MI stáhlo z dnešního jednání vlády návrh na aktualizaci koncepce přechodu na digitální televizní vysílání. Členové vlády se chtějí vzhledem ke složitosti tématiky s předkládaným materiálem blíže seznámit. Možná je to reakce na Stanovisko Odborné komise ČSSD, které jsme dnes pro vás získali:


Dne 20. 1. 2004 zaslalo Ministerstvo informatiky do mezirezortního připomínkového řízení návrh Aktualizace koncepce přechodu na zemské digitální rozhlasové a televizní vysílání v České republice.

Komise ICT ČSSD přijala na svém zasedání dne 11.2.2003 k materiálu o zahájení digitálního vysílání následující stanovisko:

1. Zahájení digitálního vysílání je na základě předloženého materiálu netransparentní a rizikové jak z pohledu vlády, tak z pohledu komerční sféry. Neumožňuje vytvoření skutečně věrohodného, dynamického a otevřeného trhu nových elektronických médií.

2. Proto doporučujeme členům ČSSD ve vládě materiál v této verzi odmítnout a uložit min. informatiky materiál dopracovat nejpozději do dubna t.r. ve spolupráci s min. kultury, ČTU a Radou pro Rozhlasové a TV vysílání ve smyslu připomínek, upřesňujících a definujících transparentní prostředí pro zahájení digitálního vysílání ještě v roce 2004 s jasnou dostatečnou specifikací nejbližších navazujících etap přechodu na digitální vysílání a principů konečného stavu (tj. k datu ukončení přechodu na digitální vysílání). Toto zásadní stanovisko je na pozadí toho, že preferujeme co nejrychlejší zahájení pravidelného zemského digitálního vysílání před dalším odkladem.

3.Tento materiál by měl být současně zpracován se zahrnutím všech klíčových položek obsahu Národního plánu přechodu na digitální vysílání dle doporučení EU, vč. harmonogramu přechodu k digitálnímu vysílání. Materiál v tomto duchu a s tímto obsahem a řešící zároveň specifickou situaci v ČR by měl být vládě předložen ke schválení před vstupem ČR do EU, tedy nejpozději k dubnu 2004.


A. Základní zdůvodnění a celkové připomínky:

Jak sám materiál deklaruje, je de facto jen „koncepcí" zahájení digitálního vysílání, a není tedy kompletní aktualizací celé Koncepce přechodu na digitální vysílání. Bohužel ani po odkladu (původní termín byl stanoven na květen 2003) není Aktualizovaná koncepce kvalitním materiálem pro jednání vlády a zejména pro její kvalifikované a zodpovědné rozhodnutí.

Místo vyřešení klíčových otázek, které jsou otevřeny již od roku 2000, je uveden jen zrady hledisek zpochybnitelný návrh na urychlené zahájení „regulérního" digitálního vysílání bez řádných pravidel tohoto zahájení i bez alespoň rámcové definice návazných etap přechodu z analogového na digitální vysílání.

Závažným nedostatkem přístupu je ignorování legislativně-právních souvislostí navrhovaného postupu zahájení, které může v krajním případě vyústit v opakování arbitrážních řízení a podobných krizových situací.

Dalším kritickým nedostatkem materiálu je absence rozboru sociálně-ekonomických souvislostí a identifikace alespoň základního obchodního modelu pro vznik nových trhů v kontextu navrhovaného postupu. Je nepochybné, že neúplné a netransparentní zahájení digitálního vysílání pak bude mít negativní politické důsledky.

Zahájení digitálního vysílání tak, jak je posuzovaný materiál navrhuje, proto považujeme za netransparentní a rizikové jak z pohledu vlády, tak z pohledu komerční sféry (viz i další navazující konkrétní připomínky).

Materiál navíc vůbec nepřihlíží, i když k tomu byl více než dostatečný časový prostor, k požadavkům EU (nejméně od září 2003, obecně z hlediska eEurope 2005 daleko širší) na zpracování Národního plánu přechodu na digitální vysílání, který by měl být vládou přijat, jak vyplývá z kontextu našeho přistoupení k EU, nejpozději v květnu t.r.


B. Konkrétní připomínky:

Materiál otevírá prostor pro velmi netransparentní postup udělování licencí. Návrh Aktualizace ani pro zahájení digitálního vysílání neřeší systematicky otázky licencování a programového obsazování multiplexů, opírá se spíše o zpochybnitelný postup v rámci stávající právní úpravy.


1. Návrh Aktualizace neobsahuje žádné specifikace, pravidla, zásady a parametrizaci výběrového řízení, které musí proběhnout před udělením telekomunikačních licencí ke zřizování a provozování telekomunikačních sítí, určených k šíření multiplexů. Ze stavu přidělování příslušných kmitočtů je zřejmé, že se jedná o vzácný přírodní zdroj, kde dobře specifikované výběrové řízení je nepochybným požadavkem. Je tedy nutné, aby i v situaci urychleného zahájení digitálního vysílání materiál obsahoval dobře specifikované výběrové řízení, s jasným popisem předpokládaného postupu, podmínek licence a klíčových kritérií, na základě kterých bude rozhodnuto ve výběrovém řízení. Mezi takové podmínky a kritéria patří např. :

1.1 Stanovení termínů pro zahájení vysílání s příslušnou sankcí.

1.2 Stanovení termínů pro zajištění pokrytí daným multiplexem s příslušnou sankcí.

1.3 Prokázání dostatečných a aktuálně dostupných investičních zdrojů na krytí všech nákladů realizace licence.

1.4 Rychlost pokrytí disponibilního multiplexů a schopnost zajistit jeho další rozšiřování v návaznosti na postupné rozšiřování digitálního vysílání.

