Český a slovenský satelitní fanoušek je na rozdíl od svých západních kolegů velmi náročný. Chce vidět co nejvíce programů. A navíc je v povaze „správného“ Čecha či Slováka zakódován jakýsi gen získat vše co nejlevněji (= takřka zadarmo!), tedy pokud možno bez investic do nákupu přístupových karet či placení abonentských poplatků. Ale neházejme všechny diváky do jednoho pytle, najdou se i tací (a se vzrůstající úrovní hmotného zabezpečení jich pomalu přibývá), co by za příjem zahraničních paketů rádi zaplatili, ale v současné době oficielně nemohou. Proto mají na našem trhu velký úspěch universální programovatelné moduly a přístupové karty a receivery, které dovolují softwarové dekódování „prolomených“ systémů.

Je ale otázkou, co s prodejem a inzercí takových „pirátských“ zařízení udělá náš květnový vstup do Evropské unie.

Pokusme se nyní podívat trochu podrobněji na příčinu toho, proč je neautorizovaný příjem u nás tak oblíbený.

Určitě jedním z důvodů je nedostupnost abonence pro případného zájemce o legální příjem. Uvedeme jeden příklad: Bydlím v pohraničí, 20 kilometrů od německých či rakouských hranic, umím dobře německy a mám zájem o nabídku paketu digitálních stanic Premiere. Satelitní přijímač vybavený příslušným dekodérem i parabolu natočenou na pozici Astra už mám, chybí jen jedno - přístupová karta. Přestože mohu platit v Eurech i posílat z účtu převodem měsíčně stanovený poplatek providerovi – kartu nedostanu. Nejsem občan SRN či Rakouska, nemám v uvedených zemích své trvalé bydliště, a tak mám smůlu. Kartičku nedostanu. A stejně pořídím i u francouzských, španělských či jiných evropských providerů Pay TV vysílání. Ve sjednocené Evropě bez hranic jsou v příjmu satelitní placené televize překážky, které se dají přirovnat k železné oponě.

Oficielně to tedy nejde. A neoficielně? Ano, za peníze pořídíme vše. Pokud se jedná o dekódovací systém, který už je „prolomený“, najdeme u nás dostatek ochotných prodejců, kteří ať už v kamenných obchodech, anebo přes inzeráty a internet, nabízejí potřebný hardware i software. Termínem hardware myslíme především přijímače, dekodéry a moduly, splitery, blockery, programovatelné karty a programátory. Pod pojem software můžeme zahrnout aktuální náplně, tedy klíče, dekódovací software a návody a postupy pro individuální přeprogramování. A pokud nám není něco jasné, obrátíme se na internet s dotazem do několika specializovaných diskusí a fór.

Pokud se jedná o lépe zabezpečené systémy dekódování, na které přechází postupně stále více poskytovatelů placené satelitní televize, ani zde není situace ztracená. V tomto případě ještě více platí české pořekadlo, že za peníze v Praze dům. Obrátím se na překupníka, který mi kartu obstará, zaregistrovanou na „správného“ občana ve „správném“ státě. Stojí mne to sice dost peněz, protože takové firmy si nechávají řádně zaplatit za tuto svou činnost, ale dívám se…

Takový je stav dnes, necelé dva měsíce před naším vstupem do Evropské unie. Pokud veřejně neprodávám či „nedopaluji“ karty domácí společnosti UPC, je vše zdánlivě v klidu a pohodě. Na uploady webů se umístí větička, že vše se používá pro svoji vlastní potřebu a sebevzdělávání a mysl je tak uchlácholena. Provideři stanic, na které se zdarma či levně bez abonence či za draho s pofiderní abonencí díváme jsou daleko a do našich zemiček nedohlédnou. Aspoň takový máme dnes většinou dojem. Snad jen naši severní sousedé občas narazí, když nějak nevhodně upozorní na možnost sledování jejich vlastního paketu Polsat v kódu Nagravision. Ale u nás? Klídek a pohoda.

