Na provozovatele rozhlasových vysílačů do 30 MHz jsou dnes kladeny nové technické požadavky, a využívají se i pro digitální módy (DRM). Následující příspěvek popisuje aktuální situaci dalšího vysílacího střediska v Berlíně. Rozhlasové vysílací středisko Berlín-Frohnau, které provozuje společnost Německé vysílací věže s r. o. (Deutschen Funkturm GmbH), původně sloužilo pro telefonní přenos velkého počtu radioreléových kanálů v oblasti kmitočtů kolem 6 GHz a 8 GHz. Území v části lesa zahrnuje plochu 7900 m² a jako vysílač Berlín-Britz leží v nadmořské výšce asi 50 m.


Vnějšímu pohledu dominují dva anténní nosiče, které daleko převyšují vrcholky stromů. Ocelová příhradová věž s výškou 117,5 m byla postavena v letech 1971 a 1972, přičemž její vlastní hmotnost je 400 t. Druhý anténní nosič, který byl vybudován v letech 1977 a 1978, je ocelový příhradový stožár s výškou 359 m. Jeho vlastní hmotnost činí 920 t. Oficiální uvedení do provozu radioreléové techniky proběhlo v roce 1974, popř. 1980. Protější stanice tohoto dálkového radioreléového přenosu mezi západním Berlínem a územím starých spolkových zemí se nacházela v Clenze a v Gartowě ve východním Dolním Sasku /1/.

Od roku 2001 existuje v Berlíně-Frohnau rozhlasový vysílač, který obsluhují techničtí pracovníci společnosti Media Broadcast s r. o. (dřívější T-Systems Services s. s r. o.). Na středovlnném kmitočtu 1485 kHz digitálně vysílá program stanice OldieStar Radio. Technické vybavení není nijak mimořádné. V provozní budově se nachází vysílač TRAM 10 firmy Transradio vysílací systémy Berlín a. s. (Transradio SenderSysteme Berlin AG). V provozním módu DRM činí jeho jmenovitý výkon 500 W.

V blízkosti provozní budovy byla vybudována vertikální anténa. Mimo oplocení anténu zahlédneme jen stěží, protože ji většinou převyšují stromy, které rostou v její blízkosti. Anténní nosič se skládá z trubkového stožáru o výšce 24 m, který je namontován na ocelovém rámu, zatíženým betonovým závažím. Na rám je připojena zemnící síť, která je velmi členitá a je instalována pod zemským povrchem. Stožár zajišťuje 2 x 4 kotevních lan.

Vlastní anténní zářič tvoří čtyři vertikální vodiče, které jsou elektricky spojeny s vrcholem stožáru. Vertikální vodiče, izolované vůči zemi, jsou napájeny v dolní části stožáru ve výšce 2 m. U paty stožáru je umístěna skříňka, která je odolná proti povětrnostním vlivům. Obsahuje kombinaci kondenzátorů a cívek pro zajištění přizpůsobení koaxiálního kabelu a antény.

Toto kompletní vybavení se dá využít i na různých vysílačích. Anténu vyrobila ruská firma, její název se lze volně přeložit „státní specializovaný projekční institut pro rozhlas a televizi”. Stejná firma vybudovala středovlnnou anténu v durynském Wachenbrunnu, která je složena ze čtyř stožárů.

Hledáme-li na internetové stránce konsorcia DRM /4/ kmitočet 1485 kHz, obdržíme informaci, že do začátku roku 2007 měl vysílač označení „SFN Berlín”. Jednofrekvenční síť (Single Frequency Network), která byla vybudována v roce 2001, se skládala ze tří vysílačů na okraji Berlína. Kromě střediska Berlín-Frohnau na severozápadě města je dodnes v provozu vysílač Berlín-Schäferberg na jihozápadě města. Třetí vysílač se nacházel v Rüdersdorfu a tvořil tak jihovýchodní část trojúhelníka.
Od února 2007 už rozhlas ze střediska Berlín-Rüdersdorf nevysílá.

Vysílací střediska Schäferberg a Rüdersdorf byla také vybavena vysílači TRAM 10 firmy Transradio. Vysílací anténa ve středisku Berlín-Schäferberg se skládá z vertikálního anténního zářiče délky 70 m, který je připevněn na šikmém vodiči.

V Rüdersdorfu byl využit stejný typ antény jako ve středisku Berlín-Frohnau. Od začátku se počítalo s tím, že jednofrekvenční síť bude časově omezený experiment, který společně realizoval institut ve Fraunhoferu, společnost T-Systems a firma Transradio. Experiment mohl prakticky prokázat funkčnost digitální modulace v jednofrekvenční síti. Budoucí jednofrekvenční sítě by ve větší míře mohly být vybudovány na krátkých vlnách, zvláště v pásmu 26 MHz, aby zajistily pokrytí signálem hustě osídleného městského území.


Literatura:

/1/ Klawitter, G: 100 let vysílací techniky v Německu, svazek 1 - vysílací střediska v okolí Berlína (100 Jahre Funktechnik in Deuschland, Band 1 - Funksendestellen rund um Berlin), vydavatelství Funk Verlag Bernhard Hein registr. spol., 3. vydání 2004,
/2/ Lutz, H: Historie bývalého vysílacího zařízení RIAS v Berlíně-Britzu (Die Geschichte der ehemalige RIAS-Sendeanlage in Berlin-Britz), FUNKAMATEUR 56 (2007), č. 8, s. 844,
/3/ Vysílací atlas Deutschlandfunk/Deuschlandradio Kultur, vydání IFA 2007,
/4/ DIGITAL radio mondiale: www.drm.org.


S využitím zdroje: Gerhard Roleder, FUNKAMATEUR č. 10/2008, s. 1041 až 1043, volně upraveno a zkráceno