Digitalizace jako budoucnost teleshoppingu – hlásá jeden z červencových titulků ČTK a v textu zprávy se dále uvádí, že klesající objem teleshoppingového prodeje v letošním roce může vynahradit rozvoj trhu spojený s nástupem digitálního vysílání. Představitelé firem z tohoto oboru hovoří o tom, že by mohly vzniknout specializované prodejní TV kanály, které by mj. umožnily snížení cen za vysílací časy. I přes zmiňovaný pokles získává Česká televize v letošním roce na prodeji času na teleshopping téměř dvojnásobek výnosů oproti loňsku. Dovolím si současně pochybovat, že z pohledu diváka jde o nějaký převratný přínos a stejně tak neočekávám, že podobné programy by nějak zásadně rozhýbaly digitální vysílání v ČR.

Digitalizaci vnímám jako zpestření televizní nabídky, uvedl v rozhovoru pro server Česká média předseda mediální parlamentní komise Jaromír Talíř, a má v zásadě pravdu. K tomu ale vede ještě poměrně složitá cesta, která si vyžádá značné množství finančních prostředků. Podle poslance Talíře je soukromí investoři budou hledat ve zvýšení prodeje reklamy a veřejnoprávní média je musí získat nějakým jiným způsobem.

Digitalizace jako argument pro zvýšení koncesionářských poplatků. V posledních měsících se pojem digitalizace stal nedílnou součástí mediální podpory pro zvýšení koncesionářských poplatků. Ministr kultury Pavel Dostál se rozhodl velmi překvapivě a v samotném závěru předčasně ukončit více než roční snažení a složité hledání přijatelného kompromisu pro financování veřejnoprávních médií. Konsensus vzešlý z obou komor českého parlamentu zajišťoval mj. alespoň dlouho slibované inflační navýšení a garance pro transparentní systém průběžné valorizace televizních a rozhlasových poplatků. Rozhodnutí neschválit návrh a ukončit tak projednávání zákonů týkajících se ČT nastalo až v samotném závěru před závěrečnou etapou hlasování. Také další projednávání návrhu zákona o ČT bylo z iniciativy ministra Dostála ukončeno a vráceno zpět téměř na počátek. Reakcí na neschválení zákonů pak bylo oznámení ČT, že díky tomuto kroku je digitální vysílání ČT ohroženo a přinejmenším odloženo.

Digitalizace jako hrozba pro kabelové a satelitní vysílání, znělo často v posledních měsících. Skutečnost je podle posledních vyjádření provozovatelů kabelových a satelitních přenosů jiná, neboť argumentují tím, že tomu, komu stačí omezený výběr programů, se již dnes dívá na televizní programy ze společné antény. A ten , kdo si zvykl na atraktivní programy typu Halmark, HBO,Discovery, National Geographic a další bude mít i nadále kabelovou nebo satelitní televizi. Podle mluvčího UPC Františka Maliny se ani podle zahraničních zkušeností nemůže digitální vysílání počtem programů přiblížit vysílání satelitnímu, a co do interaktivity a rovněž počtu programů ani vysílání prostřednictvím kabelové sítě. Nezbývá než dodat, že dnes v době experimentálního digitálního vysílání opravdu ne.

Digitalizace jako možnost rozvoje nových telekomunikačních služeb pomáhá státnímu Českému Telecomu zapojit se do nových obchodních příležitostí a současně zlepšit svoji perspektivu a atraktivitu v plánované privatizaci. Díky své relativní síle může Český Telecom připravit zajímavý investiční digitální projekt, při kterém jistě využije výhodu dosavadní celoplošné pevné telefonní sítě, která jinak v poslední době výrazně ztrácela zákazníky. Možnost digitálního vysílání přináší další příležitosti a možnosti využití pevné sítě pro další datové služby, například pro aplikaci interaktivních služeb ( tzv. zpětnou vazbu).

Digitalizace jako prostor pro spory a střety. I tak se dá v posledních týdnech opět vnímat téma digitalizace. Nyní jde opět o kompetenční rozpory mezi nezávislými regulačními institucemi - ČTÚ a RRTV. Jde o názory, že poslední rozhodnutí ČTÚ o udělení kmitočtů provozovatelům digitálních sítí bez souhlasu RRTV jsou v rozporu s platnými zákony. Podle šéfa mediální komise jde v této věci také o reakci na stávající legislativní prostředí. Rozhodnutí ČTÚ má být podle jeho informací údajně provedeno ve smyslu teprve připravovaného zákona o elektronických komunikacích, což je vnímáno jako absurdní. Podle poslance Talíře je úkolem premiéra sladit postupy jednotlivých vládních resortů a měla by k tomu zaujmout jasný postoj i vláda.

