Poslanci, kteří teď debatují o reformě veřejných financí, mají další námět k přemýšlení. 0brovský balík 10,5 miliardy korun, který jsme zaplatili za prohranou stockholmskou arbitráž s Ronaldem Lauderem, byl možná produktem zmateční pře. Vrchní soud totiž minulou středu potvrdil nález Městského soudu v Praze, že CME, pro kterou se Lauder domáhal zadostiučinění, nikdy neměla majetkovou účast v licencované CET 21. Překvapenému čtenáři se chce dodat: Neměla tedy o co přijít! A že by nad českým státem vyhrál obrovskou arbitráž někdo, kdo ani v CET 21 nebyl? Takové úvahy odmítá jako nesmysl Michal Donath, který CME zastupuje na veřejnosti: „Žalující stranou ve stockholmské arbitráži byla společnost CME jako většinový vlastník servisní ČNTS. Otázka, zda CME vlastní nebo nevlastní podíl ve společnosti CET 21, proto byla a je pro tuto arbitráž zcela irelevantní a nemůže, ani nemohla mít na její výsledek vliv.“

ALE POZOR, je tu další pekelná věc, jejímž zdrojem je skupina otců-zakladatelů CET 21. Prý ji vlastnicky kontrolovali i v době, kdy Železný rozjížděl svoji osudovou operaci, a jeden z otců Fedor Gál tvrdí, že podstatnou část svého podílu má dodnes. O částech svých podílů to prohlašují i další zakladatelé Josef Alan, Péter Hunčík a Vlastimil Venclík. Argumentace původních společníků CET 21 spočívá v základní myšlence: smlouva o převodech podílů do rukou Vladimíra Železného z roku 1996 nikdy nenabyla právní účinnost.

INTELEKTUÁLOVÉ, kteří kdysi porodili Novu, přesto čelí trestnímu stíhání, za něž hrozí až 12 let natvrdo. Alana, Gála, Hunčíka a Venclíka viní policie z krácení daně v závratné výši 53,5 milionu korun z příjmů právě za prodej části jejich podílů. Obvinění však tvrdí, že v roce 1996 tyto části v CET 21, s. r. o., tedy ve společnosti držící licenci, neprodali, nedostali za ně peníze, takže žádný daňový únik spáchat nemohli. O tom, zda k prodeji došlo nebo nedošlo, teď v září proběhne obchodní soud - a půjde v něm tedy přímo o majetek a nepřímo možná také o svobodu. Pro Novu tato obrana zpochybňující vlastnické poměry na Barrandově není nijak příjemná. Může poškodit její dobré jméno a zrovna nezvyšuje její hodnotu. I proto se majitelé TV Nova Holdingu nechtějí k věci pro Ekonoma vyjadřovat. Pouze trvají na tom, že jsou právoplatní majitelé a že nám své už jasně řekli nedávno (Ekonom č. 33/2003). Pánové zakladatelé podle generálního ředitele Novy Petra Dvořáka svým tvrzením směšují svou právní obranu v rámci trestních řízení s obchodním sporem. Alan, Gál, Hunčík a Venclík jedno přiznávají ochotně - to, že prodali akcie CET 21, a. s. Pozorné oko hned spatří rozdíl, licencovaná společnost přece byla eseróčko. Ano, za akcie dostali 5,1 milionu dolarů, ale z toho podle českých zákonů daně platit nemuseli, a taky je nezaplatili - protože akcie drželi tak dlouho, až uplynula "karanténní" lhůta, po níž už jsou od daně z obchodů s akciemi osvobozeny. Kupcem byl Vladimír Železný, právní služby poskytoval dvorní advokát skupiny Novy Aleš Rozehnal. Policie však uvažuje asi takto: Železný ve skutečnosti neposkytl přes pět milionů dolarů čtyřem společníkům za převod akciové společnosti, ale právě za jejich obchodní podíly v s. r. o. Dodejme, že takovou vědomou kamufláž bude obtížné prokázat.

