Šéfredaktor serveru Digizone.cz Jan Potůček v článku Jak získala RTA zakázku na televizní týdeník od Pardubického kraje? zcela nepodloženě očerňuje Regionální Televizní Agenturu (RTA) kvůli jejímu vítězství ve výběrovém řízení na výrobu televizního týdeníku o dění v Pardubickém kraji.


RTA byla Pardubickým krajem vyzvána k podání nabídky na výrobu televizního týdeníku. Podle informací krajského úřadu jsme z oslovených televizních organizací byli jediní, kdo nabídku předložil, a tudíž jsme veřejnou zakázku získali. Tak jednoduchá je odpověď na otázku, kterou Potůček klade v titulku svého článku. Není bohužel nijak překvapivé, že při tom pozapomněl na základní novinářské pravidlo dotázat se také předmětného subjektu, tedy RTA.

Co se podmínek veřejné zakázky týče a formy, jakou byla realizována, šlo o zcela standardní zjednodušené podlimitní řízení, přestože Potůček spekuluje o opaku. A ani jeden z Potůčkových argumentů proti zakázce není pravdivý.

1. Jan Potůček, který se považuje za mediálního odborníka, jistě ví, jaký je rozdíl mezi dosahem terestrického a kabelového nebo satelitního vysílání. I když díky zdlouhavému procesu přechodu na digitální zemské vysílání počet vlastníků satelitních přijímačů mírně vzrostl, domácností, které jsou na satelitní vysílání odkázány, je oproti domácnostem s terestrickým příjmem výrazně méně.

2. Šéfredaktor odborného internetového webu o digitálním vysílání samozřejmě ví, že RTA na digitální terestrické vysílání přechází také, ve svém článku to však zamlčuje a navozuje zdání opaku. Každý díl, který na základě případné smlouvy s Pardubickým krajem RTA vyrobí, odvysílá již digitálně.

3. Stejně tak Potůček velice dobře ví, že televizní stanice mají zákonnou zodpovědnost za veškerý obsah, který vysílají, a že v případě zpravodajských a publicistických pořadů je tato zodpovědnost rozšířena o povinnost dohlížet na jejich nestrannost a vyváženost. Televizní stanice se proto těžko může zavázat cizímu subjektu, který zvítězí ve výběrovém řízení, že jeho konečný zpravodajský produkt bez možnosti vlastních redakčních zásahů odvysílá.

4. Přesto není pravda, že by byly produkční společnosti bez vlastní televizní licence „vyšachovány ze hry“. Mohly se dohodnout o částečných dodávkách obsahu s některou televizní stanicí a nabídku zpracovat společně. Zřejmě se o to žádná produkční společnost nepokusila. Na RTA se nikdo s takovou nabídkou neobrátil.

Na závěr bychom rádi připomněli, že instituce státní správy a samosprávy ze zákona vypisují veřejných zakázek desetitisíce ročně a být dodavatelem výrobků nebo služeb pro město, kraj či stát není nemorální. Ostatně i Jan Potůček se sám o několik veřejných zakázek v minulosti ucházel.


Karolína Hloušková, 3. 11. 2010