Pozoruhodný dokumentární seriál o Ženě na konci světa se vrací s další řadou, která vznikala v neokoukaném Kyrgyzstánu, exotické Indonésii, populárním Mexiku, mystické Indii, na vzrušující Kostarice, v tajuplném Nepálu a ve vášnivém Španělsku. Martyna Wojciechowska navštěvuje neobyčejná místa našeho světa a seznamuje se s místními lidmi.


Závěrečná epizoda nabídne navíc exkluzivní pohled do zákulisí natáčení seriálu. Moderátorka Martyna Wojciechowska je nejen editorkou magazínu National Geographic, ale i odvážnou cestovatelkou, která vystoupala na nejvyšší hory všech sedmi kontinentů. Letos byla také oceněna za svůj dokumentaristický přístup prestižní Zlatou nymfou na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu.


Poznejte ty nejzajímavější ženy světa:

Od 13. 10. 17.55 a 18.25 – Žena na konci světa III


Žena na konci světa III (vždy v úterý od 17.55)

Výjimečné ženy žijí i v těch nejodlehlejších končinách a v těžkých životních podmínkách. Přesto mohou být šťastné a jejich životy jsou naplněné. Vydáme se do Kyrgyzstánu za Altynčač – sedmatřicetiletou ženou, matkou dvou dcer a ročního chlapce. Říká Martyně, že její rodina žije pět měsíců ve volné přírodě v jurtě a na zimu se uchyluje do vesnice. Venku žijí proto, že tam odchovají početnější stáda, což jim ulehčí živobytí. Sama Altynčač je od pěti hodin na nohou, aby se postarala o krávy a o domácnost. Pomáhá jí ale nejstarší dcera. Ukazuje Martyně, jak se vyrábí zdejší specialita kurut, a také jí dá ochutnat čerstvé kobylí mléko, kterému se zde říká „elixír života“ a dělá se z něj známý kumis. Altynčač je šťastná a spokojená – poslední syn v rodině podle místních zvyklostí vždy zůstává s rodiči, a tak mají s manželem stáří zajištěno. Její vstup do manželského života byl však na naše poměry divoký. Manžel ji totiž unesl – dodnes je každé páté manželství uzavíráno tímto způsobem – a to jí bylo pouhých 17 let. Dlouho plakala, než se naučila svého muže milovat. Může tedy mluvit o štěstí, protože většina takto uzavřených manželství šťastná není. Z tohoto důvodu má Altynčač starost o svou dceru. Slíbila jí, že i kdyby ji někdo unesl, nechá ji, aby si vybrala, zda dotyčného muže skutečně chce.

Indonéský ostrov Siberut je jeden z více než 17 000 ostrovů, které tuto zemi s 250 miliony obyvatel tvoří. Na něm žije Bai Boroi, matka pěti dětí, která neví přesně, kdy se narodila, a jejíž život je naplněn pilnou prací. I rybolov je zde čistě ženskou záležitostí. Bai Boroi provází svého hosta po typickém domě kmene Mentawajů, nazývaném „uma“. V jeho dolní části je chlév, nahoře obytná část pro všechny generace tvořící rodinu. Intimní vztahy manželů se odehrávají v odlehlých, k tomu určených chýších daleko v lese. Bai Boroi i její manžel Lala hodně kouří, dříve listy kolokázie, dnes tabák zabalený v banánových listech. Všichni jsou potetovaní, je to tradice, a dcera Bai Boroi Lina se chce v pětatřiceti letech také dát potetovat.

Ve městě Guadalajara v Mexiku se Martyna Wojciechowska chystá na setkání s další pozoruhodnou ženou. Je stejně stará jako ona – 37 let – a je matkou čtyř dětí. Rozdíl mezi nimi je ovšem patrný již na první pohled: María José je totiž nejpotetovanější ženou na světě, mající na těle kromě tetování ještě množství piercingů všeho druhu. Celkem 98 % těla má pokrytých tetováním, což jí zajistilo i místo v Guinnessově knize rekordů. První tetování si nechala udělat ve čtrnácti a pak už následovala další – v každé důležité etapě jejího života. Má rovněž implantáty ve tvaru špičáků. María, povoláním právnička, také maluje, navrhuje a vyrábí oblečení a šperky. María se vdala z lásky v 17 letech a pak deset let zakoušela týrání psychické i fyzické. Teprve potom dokázala od manžela odejít a dnes patří k jejím nejdůležitějším činnostem osvětová práce mezi ženami, které nabádá k tomu, aby si podobné chování nenechaly líbit. V „machistické“ kultuře Mexika trpí nějakou formou týrání či zneužívání celých 70 % žen!

Ne všude je vdovám určen klidný osud. Příkladem toho může být Indie, kam se Martyna vydává za Savitri Khanal, která ztratila nejen syna a manžela, ale byla vyhnána z domu a musela hledat útočiště ve speciálním ašramu určeném vdovám. V celé Indii je na 30 milionů vdov, ve Váránasí, svatém městě, pak asi 20 000. V ašramu ženy víceméně čekají na smrt. Celý den věnují modlitbám a několika jednoduchým domácím pracím. Jen málokdy je někdo navštěvuje, přestože mají obvykle početné rodiny. Vdova je však v indické kultuře považována za odpovědnou za smrt muže, a proto je prakticky vyhoštěna ze společnosti, lidé se jí vyhýbají i na ulici. Po smrti manžela připadne veškerý majetek synům, a vdova tak zůstává bez prostředků, je vyhozena z domu a zbývá jí jen útulek. Vedle zemřelých manželů byly kdysi upalovány i jejich ženy. Dnes už po nich tento rituál, zvaný satí, nikdo nevyžaduje, k poslednímu případu ale došlo před pouhými čtyřmi roky – vdově bylo 18 let!