Bude však takový stav i po 1. 5. 2004? Těžko říci. Zatím je klid před bouří. Asi hned v prvních dnech se nebude zdánlivě nic dít, ale pak to na někoho spadne. Určitě. Oslovili jsme několik odborníků z našeho oboru a dostali jsme sice zatím neurčitou, ale vždy kladnou odpověď na naši otázku – bude po našem vstupu do EU neoficiální příjem postižitelný? Ano, bude. A to dokonce i za návod či pomoc k uskutečnění takového skutku. Co se myslí tím návodem zatím přesně nevíme, máme však slíbený odborný rozklad příslušných zákonů, platících společně v zemích Unie. Může jít o návod a pomoc ve smyslu prodeje, nabízení prodeje, popisu postupu či zveřejnění klíčů anebo firmware? A co pak firemní weby, satelitní shopy anebo upload stránky a fóra? Bude postižitelný také majitel, že povolil na těchto stránkách zveřejňovat takové údaje a vyměňovat si zkušenosti „jak na to“? To jsou zajímavé otázky, na které se ale teprve domýšlíme odpovědi. Možná se vám bude zdát, že malujeme čerta na zeď, ale může se stát, že na někoho z vás (nás) ukáže prstem nějaký zástupce zahraniční společnosti a ve spolupráci s naší policií vás nechá předběžně zadržet a vaše věci (prodejnu, firmu, zařízení, web) zabavit (uzavřít či zastavit) až do vyšetření případu jako předměty doličné. A pak teprve nastoupí (třeba) zahraniční expert, který se teprve bude seznamovat se situací a bude neskutečně dlouho (má na to ze zákona nárok) bádat, zda obvinění „sedí“, dá se záměr neautorizovaného (nelegálního, pirátského – dosaďte si sami) příjmu placené televize dokázat a dotáhnout případ až k soudu. Ale ani pokud to skončí relativně výborně a nic takového vám neprokáží, i tak vám způsobí mnoho problémů a kromě ztrát v podnikání i určitě psychickou újmu.

Proto se zamysleme už dnes, jak na to. Dva měsíce utečou jako voda, a možná už nás někdo tam zpoza bývalé železné opony sleduje na internetu a shromažďuje si o nás informace. Nevíme, rádi bychom se mýlili, ale raději buďme na to připraveni dopředu.

Příkladem toho, že zřejmě nestrašíme zbytečně je dnešní stav u našich západních sousedů – v Německu. Moduly typu Magic a Matrix ve výloze ani na pultu kamenného obchodu neuvidíte, dokonce ani ve vystavených oficiálních cenících na prodejně. Samozřejmě se dají sehnat, ale ne veřejně jak u nás. A receivery typu Premium X – ty se dodávají jako FTA přijímače se dvěma CI sloty, se záslepkou na místě universální čtečky. Výrobcem nahraný firmware je velice neškodný a softwarové dekódování s ním nezvládnete. To aby prodejce nemohl být nikým obviněn, že napomáhá k nelegálnímu sledování placené televize (a je jedno z jakého je to státu). Satelitní fanoušek si pak dokoupí čtečku, kterou si doma či za pomocí kamarádů či šikovných pomocníků sehnaných přes internet namontuje a porozhlédne se po rumunských či ruských webech po novém firmware, který teprve z jeho receiveru udělá „dělo“! A takových případů můžeme najít víc. Určitě některý z čtenářů má podobné zkušenosti.

Tolik k pro nás nové etapě, na kterou asi nejsme většinou dost připraveni, protože o legislativě Unie máme zatím jen slabé znalosti. Ale neznalost zákona neomlouvá. Pokud se v závěru pokusíme odpovědět na otázku z nadpisu článku: Bude ANO pro EU znamenat NE pro neautorizovaný satelitní příjem? – vyjde nám odpověď: Jak známe satelitní fanoušky u nás, tak neautorizovaný satelitní příjem se vymítit nedá. Ale budou to mít všichni – prodejci, autoři i sami diváci mnohem těžší a komplikovanější. A někdo na to „dojede“. Zamysleme se nad tím, co udělat, aby to nepotkalo zrovna vás (nás). Co na to říkáte? Napište nám svůj názor v diskusi pod článkem. Předem děkujeme za všechny reakce.