Na provozovatele rozhlasových vysílačů do 30 MHz jsou dnes kladeny nové technické požadavky, využívají se i pro digitální módy (DRM). Následující příspěvek popisuje aktuální situaci druhého vysílacího střediska v Berlíně. Jeho historie začíná v roce 1946, kdy se jej americká okupační mocnost rozhodla využít pro šíření programů DIAS a RIAS. Dnes zde vysílá Deutschlandfunk, a to i v digitálním modu DRM, a Deutschlandradio Kultur.


Mezi televizní věží a letištěm

Na území městské části Berlín-Britz se dodnes udržel velký vysílač. Areál na náspu se více než 60 let využívá pro vysílání. Ovšem za zakládacího člena klubu německých rozhlasových vysílačů toto vysílací středisko není možné považovat, protože je příliš mladé. Jeho historie začíná až v roce 1946, kdy se americká okupační mocnost rozhodla využít území bývalé školky pro vysílání programů DIAS a RIAS.

Co k výběru této lokality vedlo, to se dnes dá už jen težko odhadovat. Faktem je, že zástavba nebo to, co z ní zbylo ve zničeném Berlíně, nebylo v technickém rozporu s výstavbou rozhlasového vysílače na tomto místě. Historie začátků stanice RIAS, přeměna na Deutschland Radio a poslední modernizace v roce 2003 jsou podrobně popsány v /1/ a /2/.

Dnešní situace se vyznačuje tím, že se omezuje dřívější velký rozsah vysílání a při dodržení současné mezní hodnoty EMVU se pro celoplošné pokrytí počítá (vedle VKV a DAB) pouze s využitím jednoho krátkovlnného a dvou středovlnných kmitočtů.

Dnešní plocha pozemku činí asi 8 hektarů, což je pro vysílač tohoto druhu opravdu skromné. Protože v průběhu desetiletí zástavba postoupila, vysílací středisko se stále více posunulo k území města. Je umístěno 2 km jihovýchodně od letiště Tempelhof, 6 km jižně od středu Berlína a 10 km severozápadně od letiště Schőnefeld, vysílač Berlín-Britz se dnes vlastně nachází přímo uprostřed německého hlavního města.

Mezi stávajícími, třemi aktivními vysílači AM/DRM, je určitou zvláštností elektronkový vysílač Telefunken. Byl vybudován v roce 1951 a šíří program Deutschlandfunk na kmitočtu 6190 kHz. Instalovaný výkon tohoto veterána činí 20 kW. Aby elektronky v budicím a koncovém stupni mohly být provozovány s co nejdelší životností, došlo k redukci míry modulace na 70 % a výstupního výkonu na 18 kW.

Z dnešního pohledu je údržba tohoto vysílače problematická. Jednotlivé stupně byly sice přehledně uspořádány do skříní, jejich stavební prvky jsou však ze spodu jen těžko přístupné. Kvůli dosavadní pracnosti provozu s velmi malým počtem poruch bylo žádoucí zachovat vysílání alespoň do doby šedesátileté existence vysílače v roce 2011.

Pan Christian Rady, inženýr pro vysílání programu, chce za všech okolností přispět k tomu, aby služebně nejstarší krátkovlnný rozhlasový vysílač udržel v činnosti. Pan Rady a jeho tým spolupracovníků, kteří jsou zodpovědní za vysílací techniku, jsou zaměstnanci stanice Deutschlandradio. Vysílací středisko je provozováno ve vlastní správě.

Krátkovlnnou anténu není možné spatřit z náspu u vysílače Berlín-Britz a i po průchodu vstupní branou areálu je dokonce skryta za přízemní stavbou, první vysílací budovou, postavenou v roce 1949. Pro krátké vlny se využívá skládaný dipól s výškou 8 metrů a délkou 17 metrů. Od vysílací budovy je dipól vzdálen jen několik metrů a jako jeho nosník se využívají tři ocelové příhradové stožáry. Symetrický napáječ s impedancí 300 ohmů se skládá z měděných trubek. Horní část dipólu se skládá ze tří jednotlivých vodičů, v dolní části jsou čtyři vodiče. Díky tomuto zvětšení plochy má dipól větší šířku pásma.

