aneb komponenty přijímací sestavy

Obraz či zvuk satelitních pořadů přijímáme jako elektromagnetickou energii vyzářenou nikoliv z pozemních vysílacích věží, ale z antén umístěných na družicích, nacházejících se na tzv. geostacionární dráze, asi 36 000 km nad zemským povrchem. Družice se pohybují stejnou rychlostí jakou se otáčí naše Země, důsledkem čeho zajímají k zemi vždy stejnou pozici. Tak mohou ozařovat trvale stejnou plochu Země. Oproti omezenému dosahu pozemních vysílačů na VKV může signál ze satelitů pokrýt rozsáhlé území, třeba celé Evropy, bez závislosti na terénních překážkách. Pro družicový příjem však musíme mít některé specielní komponenty. Některé jsou umístěné venku - hovoříme o venkovních jednotce a některé v místnosti u televizorů, tzv. vnitřní jednotky.

Obr.1 - přijímací antény

Mezi vnější jednotky patří zejména přijímací antény (Obr.1,3). Nejčastěji se používají v provedení středové nebo ofsetové paraboly. Výhodám, či nevýhodám těchto typů se budeme věnovat v příští hodině. V ohnisku antény, kam se odráží přijímaná elektromagnetická energie, je umístěn ozařovač (jinak též feedhorn, lidově vstupní trubka) a za ní polarizér, tedy zařízení pro výběr (nastavení) správné polarizace přijímaných signálů. Z družice je signál vysílán buď s vertikální, nebo horizontální polarizací, nebo s levo či pravotočivou polarizací.

Za polarizérem je umístěn důležitý prvek, konvertor, který signály zesílí a převede, překonvertuje na nižší kmitočty, tedy do pásma tuneru přijímače.Tomuto pásmu říkáme první mezifrekvence a bývá zpravidla v rozmezí 950-2 050 MHz. Tento signál lze již přenášet koaxiálním kabelem do vnitřních jednotek, což by pro původní nekonvertované signály v pásmu 2,5 GHz, 4 GHz či 11 až 12,5 GHz nebylo možné. K vnější jednotce lze řadit ještě zařízení pro natáčení paraboly na více pozic satelitů. Toto zařízení obsahuje polární závěs a motor (někdy také označované spolu jako aktuátor).

Obr.2 - satelitní přijímače (TechniSat DigiBox, Philips DSX6010)

Mezi vnitřní jednotky počítáme satelitní přijímač (Obr.2) a případně další části, jako je pozicioner pro dálkové ovládání natáčení parabolické antény a dekodéry pro příjem zakódovaných (scramblovaných) placených televizních kanálů.

Pokud jste některé tyto části na svém zařízení nenašli, a přesto přijímáte družicovou televizi a rozhlas, je to tím, že výrobci některé části sdružují do jednoho celku. Například dnes nejrozšířenější univerzální širokopásmové konvertory obsahují v sobě ozařovač, elektronicky přepínatelný polarizér i konvertor dohromady. Také pro ofsetové antény je dnes k dostání společný polární závěs i s motorem, a satelitní přijímače se někdy umisťují do televizních přijímačů či videorekordérů. Součástí satelitních přijímačů bývají zase pozicionery, či integrované dekodéry s vstupními štěrbinami pro přístupové karty k příjmu kódovaných televizí.

Obr.3 - přijímací antény autora článku

Takže si to ještě jednou shrneme. Seznam komponentů pro příjem satelitního signálu podle pořadí od vstupu signálu:

1. parabola (může být s aktuátorem)
2. ozařovač
3. polarizér
4. konvertor
5. spojovací koaxiální kabel
6. přijímač (může být s dekoderem a pozicionerem)

Jak je vidět, jednotlivých komponentů je mnoho a každý se podílí na kvalitním příjmu satelitního signálu. To je dnes z první, úvodní hodiny vše, příště se budeme věnovat vhodnému výběru přijímacích antén.