Digitální rozhlas – DAB je na základě věčného opožďování označován kritiky za „Dead And Buried“ – tedy „mrtvý a pohřbený“. Čtyři provozovatelé vrátili licence k vysílání sedmi programů pro vysoké náklady bez odpovídající nabídky přijímačů na německém trhu.

Po vrácení licencí pro digitální rozhlasové vysílání v Berlíně je DAB na nejlepší cestě ke hluboké krizi.

„ Buďte vítáni v budoucnosti“ oslovuje Iniciativa marketingu digitálního rozhlasu v informačním materiálu a na své internetové stránce příznivce rozhlasu. Avšak mezi nimi již nějakou dobu sílí pochybnosti, zda-li se pro ně vůbec vyplatí přechod z analogového na digitální rozhlasové vysílání. Neboť digitální rozhlas, před více jak deseti lety začínající jako systém DAB, je na základě věčného opožďování kritiky přezdívaný na „Dead And Buried“ (tot und verbrannt), tedy „ mrtvý a pohřbený“.

Další vodou na mlýn pro jízlivé kritiky byl nedávný krok čtyř rozhlasových provozovatelů v Berlíně - Braniborsku. Ti totiž místnímu Mediálnímu ústavu (MABB) vrátili své licence k vysílání pro celkem sedm digitálních rozhlasových programů s odůvodněním „vysokých nákladů za šíření digitálních programů takřka bez nabídky přijímačů na trhu“, které nelze ospravedlnit.

Odstoupila rádia: r.s.2; Hundert,6; Spreeradio; Rock fm; rockITradio; Hitradio (berlínské rádio) a radio Starlet, které ještě nikdy nevysílalo.

U projektu DAB zatím ze soukromých rádií zůstaly stanice: Energy, 104.6 RTL a BB Radio (se dvěma programy, pro Berlín a pro Braniborsko).

Z veřejnoprávních rádií jsou v digitále DLR, DLF, WDR 2 a Deutsche Welle (cizojazyčné vysílání), a dále rovněž významné rádio ORB/SFB. K tomu by se ještě mohlo připojit vysílání pro mladé obou sloučených institucí RBB - Rádio Fritz, které v roce 2003 slaví 10 let svého trvání.


V současné krizi v reklamním průmyslu moc nepomůže ani částečný finanční příspěvek, řekl pan Carsten Neitzel, zástupce vedoucího pro rozhlas ve Svazu soukromého rozhlasu a telekomunikací a zároveň obchodní vedoucí stanice r.s.2 (jedné ze stanic, která vrátila svou licenci pro digitální vysílání). Ani Mediální ústav Berlín-Braniborsko (MABB) nemohl argumentům soukromých rozhlasových provozovatelů oponovat a vyjádřil jim „porozumění“. V dohledné době nemůže systém DAB nahradit analogové vysílání v pásmu VKV jako standard a přenosový systém, řekl vedoucí MABB pan Hans Hege. Provozovatelé totiž mohou oslovit jen zlomek z posluchačů rozhlasu, které by potřebovali pro refinancování vysílání pomocí reklamy. Deficit vysílatelům nemůže být vykompenzován ani z poplatků financovaných Mediálním ústavem ba ani Telekomem jako provozovatelem vysílacích sítí. A nakonec ani zvýšenými náklady průmyslu výroby přijímačů ani výrobci, montujícími digitální přijímače do automobilů.

Největším problémem je totiž to, že posluchači by měli svůj současný VKV přijímač vyměnit za digitální rozhlasový přístroj. Který je značně dražší, i když to zřejmě umožní lepší zvuk a doplňkové datové služby. Proč by to ale měli dělat, když mohou v síti operátorů kabelové televize bez dalších pořizovacích nákladů sledovat analogové rozhlasové a televizní programy. Také ze satelitu je snadno dostupných několik německých rozhlasových programů na zvukových podnosných televizních transpondérů!

V Berlíně-Braniborsku proto vypadá bilance systému DAB katastrofálně. Experti vychází z počtu maximálně 1500 přijímačů DAB v hlavním městě regionu. Kromě toho bude v budoucnu jen 88 % všech domácností pokryto digitálními programy vysílanými jako datový tok ve čtyřech frekvenčních blocích. Vysílání těchto 21 digitálních rozhlasových programů ale vyžaduje dodatečné náklady, dosahující dohromady přes 3 milióny EUR ročně. Není divu, že proto stanice r.s.2 a šest dalších odstoupily. A to i přes částečný příspěvek mediálního ústavu MABB v rozmezí 32 až 64% nákladů. Proto je místo někdejších 27 vysílačů nyní v pravidelném provozu jen 14 digitálních vysílačů, zatímco v analogu v pásmu VKV zachytíme v Berlíně-Braniborsku 26 vysílačů! Přitom je region hlavního města vzorem pro celé Německo.

V celé Německu dnes není zřejmě v provozu ani 20 tisíc přijímačů DAB, avšak VKV receiverů je už odhadem přes 200 miliónů! V současnosti se dá pořídit „klasický“ přijímač v přijatelné kvalitě za méně než 100 EUR, přijímače DAB jsou však dostupné nejčastěji jen jako autorádia a jejich cena zpravidla neklesá pod 300 EUR - kdo si však požaduje skutečně dobrý display pro doplňkové služby, ten zaplatí přibližně 800 EUR.

A tak v Hesensku vůbec neuvažují o přechodu od experimentálního k pravidelnému vysílání a celý sever Německa je, s výjimkou jedné oblasti, kde se digitálně vysílá, pokud jde o systém DAB, velmi skeptický. Na tom nemohla nic změnit ani finančně náročná (10 miliónů EUR) marketingová iniciativa digitálního rozhlasu.

Je tedy systém DAB „ mrtvý a pohřbený“? Uvidíme, jak dopadne rok 2003, který je označován „obdobím stacionárního digitálního rozhlasového příjmu“. Soukromí rozhlasoví provozovatelé volají po 100 % příspěvku, na druhé straně ředitel ústavu MABB, pan Hege (který je zároveň zmocněncem pro digitální vysílání všech 15 zemských mediálních ústavů) míní, že dodatečné prostředky nejsou v popředí zájmu. „Tato krize je příležitost, aby systém DAB zaujal novou a realistickou pozici“.


Zdroj: [hw], www.digi-tv.de, přeložil: Petr Miklík, volně upraveno a zkráceno