V pondělním vydání deníku Právo se na téma vztahu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a České televize zamyslel Petr Uhl. Souhlasím s titulkem, pravdou je, že Sněmovna rozhoduje o ČT. Stejně tak rozhodla o složení mediálních rad, včetně Rady České televize, které je Petr Uhl členem. Dříve se při volbách do různých orgánů zachovával paritní poměr podle rozložení politických sil ve sněmovně. O personálním složení ale v posledních letech stále častěji rozhoduje spíše aktuálně nejsilnější skupina poslanců. Taková je skutečnost, daná zákony, přijatými v době po ukončení zimní krize v ČT z přelomu století. Zatím nikdo nepřišel s jinými koncepčními řešeními a smysluplnými a proveditelnými změnami. Vládní návrh zákona o ČT, který modifikovaně řešil volbu Rady prostřednictvím tzv. trojnožky, byl v únoru z jednání stažen. Navíc rozhodování politiků o ČT v zásadě zachovával - jen u Rady ČT rozprostřel volbu mezi více politických institucí. Z hlediska financování by pak přinesl inflační indexaci poplatků, která se pro mě z neznámých důvodů do původního a dosud platného zákona nedostala.

Trochu mě ale mrzí možná až příliš časté opakování staronových argumentů pro změnu financování veřejnoprávních médií. Příkladem toho je poněkud zjednodušená Uhlova argumentace – reklama částečně odebraná ČT se podle Uhla automaticky zadá v komerčních televizích (bude – li tento model schválen). Ty pak podle něj zkvalitní program a tím poškodí ČT(?). ČT přeci je a musí být nezávislá na komerci a komerčních televizích, jejím cílem jistě není soutěžení s komerčními programy. Sama ČT, právě díky své definici a díky svému nezbytnému postavení v duálním systému, musí usilovat o co nejlepší program a naplňovat zákonem danou veřejnoprávní úlohu - a to samozřejmě v co nejlepší kvalitě. Zmiňovaná možnost úbytku 200 milionů korun je navíc dávno nahrazena provedenými úsporami, což potvrdil ředitel Jiří Janeček. Naopak dokonalejší výběr poplatků přinese ČT peníze, které ji platným zákonem náleží. Projde-li navýšení poplatků i s kompromisní postupnou střednědobou redukcí reklamy, ČT by měla mít dostatek prostředků na všechny své úkoly a plány (podle dostupných propočtů dokonce více než při zachování dosavadních relací).

Směs pozměňovacích návrhů a dodatků k zákonům je velmi nepřehledná, i když Petr Uhl uvádí, že některé již byly staženy z jednání. Podle mého o všech variantách, navržených v rámci tzv. II.čtení, musí ještě sněmovna rozhodnout hlasováním. V každém případě se však politická reprezentace vyhnula důležitým systémovým věcem. Zásadní otázky budoucnosti a diskuze nad perspektivou ČT a Českého rozhlasu totiž stále zůstávají poněkud stranou. Parlamentní komise pro to určená, kromě ustavujícího zasedání, nepracuje.

Ještě víc mě zaráží snad až příliš katastrofické výkřiky o poněkud neurčitých politicích, usilujících o zánik ČT, a stejně tak o těžce identifikovatelných pohrobcích hlasatelů neživotných pouček gruenderského kapitalismu z 90.let, kteří také usilují o ukončení veřejnoprávního vysílání. Možná by diskuzi prospěla větší adresnost a konkrétnost. Zcela jistě se ve sněmovně i ve veřejnosti liší názory na fungování i hospodaření médií veřejné služby (k čemuž v případě ČT jistě přispívá proměnlivost managementu a výsledky ztrátového hospodaření). Avšak v posledních týdnech jsem při všech příležitostech a především přímo na parlamentní půdě slyšel od všech zástupců hlavních politických stran a uskupení veřejně deklarovaný zájem na zachování veřejnoprávních médií.


Ing.Zdeněk Duspiva, 8. 3. 2004