Digitalizaci také jako boj o peníze vnímá člen RRTV Dalibor Matulka. Ve svém komentáři pro Haló noviny se vyjádřil k současnému sporu mezi ČTÚ a RRTV a k současně se zvyšujícímu tlaku na regulační instituce. Zřejmě s nadsázkou ve svém příspěvku hovoří o souboji o tom, kdo se může stát „žábou na prameni“ (= v tomto případě se rozumí provozovatel digitálního multiplexu) nebo o souboji uchazečů v „leštění klik“ na ČTÚ. Současně radní Matulka připomíná, že se vše dosud děje bez potřebného souhlasu Rady a za víceméně tichého dohledu dvou zainteresovaných ministerstev – informatiky a kultury.

Digitalizace jako politikum odkrylo některé výrazné slabiny našich politických představitelů a možná i nedostatek koncepční práce. Průvodcem a garantem tvorby podmínek pro digitální vysílání je od počátku příprav Ministerstvo kultury. Jako garant legislativních prací vypracovalo ministerstvo před lety ve spolupráci s tehdejším Ministerstvem dopravy a spojů návrh Zákona o digitálním vysílání, který vycházel z přijaté vládní koncepce. Návrh byl ještě v průběhu připomínkového řízení zcela stažen z důvodu existence zásadního rozporu mezi ČTÚ a RRTV – dnes je tento spor opět na pořadu dne, a to i bez nového zákona , resp. možná právě z důvodu absence přesných pravidel a zákonů! Po celou dobu řešení problematiky digitálního vysílání byl a je odpovědným ministrem kultury Pavel Dostál. Kromě mediálního zákona (Zákon č. 231/01Sb.), který však vznikl na základě komplexního návrhu skupiny poslanců ČSSD a ODS, nebyl pro mediální oblast připraven a také přijat žádný systémově nový zákon. Problematika norem pro veřejnoprávní média byla po mnoha měsících jednání samotným ministrem v Parlamentu skrečována. Jediná nově přijatá úprava mediálního zákona pouze technicky upravuje požadavky EU.

RRTV, která se digitálním vysíláním od samého počátku intenzivně věnuje a která připravovala všechny dokumenty už od první experimentální fáze až po vládní koncepce, byla na dlouhou dobu jako instituce poměrně degradována a určitě pozbyla část své přirozené autority (bez ohledu na personálie). K tomu významnou měrou přispěla atmosféra a mediální kampaň kolem sporu v TV Nova a výrazná politizace problematiky mediálních rad a celého mediálního prostředí.

Aktuální verze Koncepce digitalizace byla po poněkud alibistických odkladech termínů nakonec přeci jen zpracována a předložena vládě (předkladatelé V.Mlynář a P.Dostál) a to i přes nesouhlas většiny odborníků, i odborné komise vládní ČSSD. Vláda nakonec dokument přijala formálně, když Koncepci vzala pouze „na vědomí“. Na řadě je nyní zákon o elektronických komunikacích, který přípravnou fází také neprochází snadno. Nicméně se v těchto dnech objevily z MI zprávy o podstatném zrychlení projednávání tak, že se návrh má projednávat ve Sněmovně ještě v průběhu léta. V každém případě je zřejmé, že přípravám digitálního vysílání v ČR po celou dobu chybí jasná koncepce a systémový přístup.

Digitalizace jako příležitost a perspektivní politické téma podle mého plně nevyužil ani ministr informatiky Vladimír Mlynář, který gesci nad přípravou digitálního vysílání „dobrovolně“ přijal při vzniku svého nového úřadu. V rámci bilanční tiskové konference v červenci 2004 zařadil ministr Mlynář problematiku digitálního vysílání mezi úspěšně plněné úkoly a v aktuálním sporu se postavil na stranu ČTÚ proti RRTV, i když s ČTÚ dosud vede v jiných oblastech řadu polemik.

Digitalizace jako budoucnost elektronických médií – tak jsem nazval svoji publikaci a myslím si , že tento titulek je i přes výše uvedené témata a problémy naprosto přesný a platný. Snad jen, že je otázkou JAKOU budoucností bude digitalizace v našich podmínkách?


Ing.Zdeněk Duspiva, publicista, 19.7.2004