Novoklasicistní budova bývalého Federálního shromáždění, stojí mezi dvěma novorenesančními paláci – historickou budovou Národního muzea a Státní operou Praha. Nachází se na nejrušnějším místě metropole, kde se křižují nadzemní i podzemní komunikace, které je ohraničeno dvěma zelenými zónami: Vrchlického a Čelakovského sady.


V přízemí dnešní budovy se nachází původní Pražská burza peněžní a zbožní, dílo architekta Jaroslava Rösslera z let 1936–1938.

Za německé okupace budova sloužila jako provozní prostory vedlejšího Německého divadla, kde sídlila na počátku války vybombardovaná opera z Duisburgu (Porýní).

Pro výhodnou polohu v blízkosti hlavního nádraží byl v objektu ke konci války zřízen vojenský lazaret a hned po válce zde pracovalo Národní shromáždění. Zde byla také poslanci přijata Ústava 9. května.

V letech 1966–1974 obestavěl architekt Karel Prager do výše 6 podlaží budovu přístavbou a dostavbou. Poslední dvě podlaží tvoří jakýsi baldachýn nesený čtyřmi štíhlými sloupy. Ve spolupráci s architekty Jiřím Kadeřábkem a Jiřím Albrechtem vzniklo vedle původní budovy technické zázemí pro vedlejší rekonstruovanou budovu Státní opery.

Budova byla již v době své přestavby zamýšlena jako provizorní sídlo Národního shromáždění s návazným použitím jako multikulturní zařízení v centru Prahy. V patře byla plánována výstavní síň pro provoz zároveň s Národním shromážděním, ovšem vznik federace, a tak i Federálního shromáždění v roce 1968, zahýbal s architektonickým návrhem a místo plánované výstavní síně zde vznikl sál Sněmovny národů.

Po patnáctiletém, pro Federální shromáždění relativně klidném období jednotného hlasování za Husákovy normalizace, přišel rok 1989. S ním i zásadní politické a společenské změny, které se svou dramatičností vtrhly i do interiérů budovy Federálního shromáždění – vždyť už koncem roku 1989 byl v těchto prostorách zvolen Václav Havel prezidentem republiky a brzy se budova stala svědkem vystoupení řady světových politiků, např. G. Busche, M. Teacherové, M. Gorbačova a dalších. Zde se odhlasoval i rozpad federálního státu.

Federálního shromáždění působilo v budově do roku 1992, od r. 1995 až do 1. června 2009 odtud vysílalo Rádio Svobodná Evropa (RFE/RL), přičemž nebezpečí teroristického útoku mělo za následek řadu bezpečnostních opatření, která omezila dopravní situaci v okolí budovy a změnila objekt v nedobytnou pevnost.

Nová kapitola v dějinách této budovy začíná dne 1. 6. 2009, kdy ji do své správy převzalo Národní muzeum, aby ji poprvé v polovině srpna mohlo otevřít návštěvníkům.


Dr. Radka Schusterová, vedoucí odd. vnějších vztahů, Národní muzeum