1.5 Povinnost umístnění minimálně 4 TV programů s upřesněním sankcí za nenaplnění tohoto požadovaného počtu a upřesnění vlivu regulátora na výběr TV programů

Naopak takové výběrové řízení nemůže být v žádném případě podmíněno předchozím přidělením licencí k experimentálnímu vysílání (ty byly pravděpodobně uděleny mimo zákon a přihlédnutí k tomuto by mohlo vést k napadení výběrového řízení u soudu a tedy i zabrždění digitálního vysílání), neboť by to významně omezilo podmínky otevřené konkurence na trhu.


2. Návrh také vytváří hrozbu, kdy by mohly být na základě netransparentních pravidel poskytnuty bez regulérního výběrového řízení dvě licence na multiplexy a nespecifikuje zřetelně postup v dalších etapách přechodu na digitální vysílání, který již zřejmě bude probíhat v právním rámci nového zákona o elektronických komunikacích.

2.1 Návrh nového zákona počítá se zachováním účinnosti a platnosti pouze těch povinností, které byly uloženy v rámci licencí, vydaných na základě výběrových řízení podle dosavadní právní úpravy. Návrh zákona, vycházející z nového regulačního rámce elektronických komunikací EU, však nezná institut licence. Počítá tedy s plnou liberalizací trhu elektronických komunikací, kdy veškeré činnosti budou vykonávány na základě všeobecných oprávnění. Prakticky to znamená, že v budoucnu bude nutno změnit či upravit model licencování, protože by jinak na tomto citlivém trhu byly subjekty, podnikající na daném trhu podle různých právních institutů (a pravděpodobně by byly narušeny podmínky rovné soutěže) a vytvořil by se tak fakticky stav nerovného postavení „soutěžících" subjektů.


3. Návrh Aktualizace neúplně definuje pravidla pro programové (obsahové) naplnění jednotlivých multiplexů a případné sankce za jejich nenaplnění, resp. nesplnění programových pravidel, nevymezuje pokračování duálního modelu a uplatnění různým podmínek pro média veřejné služby a komerční média.

3.1 Zejména je zpochybnitelné obecně definované pravidlo - „Každý multiplex má za povinnost zajistit dodávku jednoho veřejnoprávního programu", což může indikovat určitý duch marginalizace médií veřejné služby. Je nutno připomenout, že (na rozdíl od textu předloženého materiálu) provozovatelé veřejné služby (ČT i ČRo) vyjádřili zájem na vysílání multiplexu veřejné služby.

3.2 Pominuto je přednostní právo dosavadních držitelů současných komerčních provozovatelů celoplošného analogového vysílání na umístění v multiplexu. Zrušení přednostního práva pro umístění v multiplexu může zpomalit rozvoj digitálního vysílání zejména v období startu digitálního vysílání.

3.3 Není specifikován vliv regulátora na obsazení multiplexu a koncepce neupravuje popis konečného stavu a přechodné období v otázce naplňování multiplexu obsahem (např. vytvoření veřejnoprávního multiplexu či dodatečné služby v rámci multiplexu).

3.4 Aktualizace koncepce také vůbec neupravuje problematiku souvisejících interaktivních služeb (např. využití pro služby e-governmentu, e-learningu, e-commerce) i využití digitálního vysílání pro potřeby krizového řízení. Také není zmíněn a tím méně upraven problém inzerce, reklamy v návaznosti na možné dodatečné služby multiplexu.

3.5 Návrh Aktualizace také ponechává stranou cenovou regulaci digitálního vysílání, což opět vede k možným nejasnostem a snížení transparentnosti přechodu na digitální vysílání a zvyšuje rizika obchodních modelů provozovatelů multiplexu i poskytovatelů obsahu vysílání.

3.6 Návrh aktualizace zcela vynechává řešení otázek umístění regionálních vysílání v multiplexech.

3.7 Návrh nespecifikuje termín vypnutí analogového vysílání, jednotlivé etapy přechodu (ani dosažený či žádoucí rozsah pokrytí populace v těchto etapách) a ani blíže nespecifikuje kdy a jak se o něm rozhodne.


4. O nedostatečné transparentnosti (téměř „programové zamlženosti" postupu) předkládaného návrhu zahájení digitálního vysílání svědčí dále:

4.1 Absence rozboru sociálně ekonomických souvislostí a dopadů - toto nelze odbýt jen výzvou k zařazení set-top-boxů do nižší hladiny DPH.

4.2 Absence alespoň základního rozboru obchodních modelů nového trhu digitálních médií, souvislostí investičního prostředí a odpovídajícího tržního potenciálu apod. A opět toto nelze odbýt jen konstatováním, že stát se nebude investičně podílet na vybudování potřebné infrastruktury.

Uvedené skutečnosti pak v souhrnu mohou výrazně zpomalit start digitální televize, protože jak pro zákazníky, tak pro aktivní komerční subjekty vzniká nejasná a neurčitá situace, bez jasné finanční náročnosti/výhodnosti. Naopak vytváří prostor pro různé spekulativní podnikavce.


5. Ustavení Vládního výboru pro digitální vysílání není dostatečně argumentováno a navíc dále znepřehledňuje situaci v kompetencích různých orgánů (ministerstev, ČTÚ, RRTV) ve vztahu k problematice digitálního vysílání.


Ing. Karel Březina
předseda komise

V Praze dne 11.2.2004