Bez konektorů, jako základních součástek, určených k spojování dílů, komponentů a zařízení se v satelitní (a vůbec v audiovizuální technice) dnes už neobejdeme. Naštěstí se jedná o unifikované součástky se standardním zapojením, které jsou dostupné i jako příslušenství u všech odborných prodejců. Nastane-li v budoucnu potřeba připojit nový komponent či díl, lze to bez problém realizovat, stačí jen vědět, co potřebujeme a jak se to správně, podle odborné terminologie jmenuje.

Významově si konektory můžeme rozdělit do tří skupin:

- do první skupiny můžeme zařadit konektory, které slouží k propojení s dalšími komponenty satelitního kompletu, jako je konvertor, natáčecí zařízení anebo dekodér.

- druhou skupinu tvoří konektory pro propojení se zařízeními, sloužícími k reprodukci výstupního videa a zvuku, jako je TV přijímač, videorekordér či sestava domácího kina.

- do třetí skupiny můžeme zahrnout konektory pro propojení s počítačem (PC) pro výměnu datových informací.

Konektory k propojení s dalšími komponenty satelitního kompletu

Obr.1 - Konektory

Nejprve si představíme konektory první skupiny, tedy plnícími funkci propojení s dalšími důležitými prvky satelitního kompletu. Nejznámějším konektorem je v tomto případě F konektor, který postupně úplně vytlačil dříve používaný konektor BNC. F konektory se používají typu samec, který se jednoduchým způsobem namontuje na koaxiální kabel a typu samice, která slouží jako zásuvka - závit, na přijímačích (receiverech), konvertorech (LNB), přepínačích a dalších komponentech. Současné satelitní receivery bývají vybavené jedním anebo dvěma LNB vstupy s F konektory. Některé digitální přijímače mívají jeden LNB vstup a druhý F konektor slouží jako výstup (loop-back) k připojení dalšího satelitního receiveru (např. analogového). Můžeme tak připojit dva přístroje na jednu anténu a konvertor. Kromě "klasických" přímých F konektorů se používají též "rohové" F-konektory (samec - samice), F spojky k prodloužení délky kabelů (samice-samice) či servisní F konektory - rychlospojky (bez závitu).

Montáž F konektoru (viz Obr.2) je jednoduchá, a podle výstižného obrázku ji zvládne každý. Je třeba jen trochu pečlivosti, aby spojení bylo těsné a kabel na konektoru pevně držel.

Obr.2 - Montáž F konektoru

Před dotažením konektoru raději ještě jednou zkontrolujeme, zda mezi "živým" měděným středem koaxiálního kabelu a pláštěm F konektoru nezůstal jediný drátek z opletení, který má funkci stínění. I jeden nepatrný drátek by totiž mohl způsobit zkrat na výstupu receiveru, nezapomeňme, že po koaxiálním kabelu se napájí LNB, případně i motor, a při napětí 13 či 18 V se při natáčení DiSEqC motoru dosahuje proudu až 500 mA. Moderní receivery sice dnes mají elektronickou pojistku proti zkratu na výstupu, ale lépe je poruchám předcházet.

Obr.3 - Svorky

Dnes už poměrně málo rozšířenou výbavou satelitních přijímačů jsou svorky. U analogových receiverů bylo možné na svorky zapojit samostatný magnetický, anebo mechanický polarizér. Dále se svorky používaly u přijímačů s pozicionerem, připojovaly se na ně kabely k napájení motoru a konektory pro snímače impulsů motoru. U současných digitálních receiverů se však dnes preferuje ovládání natáčecího zařízení povely DiSEqC. Tyto povely i napájení těchto speciálních motorů se předávají po jediném společném koaxiálním kabelu, připojeném k F vstupnímu konektoru receiveru a vedeném ke konvertoru.

Obr.4 - Konektory

Svorka, anebo konektor typu CINCH či jack se používají též k připojení výstupního ovládacího (přepínacího) napětí 0/12 V. Na tyto konektory, umístěné na zadním panelu většiny současných receiverů, se připojují nejčastěji externí přepínače (například na více LNB), dekodéry či extendéry.





V příští hodině se seznámíme s konektory pro propojení se zařízeními k reprodukci výstupního videa a zvuku.