Kódovací systémy mají zaručit to, aby placenou televizi sledoval pouze ten, kdo si ji také zaplatil.


Asi miliarda EUR se každoročně v Evropě vynaloží na to, aby se nalomily různé kódovací systémy a pak bylo možné s nelegální kartou sledovat satelitní a kabelové televizní programy bez poplatků – to vyplývá z aktuálního odhadu evropského sdružení pro ochranu kódovaných programů a služeb AEPOC (Association Européenne pour la Protection des Oeuvres et Services Cryptés). Od té doby, co existuje placená televize, zakódované programy a televizní piráti patří k sobě. Televizní vysílatelé, jakožto majitelé práv k filmům, hudebnímu vysílání a sportovním událostem chtějí kódováním ochránit svá draze nakoupená televizní práva.


Předpoklady možného kódování

K ochraně svých programů dnes využívají televizní vysílatelé i satelitní kabeloví provozovatelé možnosti digitálního přenosu. Digitalizací kabelové sítě se zvýšil počet programů a množství poskytovatelů zabezpečovacích systémů, kde se předpokládá možné kódování (podmíněný přístup – CA). Funkce těchto systémů jsou:

- všechny elektronické informace se doplní kódem, který v datovém paketu digitalizovaného a komprimovaného signálu nalezne svého „příjemce“ a pouze tento „příjemce“ tento kód přečte.

- klíčem k otevření kódu (odkódování) je tzv. kartička smart card, o velikosti bankovní platební karty, která se zasune do příslušného přijímače, tzv. set-top-boxu. Karta na svém čipu obsahuje tento klíč jako software (CA), který umožní přístup k zakódovaným programům.

Jednou daný kód nelze stále používat, poskytovatel programu jej musí po čase jednoduše a rychle měnit, protože je stále ohrožován hackery. Nynější systémy karet se osvědčily - navzdory všem pirátům, a s každým vývojovým stupněm jsou rafinovanější. Jestliže poskytovatelé programu, stejně jako uživatelé systému CA, dodrží několik pravidel, mohou si být po určitou dobu jistí: nutností je pravidelné obnovování kódu, přístupová data autorizovaného uživatele nesmějí být dále předávána a původní data (programované algoritmy) odesílatele musí zůstat utajena. Jak obrovské náklady vznikají, jestliže se změní nejen kódovací systém, ale kompletně se vymění všechny karty u předplatitelů, předvedla Premiere, když svůj systém Betacrypt změnila na Nagravision.


Standard kódování

Při kódovaní programů se využívá přednosti digitálních DVB standardů, které dovolují využít rozhraní pro různé rozdílné systémy CA. Při tzvn. Simulcryptu lze dokonce zabezpečit, že transportní signál může směřovat k různým systémům CA. To umožní příjem programů z rozdílných systémů CA, které jsou v určitém set-top-boxu instalovány (vestavěné systémy CA). Postup lze přirovnat k bankomatu, který může rozpoznat rozdílné systémy karet, jestliže je na tyto systémy naprogramován.

Postup Multicrypt předpokládá to že, v příslušném set-top-boxu je instalováno společné rozhraní CI. Toto rozhraní je vyměnitelnou „karetní“ šachtou pro různé čipové karty. Tak uživatel může využívat rozdílné systémy karet, bez toho, aby byl odkázán na to, aby příslušný systém CA byl naprogramován v jeho set-top-boxu. Každý poskytovatel systému CA má vyvinutý svůj vlastní kód na základě výhodných vlastností standardu DVB, který integruje přes multiplexer do příslušného programového toku.


Poskytovatel programu vybírá kartu

V jakém systému CA budou přijímat satelitní nebo kabelové „televizní domácnosti“ své placené televizní programy a jiné zakódované vysílání, ke kterému doplní i volně přijímatelné programy – o tom rozhoduje poskytovatel programu nebo provozovatel kabelové sítě, popř. satelitní provozovatel. Jaký systém podmíněného přístupu bude zaveden, závisí také na programu a službě, která má být divákovi poskytována za úplatu. Také to závisí na nákladech a cenách, které si účtuje poskytovatel CA. Rozdíly v kódovacích systémech pak také plynou spíše z příliš usměrňovaných nabídek programů a požadavků nynějších platforem programů.

Mnoho poskytovatelů programu zavádí několik systémů CA, např. Visavision. Důležité je pak rozhodnutí, jaké služby a programy budou televiznímu divákovi nabízet: zcela placené televizní vysílání, jednotlivé placené programy, video na objednávku (Video on Demand, VoD), interaktivní služby nebo také přístup na internet nebo přístup k službám DSL. Dalším hlediskem je pak doba platnosti karet a zda úhrada za televizní program se provede při nákupu karty, např. jako roční předplatné, nebo zda bude program účtován kontinuálně z karty.


Zabezpečení

Z důvodu co nejvyšší možné ochrany před hackery se změny kódování CA provádí permanentně. Každá nová generace čipů s sebou přináší též změny na kartě. A k tomu se připojuje aktualizace software. Poskytovatelům CA také napomáhá trend stále výkonnějších set-top-boxů. Např. nizozemská vývojová skupina CA Irdeto Access poskytuje pro své zákazníky každých 12 až 18 měsíců nové karty, takže poskytovatel kabelového programu dostává pravidelně sady karet s nejnovějšími kódy.

Pro programy, které se vysílají výhradně ze satelitu pak zavedla ještě častější pravidelnou výměnu karet. Zákazník obdrží jakousi předplacenou kartu fungující pouze po dobu 6, 12 nebo 18 měsíců. Poté se mu vydává jiná, nová karta s novým kódem – pro hackery se pak „lámání“ moc nevyplatí.


Satelitní televize

Přeshraniční, satelitní televize brzy zavedla kódování svých programů, neboť televizní společnosti zakupují práva k programům většinou jen pro svůj národní trh. Proto např. rakouský televizní a rozhlasový vysílatel ORF zakódoval oba své televizní programy pro satelitní vysílání. Uposlechl tak naléhání držitelů práv a soukromých stanic v Německu. Ti se bránili proti tomu, aby jejich celovečerní filmy bylo možné sledovat ze satelitu v programu ORF ještě před jejich vlastním vysíláním v Německu, neboť satelitní vysílání umožňuje příjem daleko za hranicemi příslušné země.


Přehled vysílatelů a používaných systémů kódování pro jejich programy:

























Zdroj: rfe, 5/2004, s. 38 a 39, přeložil Petr Miklík, volně upraveno a zkráceno