Menší konstrukční výška ale není žádným provizoriem, nýbrž umožňuje plošné šíření signálu. Tzv. mrtvá oblast je ve skutečnosti více jak 200 km. Na základě měření a informací od posluchačů bylo možné potvrdit, že vysílání je možné nejlépe přijímat v jižním, severním Německu a v jižní Skandinávii. Nižší vysílaný výkon se v cílových oblastech příliš neprojevuje.

Od veletrhu IFA v roce 2001 vysílač Berlín-Britz vysílá i v digitálním módu DRM na kmitočtu 855 kHz. Vysílač TRAM 25 firmy Telefunken (v současnosti Transradio vysílací systémy Berlín a. s.), který se také využívá pro vysílání programu stanice Deutschlandfunk, má v tomto provozu výstupní výkon 14 kW.

Druhý středovlnný vysílač z vnějšího pohledu vypadá jako TRAM 25 ve větším měřítku. TRAM/P 100 vysílá na kmitočtu 990 kHz program Deutschlandradio Kultur. Využívá energeticky úsporné, dynamicky řízené, amplitudové modulace. Byl uveden do provozu dne 1. 8. 2003 s instalovaným výkonem 100 kW.

Oba středovlnné vysílače jsou umístěny v budově, která byla nově postavena v roce 1951. Tato stavba nyní působí předimenzovaně, protože současné tranzistorové vysílače zabírají mnohem méně prostoru než dříve využívané elektronkové vysílače. Část plochy proto slouží pro malou výstavu historických a provozních přijímačů.

Obě středovlnné antény nyní tvoří půlvlnný monopól ve formě příhradového stožáru s izolovaným patním bodem. Stožár pro vysílání na frekvenci 990 kHz je vysoký 160 metrů a je označován jako severozápadní stožár. Západní část ohrazení tvoří půlkruh s poloměrem asi 120 metrů kolem tohoto stožáru. Anténa pro kmitočet 855 kHz je proto označována jako jihovýchodní stožár. Je umístěna ve vzdálenosti cca 70 metrů od nově postavené vysílací budovy. Vzdálenost severozápadního stožáru od této budovy už činí 160 metrů.

Půlvlnné, vertikální antény umožňují plošné šíření signálu s elevačním úhlem od 15° do 20°. To ovšem správně funguje jen při dobrém uzemnění. Půda pod budovou vysílacího střediska je proto protkána uzemňovací sítí. Pro obě středovlnné antény se uvažuje pokrytí od stožáru. Z důvodu různých výkonů se liší i cílové oblasti. Vysílač DRM s nízkým výkonem má poloměr pokrytí signálem 70 km. Pro vysílač s výkonem 100 kW vysílací atlas stanice Deutschlandradio /3/ uvádí jen poloměr 100 km. Skutečný dosah je výrazně vyšší. Stanici Deutschlandradio Kultur na frekvenci 990 kHz lze přijímat během dne např. v oblasti Erfurt/Jena.

A jaká je budoucnost tohoto vysílače? Pokládají odpovědní pracovníci stanice Deutschlandradio příjem rozhlasu do 30 MHz za „výběhový model”? Odpověď pana Rady je jednoznačná: „Podle vlastního šetření má stanice Deutschlandradio na dlouhých, středních a krátkých vlnách posluchačský podíl 10 %. Tento okruh posluchačů bychom nechtěli ztratit.”


Pokračování příště: Digitální středovlnný vysílač Berlín-Frohnau.


Literatura:

/1/ Klawitter, G: 100 let vysílací techniky v Německu, svazek 1 - vysílací střediska v okolí Berlína (100 Jahre Funktechnik in Deuschland, Band 1 - Funksendestellen rund um Berlin), vydavatelství Funk Verlag Bernhard Hein registr. spol., 3. vydání 2004,
/2/ Lutz, H: Historie bývalého vysílacího zařízení RIAS v Berlíně-Britzu (Die Geschichte der ehemalige RIAS-Sendeanlage in Berlin-Britz), FUNKAMATEUR 56 (2007), č. 8, s. 844,
/3/ Vysílací atlas Deutschlandfunk/Deuschlandradio Kultur, vydání IFA 2007,
/4/ DIGITAL radio mondiale: www.drm.org,


S využitím zdroje: Gerhard Roleder, FUNKAMATEUR č. 10/2008, s. 1041 až 1043, volně upraveno a zkráceno