V první části jsme se věnovali technickým problémům při přechodech z a do kódování pořadů, přenášených Českou televizí z paketu Czechlink na satelitu Eurobird. Podle odpovědi, kterou jsme dostali přímo od specialistů z Kavčích horách vyplývá, že o problému vědí, ale že je to opravdu složitý technický oříšek, který by dokonale rozlousklo snad jen stoprocentní kódování.

Po tomto závěru se rozpoutala na našem webu zajímavá diskuse, kdy jste navrhovali různá řešení jak řešit otázku kódování a také jak zabezpečit distribuci přístupových karet pro naše občany a případné další zájemce o vysílání ČT ze zahraničí.


Protože není slušné „dělat účet bez hostinského“, zajímalo nás také samozřejmě také stanovisko České televize, a proto jsme rádi, že její tiskový mluvčí, ing. Martin Krafl pohotově zareagoval a poslal nám do redakce odpovědi na otázky k tomuto tématu.


Nejprve jsme se ptali, zda by tedy nebylo nejlepším řešením začít trvale kódovat všechny pořady?

Bylo by to určitě nejjednodušší řešení, ale vzhledem k přáním diváků v rámci veřejné služby určité pořady kódovat nebudeme. Kupříkladu zpravodajské relace. Výjimku můžeme udělat také u pořadů z vlastní tvorby.

Takže zde se změny nedočkáme. Technici se tedy budou muset ve spojení se společností CTc (CryptoTec, dodavatelem kódování CryptoWorks) a Philipsem snažit přijít na to, kde k chybám dochází a snažit se je eliminovat.


Další otázka na tiskového mluvčího směřovala k tématu, zda nezačít distribuovat přístupové karty (smart cards CryptoWorks pro Czechlink) vlastními silami ČT (nikoliv přes Trade and Technology) a nezměnit systém abonence podle vzoru jiných zahraničních veřejnoprávních televizí?

Je to určitě dobrý nápad, kterým se Česká televize zabývá už dlouho. V budoucnu by například mohla být česká původní tvorba kódována zvláštním kódem a karta by se mohla prodávat přes web České televize.


Třetí otázka pak směřovala ke kódovacímu systému, protože jsme se na Kavčích horách dozvěděli, že bude končit smlouva s Philipsem, zeptali jsme se proto přímo:

Jak je to s chystaným novým výběrovým řízením na dodavatele technologie pro distribuci satelitního signálu. Pokud bude a změní se dodavatel na místo Philipse, povede to ke změně kódovacího systému a znehodnocení několika tisícovek receiverů? Kdy řízení proběhne a kdy budou známé výsledky?

Současný dodavatel má smlouvu až do konce roku 2005, proto žádné výběrové řízení nechystáme. Případná změna dodavatele by ale v žádném případě neznamenala změnu kódovacího systému ani znehodnocení receiverů.

Tolik odpovědi tiskového mluvčího České televize, ing. Martina Krafla, které jsme včera navečer (27.2.2004) obdrželi do redakce satCentra. Podle jeho slov je v České televizi náš (a váš) zájem o vysílání této veřejnoprávní televize moc těší a bude nám i nadále k dispozici. Navázali jsme tak na předchozí dobré vztahy s p.Klatovským a ing.Švehlou. Při loňské prosincové návštěvě redakce webu satCentrum na Kavčích horách jsme pak domluvili spolupráci s ředitelem techniky, ing.Rudolfem Popem a ten nám slíbil odpovídat na technické dotazy, tiskový mluvčí, ing.Martin Krafl pak tedy bude odpovídat na provozní, programové a legislativní otázky k vysílání České televize. Vaše dotazy v diskusích jim budeme pravidelně předávat.

A na závěr nám dovolte pro zpestření ještě malou perličku, vzpomínku na jednu příhodu, která se sice váže ke slovenským kolegům, ale napadla nás dnes při pročítání vašich reakcí o „maníkovi, který mačká pumprdlík“. Možná se bude zdát až komická, ale opravdu se stala. Před několika lety, když jsme se členy Československého DX klubu byli na exkurzi ve výškové budově Slovenské televize v bratislavské Mlýnské dolině, tak jsme procházeli jednotlivými pracovišti STV. A v jedné místnosti jsme narazili na jednu milou, usměvavou paní, která seděla u pultíku s přepínači, před sebou televizní monitory s oběma programy, několik listů papíru s podrobným minutovým a sekundovým itinerářem, co se bude vysílat – a jehlicemi s vlnou… A paní si vesele „štrikovala“ svetr, jedním očkem koukla na monitory, druhým občas na hodiny a papíry před sebou – a jak nám řekla, jejím úkolem bylo při reklamě přepínat tlačítkem ze stereo na mono! Ručně, a svědomitě, protože za stereo reklamu inzerent platil větší peníz, jak za nasmlouvanou reklamu v mono zvuku. Protože připravené klipy byly zřejmě všechny ve stereu, zabraňovala tak neoprávněným výhodám spořivějších firem. Tehdy myslím ještě STV spouštěcí impulsy VPS nevysílala, a na satelitu také nebyla, svetr tedy rychleji přibýval. Tehdy mě to, pár let před koncem dvacátého století, připadalo takové anachronické, až směšné, nepatřící vůbec do období počítačů.


Tolik malý pohled do historie, od které už ale přeci jenom pár let uběhlo a tak doufejme, že technický pokrok a procesory v odbavovacích strojích i v našich receiverech budou časem svorně spínat a vypínat dekodéry tak, že to ani nepostřehneme…