Sedíte před televizí déle než hodinu denně? Pak budete možná mít větší sklon k agresivitě. Podle nového zjištění vědců jsou citlivější děti a muži. Oponenti studie ale soudí, že navzdory její rozsáhlosti je důkazů o škodlivosti stále ještě málo.


Studie zabývající se vlivem televize na lidské jednání mají již dlouholetou historii. S trochou nadsázky lze říci, že diskuse o moci a úloze "blikající obrazovky" trvají již od jejího prvního rozsvícení. Ve Spojených státech se tak oficiálně stalo v roce 1939. Tehdy se televize setkala s rozporuplnými reakcemi. Někteří jí předpovídali krátký život, jiní vizionáři již tehdy viděli obrovské možnosti, které se právě otevíraly. Sociologové ani psychologové v té době ještě nevěnovali vznikajícímu fenoménu větší pozornost.

Časopis Science zveřejnil rozsáhlou studii týkající se souvislosti mezi televizí a změnou chování a také připomíná slova sociálního kritika E. B. Whita, který řekl: "Věřím, že televize bude zkouškou moderního světa, povede buď k rozvoji, nebo k záhubě. Tím jsem si jist." Informuje o tom internetový server www.mediclub.cz


Dospělí odolnější nejsou

K většímu rozšíření televizních přijímačů v domácnostech došlo až po roce 1946. V té době již lze zachytit vzrůstající zájem o vliv televize a televizního násilí a dokonce i několik studií věnujících se tomuto problému. V roce 1972 se uskutečnila pod záštitou amerického Surgeon general rozsáhlá studie vlivu televizního násilí na děti. V jejím závěru je uvedeno: "Televizní násilí má skutečně na určité členy naší společnosti nežádoucí účinky." Od té doby proběhlo již nesčetné množství dalších studií a téměř všechny dospěly k podobnému závěru. Většina z nich se však zaměřovala na vliv televizního vysílání a v něm ukazovaného násilí na dětské diváky.

Podporuje to představu, že jsou to právě děti, které jsou k televiznímu vlivu nejcitlivější. Své návyky získávají tak, že pozorují chování ostatních. Dospělí už by měli být naopak proti tomuto působení odolnější a nepodléhat mu.

Tuto domněnku se snažila potvrdit či vyvrátit další studie, jejíž výsledky byly publikovány v časopise Science. Její výsledek překvapivě prokázal, že televize velmi ovlivňuje i chování dospívajících a mladých dospělých.


Sedm hodin týdně škodí

Jak uvádí Science, vědci pod vedením doktora Jeffrey G. Johnsona z Psychiatrického institutu Kolumbijské univerzity v New Yorku sledovali po 17 let děti v 707 rodinách ze státu New York. Rodiny v průběhu let vyplňovaly dotazníky týkající se sledování televizních programů. Násilné chování dětí bylo určováno podle speciálních dotazníků, náhodně prováděných detailních rozborů a školních nebo policejních záznamů. K vyhodnocení byl použit statistický model, který se snažil zohlednit i ostatní faktory jako sociální stav, rodinné podmínky či přítomnost psychiatrické poruchy.

Ze závěrů vyplývá, že u dospívajících a mladých dospělých, kteří sledovali televizi více než sedm hodin týdně, tedy více než jednu hodinu denně, existuje větší pravděpodobnost, že v budoucnu spáchají násilný zločin nebo budou účastníky nějaké formy násilí.

Výsledky navíc překvapivě ukazují, že spojitost mezi sledováním televize a agresívním nebo násilným chováním je spíše problémem jedinců mužského pohlaví. U žen nebyl žádný takový vztah zjištěn. Na rozdíl od ostatních tato studie nalezla souvislost mezi násilným chováním a sledováním televize obecně. Ne tedy pouze programů prezentujících násilí.

Zda skutečně existuje souvislost mezi sledováním televize a agresívním chováním dospělých, však nelze ze studie jednoznačně určit. Někteří odborníci totiž zpochybňují spolehlivost prezentovaných údajů. Podle nich nelze v mnoha uváděných případech prokázat vztah mezi příčinou a následkem. Podotýkají, že se na prokázané souvislosti mohlo podílet více ne zcela zřejmých faktorů. Jiní však vidí přínos v její délce trvání a poukazují na to, že to byla vůbec první studie, která se věnovala asociaci mezi násilným chováním a sledováním televize dospívajícími a mladými dospělými.


Dobré pořady inteligenci rozvíjejí

Studie publikovaná v odborném časopisu Child Development přichází s poněkud jiným pohledem na škodlivost televizního vysílání. Ta prokázala, že sledování televize není pro děti škodlivé samo o sobě, ale záleží spíše na výběru sledovaných programů. Vzdělávací a výchovné programy mohou naopak duševní vývoj dítěte podpořit. Děti, které pravidelně sledovaly naučné pořady, dosahovaly v testech výrazně lepších výsledků než děti, které takové pořady neměly možnost sledovat. Zvláště výrazný byl tento rozdíl ve věkové kategorii od dvou do tří let. Výsledky testů dětí, které televizi sledovaly sice často, ale bez zaměření na naučné programy, byly velmi chabé.

Podle psychologa Daniela Andersona, profesora University of Massachusetts, je klíčové to, co děti sledují. Jestliže jsou pořady vytvořené tak, aby vyučovaly, děti se velmi rychle naučí dobré věci. Jestliže pořady nejsou zaměřené na výuku, a zvláště když ukazují násilí, stávají se špatným příkladem a negativně ovlivňují chování.

Zdroj: Markéta Grosmanová, Hospodářské noviny, 26. 2. 2004