Kostarika bývá někdy nazývána ekologickým rájem. Judy Avey-Arroyová je jediná žena na světě, která se věnuje péči o ohrožené lenochody. Je jí 66 let a spolu s manželem Luisem, který bohužel nedávno zemřel, se prvního opuštěného máděte ujali v roce 1992. Od té doby Judy vybudovala středisko, kde je v současnosti na 150 lenochodů. Pomáhají jí nejen zaměstnanci, ale také četní dobrovolníci. Středisko je navíc turistickou atrakcí, což majitelce vydatně pomáhá i finančně. Jsou zde jak dvouprstí, tak tříprstí lenochodi. Mají devět krčních obratlů, což jim umožňuje rozsáhlý pohyb hlavy, a prospí až 16 hodin denně, přičemž visí na stromě hlavou dolů. Judy pochází z Aljašky, do Kostariky se přistěhovala za manželem, kterého velmi milovala a jehož ztrátu nese obzvlášť těžce. Naštěstí má dceru a tři vnuky a ví, že až se péči o lenochody přestane věnovat, bude v nich mít zdatné pokračovatele.

V Nepálu se seznámíme s životem malých bohyní, zvaných „kumárí“, které jsou vtělením bohyně Taleju. Dívenky, pečlivě vybrané podle 32 kritérií, z nichž ta nejdůležitější sídlí v Káthmándú, odcházejí od rodiny a žijí v paláci jako živé bohyně až do první menstruace, kdy je vystřídá jiná dívka. Vzhledem k tomu, že současnou kumárí nelze natáčet ani fotografovat, setká se Martyna s bývalou bohyní. Rashmila Shakya vypráví, jak tato tradice vznikla. Když hrál kdysi král s bohyní Taleju šachy, náhle ho přepadly nečisté myšlenky – pomyslel na ni jako na ženu. Bylo tedy rozhodnuto, že napříště bude bohyně vystupovat v převtělení v malou dívenku. Bohyně celý den dává požehnání, palác smí opustit jen třináctkrát v roce o svátcích, nesmí se ani dotknout země, proto ji neustále někdo nosí a pečuje o ni. Nesmí se ani zranit, stala by se nečistou a přestala by být bohyní.

Za světově proslulou tanečnicí flamenca Noelií Sabareou se Martyna vydává do Andalusie ve Španělsku, konkrétně do přístavního města Algeciras, ležícího na jihu země u Gibraltaru, kde se tento tanec zrodil. Tato sedmatřicetiletá tanečnice se flamencu věnuje už od útlého dětství – strýc ji začal cvičit jako malou holčičku. Stát se tanečnicí bylo vždy jejím snem a byla pro to ochotna i leccos obětovat. Ostatně neříká se nadarmo, že člověk, který toho hodně neprožil, nemůže nikdy dobře tančit flamenco. Je třeba mít v sobě „duende“, toto těžko přeložitelné slovo by se dalo snad vyložit jako „ducha či lásku“. Flamenco, to je celá španělská kultura, shrnující zkušenosti i emoce. Když se Noelia v roce 1998 provdala, její manžel jí ze žárlivosti zakázal tančit. O tři roky později se rozvedla a se synem se přestěhovala do Sevilly. Později odjela do Japonska, bez syna, což dlouze oplakala. Dnes je Luisi Miguelovi třináct, a přestože se mu po mámě stýská, když odjede na delší dobu, je na ni také velice pyšný. Nového otce získal v Noeliině příteli Franciscovi, který ji v její kariéře plně podporuje.

Další řada seriálu Žena na konci světa zavedla Martynu Wojciechowskou do různých koutů planety, kde se setkala se sedmi mimořádnými ženami. Se štábem přitom urazila na 70 000 kilometrů a v součtu strávila na cestě 46 dní. Je pochopitelné, že celý filmový štáb někdy bojoval s téměř nepřekonatelnou únavou... Teď už zbyly jen vzpomínky, Martyna se ale znovu utvrdila v přesvědčení, že všechny lidi na světě spojuje touha po štěstí – jen každý si pod tímto pojmem představuje něco jiného...

Prima ZOOM může být i ženská.

13. 10. 18.00 – Kyrgyzstán: Kočovnice
13. 10. 18.30 – Indonésie: Šamanova žena
20. 10. 18.00 – Mexiko: Upíří žena
20. 10. 18.30 – Indie: Pohřbena zaživa
27. 10. 18.00 – Kostarika: Lenochodí máma
27. 10. 18.30 – Nepál: Malé bohyně
27. 10. 19.00 – Španělsko: Královna flamenca
27. 10. 19.30 – Pohled do zákulisí


www.prima-zoom.cz – unikátní online magazín: základní info, program, aktuality, fotografie, zajímavé články a ještě něco navíc.


Mgr. Filip Budák, Externí dodavatel PR oddělení pro FTV Prima, 12. 10. 2015