Každý nájemník má právo na to, aby mohl přijímat rozmanitou nabídku televizních a rozhlasových programů a vysokorychlostního internetu ze satelitu. Berlínský zemský soud tím (v širším slova smyslu) potvrdil ochranu práva na informace dané ústavou a Evropskou konvencí o lidských právech.


V listopadu loňského roku jsme na webu satCentrum v článku Chtěl bych si namontovat parabolu a majitel domu s tím nesouhlasí psali o rozsudku jednoho obvodového německého soudu, který rozhodl, že nájemník nemůže od svého pronajímatele požadovat souhlas k montáži parabolické antény na nájemním domě pro příjem zahraničních stanic. Satelitní podívaná byla tehdy cizinci odepřena s tím, že na majiteli domu nelze vynucovat souhlas k umístění paraboly na domě.

V tomto zajímavém, a v blízké budoucnosti i u nás aktuálním tématu jsme pokračovali na začátku letošního března v článku Spolkový soudní dvůr v Německu omezil právo na satelitní anténu. V něm je uvedeno, že tento nejvyšší německý civilní soud ve svém rozsudku jasně odmítl „právo na satelitní anténu.“ Podle zveřejněného usnesení, jestliže se satelitní programy dají přijímat i v kabelové síti, pak na využívání satelitní antény nemají žádné právo ani zahraniční nájemníci. Místo parabolické antény může být nájemník odkázán na obstarání si (nákup) doplňkového přijímače pro příjem digitálních kabelových programů. Jednotlivé případy je třeba dále posuzovat s ohledem na zájmy vlastníků domů.

Až dosud si tedy nájemník téměř nesměl instalovat satelitní komplet, pokud už měl ve svém bytě kabelovou přípojku. Pouze prokazatelný zvláštní zájem o informace, např. u zahraničních podnájemníků o programy ze své rodné země nebo u novinářů o plný přístup k médiím, dopomohl k satelitnímu příjmu.

Nyní však v „zavedených zvyklostech“ došlo k novému obratu. Berlínský Zemský soud totiž rozhodl: Tak to dál nelze omezovat! Každý člověk má právo na umístění parabolické antény (odst. 65, s. 229/04, 30.11.2004). Rozsudek se opírá o informační svobodu v ústavě (čl. 5, odst. 1, věta 1) a Evropskou konvenci o lidských právech (Evropská konvence o lidských právech, čl. 10).

Právo Evropské unie totiž dává nájemníkům ničím nerušený přístup k svobodně zvoleným informačním zdrojům, aby uvnitř Evropské unie mohli přijímat i zahraniční programy a služby (Úmluva EU, čl. 49). Nájemník se tedy sám může rozhodnout, zda chce přijímat své programy a služby z kabelu, satelitu, klasické antény nebo internetu. I zřízení satelitní paraboly je tak ústavou ochráněno.

Soud dále konstatoval, že nabídka, která je k dispozici v kabelové síti, už neobráží stále širší rozmanitost názorů. Kabelovou síť proto není možné považovat za rovnocenné řešení ve vztahu k satelitnímu příjmu. Právní zástupce pan Michael Schmittmann k rozsudku dodal: „Malý soudní případ z Berlína by nyní měl mít dalekosáhlé důsledky. Německý civilní soud poprvé uznal nezávislost na zvláštním informačním zájmu nájemníka nebo jednotlivého majiteli bytu a uznal nárok na instalaci individuální přijímací techniky, ačkoli v domě (kde bydlí více rodin) je k dispozici kabelová přípojka. Tento rozsudek má především evropsko-právní dimenzi a tím přináší nové stanovisko v německé právní diskusi.“

Až dosud tomu bylo tak, že úprava v podnájemní smlouvě mohla nájemníkovi zabránit v tom, aby televizní programy mohl přijímat ze satelitní antény: to je však diskriminace televizního vysílání ze zahraničí, uvedl Zemský soud v Berlíně. Podle evropského práva (Evropská konvence o lidských právech, čl. 10) si každý nájemník může vybrat, co bude sledovat a jak své programy bude přijímat.

Je nutno však v závěru doplnit, že ne každou satelitní parabolu mohu bez omezení nainstalovat na domě - musí se přihlédnout k estetickým hlediskům a je povinností zasahovat do zájmů vlastníka co nejméně. Průlomem je ale to, že zájem o informace nájemníka obecně převažuje, a tak už neplatí: „když to (majitel) nepovolí, tak to není!“


Zdroj: Satelliten-TV für Mieter: "Geht nicht" gibt´s nicht, ASTRA Aktuell, č. 49, duben 2005, Infosat.lu, 14. 4. 2005, volně upraveno a zkráceno