím, jak jednou za čas běhala mamka a byla úplně vyřízený, utahaná, zničená…A věděla jsem, že bych tím ztratila ještě víc energie a nemohla bych se pak chránit nebo bránit před tím vyčerpáváním ve vile.


Regino, dokázala bys někomu v návalu emocí ublížit. Narážím teď na to, jak jsi naservírovala ostatním ke snídani nože….

Mě jenom překvapuje, že to je ještě do dneška špatně pochopené. Já jsem tam ty nože položila z toho důvodu, že oni na mě útočili, tak ty nože byly připravený ne na ně, ale pro ně. Aby místo těch slovních útoků rovnou vzali ty nože a dali si mě ke snídani. Ale to začalo jinak. Tam po té době už vám tu psychiku dokážou ovlivňovat. Člověk se ráno probudí venku vyřazený od lidí, kterým už se straní, protože mu nějak ubližují…pustí vám tam takovouhle kruťárnu – hudbu, no a tak jsem začala tancovat a teď jsem tak zahlídla ten meloun a už jsem věděla, že je zkažený- tak jsem si řekla: „Ten by se sem nedostal jen tak…“ Říkala jsem si, že je to abych ho k něčemu použila, mě napadlo, že udělám takovou tu vyřezanou dýni. Tak jsem do toho řízla, ono to vyteklo, smrdělo – tak mě napadlo co s tím… Ale to jsou takové ty blesky, které by člověka v té nekrizové situaci nejspíš vůbec nenapadly. Teď už to taky vnímám jinak. Už si to ani sama pořádně neuvědomuji. Teď se mi to jen připomíná, když takhle od někoho něco slyším, ale když jsem byla ještě před několika dny ve vile, tak ty pocity už byly dávno pryč a ani sama jsem se do nich už nedokázala vžít – tak nikomu nemůžu vyčítat ani to, že se do toho nedokázal vžít tenkrát.


Ve vile jsi žila se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi a své emoce jsi dávala i značně najevo – podle toho vypadalo také tvé chování….
Nemáš teď potřebu se za to, co jsi ve vile vyváděla, někomu se omluvit?

No tak určitě strašně moc. Já doufám, že mi bude všechno to, co jsem tam dělala hrozného, omluveno tím, že proti mně stálo víc lidí než jeden. Jednoho člověka bych zvládla, ale bylo jich fakt tolik, že už jsem pak neměla, jak bych to řekla…být k někomu fér, protože už do mě někdo něco nalil špatného. Když si představíte, že jsem pohár a někdo do mě něco nalije – tak já jsem se jen vylila. Bohužel to třeba neodnesl ten správný člověk. A tohle je mi líto, je to jen další pravda tohoto světa a prostě mrzí mi spousta věcí, co jsem tam udělala. A minimálně říkám, že tak, jak jsem se hrozně chovala tam, tak tak se v normálním životě nechovám. Takže říkám – nechovala jsem se tam tak dobře, jak se nechovám venku a chovala jsem se tam hůř než venku. To znamená, že jak jsem tam chtěla jít, že budu dělat čest naší rodině, tak se stal pravý opak. A čeho ještě lituji je holení Michala a líbání se s Tygřígem (Jindrou – pozn. autora). S holkama s Rosťou v pohodě, ale tyhle dvě věci kdyby šly ještě vymazat, tak bych byla moc ráda, ale nejdou…


V počátcích to vypadalo, že jste si s Vladem padli značně do oka – působili jste jako přátelé. Ovšem teď poslední dny to vypadalo, že si spolu příliš nenotujete.
Proč ten boj mezi vámi?

S Vladkem jsme měli na začátku společné nepřátelé a ani v tom okamžiku, si nedokázal vybrat jednu nebo druhou stranu, což i Terka (Tereza Pergnerová – pozn. autora) po nás ve vysílání chtěla, ať řekneme jestli ten nebo ten. A on se pořád snažil zůstat uprostřed. Samozřejmě, má na to právo, ale je to takové něčím zavánějící, že nechtěl být ani na jedné ani na druhé straně. Kdyby mi raději něco řekl, zastal se mě, nebo řekl nějaký svůj názor... No a pak nás spojovali ti společní nepřátelé. A jak mile odešli, tak se mi zdálo, že se Vladko snaží ukázat na mé mínusy – například to s těmi vlasy – a to proto aby si to připravil do budoucna, na nějaké smazání soupeře. A ještě se musím vrátit na chvíli na úplný začátek. Vladko měl první dva dny deprese a já mu říkala ať je v pohodě, že můžeme vyhrát všichni, že i ti co nevyhrají, se chytnou někde venku a nebudou na tom špatně. Tím jsem ho konejšila. Pak už tam probíhaly nějaké ty spory, když jsme mu pochválili jídlo, tak nás poslal do pryč, že to je nějaká klamavá lichotka . Když jsem mu řekli něco jiného, tak nás odehnal. A jednou se to tam začalo hrotit s tím Zvěřinou a už toho bylo opravdu dost, tak jsem to tam s ním chtěla probrat a on se už mnou ne. Přitom já jsem s ním ty věci probírala před tím dobrovolně. Takže tím pádem já tvrdím, že nebyl můj přítel – já jsem ani neměla důvod se vněm zklamat. On se už od začátku nepřiklonil na mou stranu.


Michala jsi označila jako velkou mrchu. Proč jsi označila právě jeho – podobných lidí je ve vile přeci víc?

On není, i když co jsem se teď dozvěděla venku…, není to prostě zas až tak strašný člověk, tam jde jenom o to, že musíme vždycky vybrat jednoho z toho středu, nebo z těch lidí, co tam jsou. I když teda, co jsem se dozvěděla teď venku, jestli se prokáže, že to je pravda, tak to bude zajímavý o tom kuplířství atd. Což může být taky jenom fáma, že jo.


Vila už je minulostí – určitě jsi se obohatila o spoustu zkušeností…
Co s tebou bude ale teď? Vrátíš se k tancování?

No, jestli se nevrátím k tancování, tak mi to bude hrozně chybět. Možná si jednou za čas vyjedu někam do zahraničí a tam si užiji takové té svobody, že mě nikdo nezná. Ale zatím to vypadá, že bude tolik nabídek, že budu tady v České republice a koupím si malého maltézáka a naučím ho jezdit na skate-boardu.


….říkáš nabídky… už jsou nějaké konkrétní?

Tak já doufám, že bychom mohli na konkurenční televizi udělat něco na takovéto lechtivé večerní téma. S tím, že bychom dali prostor té anonymitě aby se ukázala ta pravda, že by nám lidé psali co by si přáli a co se jim stalo…aby tam prostě ten člověk nemusel sedět ve studiu. My už si nějakou tu srandu vymyslíme, nebo uděláme reportáže ze světa – to je jedno angličtina nebo němčina není problém. Chceme dát prostě prostor té pravdě díky anonymitě.


A poslední otázka je pro všechny odpadlíky stejná. Takže,Regino, jaký je tvůj tip na absolutního vítěze VyVolených?

Vítězství bych přála Kačence. Jindřišek, ten tam bude řádit asi ještě víc, protože tam bude mít ten doping. To, jak jsem cítila na začátku já podporu od lidí, tak teď oni hecují jeho - jeď, jeď, ať je tam zábava. No ale ke konci už tam nastane to napětí, že už se budou blížit k výhře a jestli tam bude – například Vladko, Michal, Emil, tak jsem zvědavá.


Reginu zpovídala: Anna Laštovková, koordinátor PR, FTV Prima, spol. s r.o.