Etapy Tour de France na české verzi Eurosportu budou i v letošním roce společně komentovat Štěpán Straka a Martin Hačecký. Před startem největšího etapového závodu světa se představují divákům více než v minulosti.


Diváci znají vaše hlasy, o vás mnoho nevědí. Představte se.

ŠS: V poslední etapě Tour oslavím 32, Pražák jak poleno, Modřany jsou ráj, natvrdo zadaný. Sportovní minulost: veslování Dukla Praha, mistr ČR, 2x účast na MS U23, většina „kariéry” s bráchou v lodi. Další sporty vedle cyklistiky – běh na lyžích, skialpy, běh. Sportem také trávím většinu volného času i dovolených. Stejně „kazím” i přítelkyni. Nebrání se. V podstatě se považuji spíše za komentujícího sportovce než za sportujícího komentátora. Zároveň mi tento postoj pomáhá pochopit, co prožívají profesionálové v závodech, a tak jsem i k neúspěchům laskavější.

MH: V krčské porodnici mi v roce 1988 unikl nedělní vítězný dojezd Pedra Delgada do Paříže. A i mnoho dalších. Dlouho jsem nechápal, proč mi táta říkával, že v půlce kopce přeci nemůžu zastavit. Big Mig byl pro mě model letadla, žádný Indurain. Ten šátek, co jsem dostal k desátým narozeninám, aby mi nepadala přilba do očí, prý vozí nějaký pirát, říkal mi tehdy o rok starší brácha. A taky prý pirát často jezdí v kopci ze sedla. Párkrát jsem to zkusil, spíš ale po vzoru texaského Voldemorta a přes kopce jsem si dojel pro závodní angažmá v Itálii a Švýcarsku. A taky na velodromy na všech pěti kontinentech. Závodní kolotoč pro mě slavně neskončil, ale stačil jsem pochopit, jak se umí otáčet.


Vzpomeňte na své první komentování Tour de France…

ŠS: V Eurosportu jsem od podzimu 2009, mou první velkou akcí byly ZOH 2010 ve Vancouveru. Upřímně, na první Tour si moc nepamatuju, spíš vzpomínám na první Grand Tour, kterou jsem komentoval jako hlavní komentátor. Po smrti Roberta Bakaláře to padlo na mě, aniž bych na to byl nějak dokonale připraven. Byla to Vuelta 2011, naštěstí už jsem měl něco odkomentováno i bez Roberta, tak jsem se prostě snažil to nepokazit. Základem je příprava, dodá jistotu, a vždycky si vzpomenu na mazáka naší redakce Štěpána Škorpila. Když jsem ho poprvé potkal v práci, říkal: „Buď prostě sám sebou.“ Je to klišé, ale také svatá pravda. Vždycky budou diváci, kterým nesednete.

MH: V roce 2009 jsem si během Tour de France dával dohromady vyhozené rameno a Baky si mě pozval do studia jako hosta. Tehdy jsem byl přesvědčený, že jdu stejnou cestou, jako ten překvapivě skvěle jedoucí dráhař, s nímž jsem se dva roky potkával na světových pohárech na dráze. Bradley Wiggins pro mě byl inspirací. Já jsem se ale na rozdíl od něj nějak zaseknul ve studiu...


Jak se komentuje s kolegou?

ŠS: Spolupráce s Martinem je vzácná v tom, že si po tři týdny nelezeme na nervy. Ono je to ve finále to nejdůležitější. Jsme zavření v prostoru asi 3x2 m 4 až 7 hodin denně. Víc není třeba dodávat. Profesně je Martin jako bývalý profesionál na hranici experta a komentátora, to se také hned tak nevidí. Každopádně vidí v televizi víc než ostatní.

MH: Je to trochu jako časovka dvojic. Na Štěpána je spoleh, vždycky přijede připravený a jede dokonalé tempo, což se hodí, protože mně během závodu forma dost kolísá. Občas mi ale etapa sedne, a to pak dokážu dát i docela dlouhou špic. Již loni jsem říkal, že si prostě společně sedneme k televizi a povídáme si o kolech. To je samozřejmě trochu nadsázka, ale v zásadě jsem přesvědčený, že je to tak dobře. Už nám vlastně ve studiu chybí jenom láhev vína.


Lze asi říci, že cyklistika je podstatnou součástí vašich životů…

ŠS: V současnosti podstatnou součástí. Za mlada jsem i něco odzávodil, amatérsky tedy. Ale občas to byly docela extrémní akce. Vedle komentování nyní i externě píšu pro jeden známý internetový deník, s bráchou a dalším kamarádem máme firmu na výrobu cyklistického oblečení a textově se starám i o e-shop s cyklistickým a běžkařským vybavením. Nenudím se.

MH: Vůbec ne! Říkám ženě. A pak tajně vyrážím brzy ráno, než se vzbudí. Už mě ani nenapadne si na kole dávat, ale máloco mi dokáže způsobit větší radost než nově objevená hladká horská asfaltka, ať už je to v Alpách, Pyrenejích, Norsku nebo mých oblíbených Jizerských horách. Závodní cyklistika mi nechybí, ale pořád mě baví vnímat řeč těla závodníků, rozkrývat taktiku mančaftů a sledovat hromadné dojezdy.


Co znamená komentovat Tour de France ve srovnání s dalšími závody?

ŠS: Odpovím stejně jako profesionálové. Tour je Tour, je to závod o úroveň výše než ostatní Grand Tour. Až k nám do redakce dolehne ten zvláštní tlak. Přestože Giro i Vuelta jsou sportovně stejně kvalitní, je Tour nad nimi. Nevím přesně proč.

MH: Pro mě osobně Tour de France nepřináší o nic víc práce než kterýkoliv jiný závod. Díky Štěpánovi jsem se naučil nepřipouštět trému, ačkoliv vím, že divácké spektrum je mnohem širší. Stále ale dělám jen to, čemu rozumím – rozkrývám, co se děje v balíku. Vím totiž, že kromě diváků, kteří z cyklistického roku sledují výhradně jen Tour de France, jsou u obrazovek i ti, kteří závod zasazují do souvislostí celé sezony – cyklističtí nadšenci, kteří si zaslouží vědět, co přesně se děje na silnici.


Co předpokládáte, že by měly být největší okamžiky letošního ročníku? Na co se těšít?

ŠS: Letošní trasa je nejpestřejší za poslední roky. Má všechno, co může Francie nabídnout. Osobně jsem velmi rád, že se vrací časovka týmů. Zvládnout tuto disciplínu je velký kumšt.

MH: Jasně, že se těším na první týden, kostky jsou skvělou zápletkou a hodně se o nich mluví, jenomže budou velmi rychle zapomenuty. Těžko v itineráři hledám vysloveně klidnou, transportní etapu. Letos Tour de France představuje výjimečně pestrou paletu etap a já jen doufám, že přinese výjimečně nepředvídatelný souboj o žlutý dres.


Tipněte stupně vítězů 2018.

ŠS: 1. Froome 2. Nibali 3. Thomas

MH: 1. Froome, 2. Porte, 3. Landa. Důrazně však doporučuji (z vlastní zkušenosti) mým odhadům nevěřit při sázení...


Vít Rosenbaum, Marketing & PR, Media:List CZ