Nevšední pohled do zákulisí redaktorů, hlasatelů, techniků a práce všech, kteří se podílejí na každodenním chodu Českého rozhlasu, nabídl zájemcům Den otevřených dveří v Českém rozhlase. Tuto sobotu, od 9 do 16 hodin přišlo do budovy Českého rozhlasu České Budějovice na 400 návštěvníků, kteří si prohlédli jednotlivá vysílací pracoviště a setkali se s hlasateli a moderátory, jejichž hlasy slýchají v každodenním vysílání ze stanice 106,4 FM.

Po celý den mohli sledovat přípravy a také se stali přímými účastníky živého vysílání oblíbených pořadů. Hned v přízemí je uvítali táborští Pouličníci, řízná Veselka a ve 13 hodin se rozeznělo velké hudební studio v rytmech Rozhlasového swingového orchestru.

Velké divácké oblibě se těšilo činoherní studio nacházející se v přízemí budovy, kde se toto sobotní odpoledne (26. 5. 2007) stali posluchači Českého rozhlasu také diváky, neboť byli přímými účastníky natáčení Dámské jízdy s Mirkou Nezvalovou anebo pořadu Kdo se mračí, z kola ven, jehož moderátor si tentokrát pozval k mikrofonu šéfredaktora rozhlasového vysílání Libora Soukupa, který prozradil něco ze zákulisí vytváření rozhlasového programového schématu.

Zajímavý, pestrý a především bohatý obsah odkryly také dveře s nápisem Fonotéka, za kterými jsou na několikapatrových regálech uloženy desítky tisíc nosičů s více než 70 tisíci pořady a ostatními tituly. Pracovníci rozhlasu seznámili zájemce jak s podobou původních nosičů záznamů, kterými byly magnetofonové pásky, tak postupnou digitalizací archivu, při níž se materiál postupně přetáčí na kompaktní disky.

Druhé patro Českého rozhlasu nechalo nahlédnout do muzikální kuchyně hudebního oddělení, které vytváří jakousi hudební tvář stanice, a hudební redaktor Petr Voráč, který se specializuje na dechovou muziku, návštěvníkům prozradil, jak se vybírají Písničky na přání.

K dalším zajímavým vysílacím pracovištím patřila nepochybně takzvaná diskusní režie, kde se natáčejí veškeré slovesné pořady, jako jsou četby na pokračování, povídky, reklamy, ale i magazíny jako senior klub nebo receptář. „Dnes zaznamenáváme vše do počítače, stále funkční však jsou i magnetofony, které používáme, když chceme z archivu něco vytáhnout. Pak je přetáčíme do počítače, kde je dál zpracováváme,“ objasňuje postup vzniku pořadu Michal Kolář, který zajišťuje jeho kvalitní technickou stránku.

Na rozměrném plátně spojeném s displayem počítače pak názorně ukazuje, jak vypadá vizuálně mluvené slovo, hudební část i nejrůznější zvukový efekt. „Pro ty sahám do archivu nebo je vytvořím přímo. Ve studiu natočí herci mluvené slovo, které je třeba vyčistit od veškerého mlaskání, nádechů a pazvuků, které tam nepatří,“ dodává Michal Kolář. Za dnes už historickou záležitost považuje dřívější vystřihávání vteřinových a potažmo milimetrových nepotřebných úseků nůžkami z magnetofonových pásků. Na digitální bázni sestavuje několik barevných obdélníků do několikavrstvé soustavy, z níž vzejde třeba jeden díl připravované rozhlasové hry. Výroba literárního pořadu s názvem Četba na přání, který má deset půlhodinových dílů, znamená podle slov Michala Koláře po sestřihání, vyčištění a závěrečném smontování třítýdenní technicky náročnou přípravu.

Stejně tak zajímavá byla pro posluchače ukázka výroby reklamy, kdy si mohli vyzkoušet svižné a rychlé načtení kratšího reklamního sloganu. Za pomoci zvuku řeznické sekery, která se zasekává do špalku, od sebe technik odděluje jednotlivé textové zápisy, které doplňuje nádechy mezi první a druhou šunkovou nabídkou. Jako zpestření nachystali pracovníci rozhlasu také několik přebreptů a přeřeknutí, které coby perličky k nelehké práci „rozhlasáků“ také patří...

Do tajů fungování zpravodajského oddělení zasvětil návštěvníky redaktor zpravodajství Ivan Mls. Prozradil změnu programového schématu za poslední rok, kdy posluchači mají k dispozici větší množství zpravodajských relací spolu s přibývajícím objemem informací. „Kdo má ruce a nohy, tak tady do zpráv nějakým způsobem přispívá. A my se spíš pereme s tím, jak se pokud možno nejlépe do zhruba těch patnácti předepsaných minut hlavní zpravodajské relace vejít, protože po selektování zpráv zjišťujeme, že by mohly klidně trvat i dvacet nebo pětadvacet minut, ale to by nám zase vyčinili ti, kteří se chtějí jako první dovolat do pořadu Písničky na přání,“ říká s úsměvem redaktor Ivan Mls.

Představuje základní informační zdroje tohoto oddělení, kterými jsou agenturní servisy nejrůznějších tiskových kanceláří a napojení do zpravodajské redakce Radiožurnálu, což umožňuje poslouchat pravidelně zahraniční příspěvky od zpravodajů po celém světě. Poodhalil zásady zpravodajského vysílacího systému, naznačil, jak vypadá zpravodajská směna, při které musí redaktor, který je zároveň moderátorem a editorem, připravit, zpracovat a nakonec také vysílat zprávy, a co obnáší příprava třeba půlminutového zvukového příspěvku do zpráv tak, aby v krátkém, zhuštěném formátu dostali posluchači co nejstručněji a nejjasněji informaci. „Někdy je to kumšt, když je třeba z koktavé promluvy vykouzlit plynulou řeč,“ uzavřel.

Někteří hlasatelé-amatéři si na závěr vyzkoušeli spolu s hlasatelkou Katkou Koželuhovou přečíst na mikrofon zpravodajskou relaci z minulého týdne.


Vlaďka Pavlová, Českobudějovický deník, 28.5.2007