Kamrlík o rozloze 45 m2. V něm jedna kamera, filmový snímač, mikrofon a světla, která studio během okamžiku rozžhavila do závratně vysokých teplot. Poprvé se z televizní stanice Ostrava vysílalo na Silvestra roku 1955. Nový dokument Centra dramaturgie o dobrodružných letech ostravského studia plných neuvěřitelných kuriozit nese přiléhavý název Televise, která měla nebýt.


Kamrlík o rozloze 45 m2. V něm jedna kamera, filmový snímač, mikrofon a světla, která studio během okamžiku rozžhavila do závratně vysokých teplot. Poprvé se z televizní stanice Ostrava vysílalo na Silvestra roku 1955. Nový dokument Centra dramaturgie o dobrodružných letech ostravského studia plných neuvěřitelných kuriozit nese přiléhavý název Televise, která měla nebýt. Připravil jej scenárista a režisér Michal Najbrt spolu s dramaturgem Alešem Jurdou.

Počátek českého televizního diváka spadá do května roku 1953. Tehdy se o první televizní signál postaral žižkovský vysílač. O dva roky později zatoužila československá vláda šířit signál dál. Uvažovalo se o Bratislavě, ale nakonec to byla Ostrava, kde vznikl druhý televizní vysílač. A to nejen proto, že šlo tehdy o místo s největší hustotou obyvatel. Podle historika médií Marka Hlavicy roli sehrály nejen vysoké platy dělníků, ale i jejich způsob trávení volného času: „Prošel jsem archivy Krajského výboru KSČ, kde se v té době od roku 1954 až do 60. let velmi často diskutovalo, a tenhle argument – přinést dělníkům, kteří nemají po večerech co dělat, chlastají, a proto neplníme normy, musíme jim dát nějaký program, aby se zabavili, abychom je nějak kultivovali – ten se tam opakoval velmi často.“ O studiu ale řeč nebyla, vysílač měl jen šířit signál. Vysílač sice byl, ale budování trasy dost pokulhávalo. Tak se zkusilo vysílat z Ostravy.

Vtipně a svižně předkládá „Televise, která měla nebýt“ zrození a vývoj ostravského studia, které o zvraty, osudové náhody, podivuhodnosti rozhodně nemělo nouzi. O většinu z nich se postarala doba a společnost. O rozkvět studia zase nadšenci. „Televize byla tehdy exotickým médiem, fascinující technickou hračkou. Nikdo netušil, co to „žere“ a co s tím. Co je podstatou a potenciálem televize,“ podotýká Aleš Jurda. Za směšných podmínek s primitivním vybavením studio vybudovali doslova z ničeho.

A začátky byly skutečně krušné. „Někdy jsme z televize tak otrávení, že litujeme, že jsme ji vůbec koupili,“ svěřuje se jedna z divaček novinám. Pracovalo se metodou pokus-omyl a k tomu byly na pořádku dne nejrůznější poruchy. Třeba aby šel vůbec v roce 1956 odvysílat prezidentský novoroční projev, bylo nutné zvolit absurdní způsob řešení. „Protože to bylo relé, tak jsem si lehl na zem, a to relé jsem držel po celou dobu vysílání,“ vzpomíná tehdejší technik provozu Ivan Přindiš. Za pár let ale bylo všechno úplně jinak. Studio se stalo výsostně profesionálním a jeho produkce divácky oblíbenou.

Autentické vzpomínání televizních tvůrců, záběry ze zákulisí televizního studia a Ostravy z padesátých let, ukázky z dokumentárních, zpravodajských pořadů i dnes legendárních seriálů. Záběry povětšinou černobílé a fascinující. Pestrá skládačka vypráví příběh zejména prvních pětatřiceti let existence studia.

Dokumentární snímek „Televise, která měla nebýt“ uzavřel 60leté výročí televizního vysílání v Ostravě a Česká televize ho v premiéře představí během novoročního programu na ČT2. Televisi v televizi si nenechte ujít 1. ledna 2017 v 15:25 hod.


Česká televize, TS Ostrava