NÁPAD z poloviny 90. let vytvořit dvě společnosti z jedné rodiny - mateřskou s. r. o. a dceřinou a. s. - teď působí podezřele, nicméně ve své době logiku měl. Byl to zájem Američanů, kteří pak pravděpodobně chtěli obě firmy spojit. Až by s. r. o. zaniklo, zůstala by jenom akciová společnost s licencí. Důvody? Větší transparentnost vlastnických poměrů a hlavně snaha Američanů dostat se přes akciovku k licenci nesporně úspěšné televize, a tím zvýšit bonitu samotných akcií CME. Nemluvě o zisku z celé skupiny TV Nova. CME ale odmítá, že by něco takového osnovala. „Není to pravda,“ lakonicky říká Michal Donath. Buď jak buď, společníci nejspíš chtěli své podíly do "nové" CET 21, a. s., prostě vložit, ale Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nechtěla připustit, aby se u držitele licence změnily takové náležitosti, jako jsou subjekt nebo IČO. Dvě skoro stejnojmenné firmy ale zůstaly. Základní kapitál akciové společnosti činil 1 milion korun a akcie získalo pět mužů: Alan, Gál, Hunčík, Venclík a Železný. (Další z otců, režisér Peter Kršák, svůj původní podíl zřejmě vždy nechával spát.) V červnu 1996 se ovšem ředitel Železný dohodl se čtyřmi společníky, že mu prodají část svých podílů (celkem 43,3 %) v samotné licencované CET 21, s. r. o., za cenu 2 miliony Kč dohromady. Kdyby neproběhla ještě jiná transakce, Železnému by se tak podařil geniální byznys: se svým dřívějším podílem ve výši 16,7 % by se dostal k 60 procentům ve "zlaté slepici". Její hodnota se tenkrát mohla pohybovat okolo 10 miliard korun. Dva miliony za s. r. o. musely policii zarazit. Čtyři pánové Alan, Gál, Hunčík a Venclík zaplatili daň z prodaných podílů v s. r. o., každý půl milionu korun. Toto je jisté. Ale teď docházíme k fantasmagorické věci: nyní, v roce 2003, se dušují, že v roce 1996 ve skutečnosti tyto podíly v s. r. o. do železných rukou vůbec neprodali!

CELÉ NEŠTĚSTÍ podle Gála zavinila tehdejší účetní CET 21 - nedopatřením do agendy společnosti založila dokument, jako by prý teprve chystaný obchod s eseróčkem už proběhl. "Ve skutečnosti však nic neproběhlo a Železný nám také za s. r. o. nic nezaplatil." Z toho otcové-zakladatelé vyvozují pozdější vývoj. Další epizoda je, že Alan, Hunčík a Venclík v roce 2000 své podíly (nevíme přesně, jak vysoké) sloučili do akciové společnosti Vilja, kterou vloni prodali údajně za 370 milionů korun do rukou PPF. V současnosti Vilja stoprocentně patří barrandovské skupině TV Nova Holdings v režii PPF a MEF Holdingu Jiřího Šmejce. Proč ale společníci proti tvrzení, že Vladimír Železný vlastnil 60 % "zlaté slepice", protestují až nyní, když se schyluje k obchodnímu i trestnímu soudu? Není to účelová, narychlo slátaná obrana? Ředitel přece svých 60 procent mnohokrát veřejně deklaroval. Na tom, že majoritu drží, stavěla i známá amsterodamská arbitráž. Prý v tom panoval a panuje strašlivý zmatek, ohrazuje se Gál, stejně podle něj cítí jeho kolegové. „Do února 2003 mi bylo tvrzeno, že jsem svůj obchodní podíl převedl smlouvou v roce 1996, pak mi zase bylo řečeno, že se převod nikdy neuskutečnil. Pak jsem zjistil, že obchodní rejstřík nikdy neobdržel smlouvu o převodu mého obchodního podílu, na jejímž základě by ji získal doktor Železný. Policie mi zase tvrdí, že jsem převod předstíral a že jsem ho dokončil na valné hromadě v únoru 1997, na které jsem ani nebyl,“ pokouší se vyznat v událostech Gál. Jak je to tedy? Byli otcové léta manipulovaní, zatímco na Nově vydělával někdo jiný, anebo dnes sami manipulují s minulostí?

KÁMEN ÚRAZU leží v tom, že Železný společníkům vyplatil za 43,3 procenta akcií v oné novopečené společnosti CET 21, a. s., 5,1 milionu dolarů. Vzniká nepříjemná otázka: Za co? CET 21, a. s., nevlastnila licenci, nanejvýš spravovala majetek společníků. Peníze navíc Železnému půjčili tehdy ještě spřátelení Američané z CME a půjčku mu odpustili, když jim Železný prokázal, že kontroluje 60 procent CET 21, s. r. o., a zavázal se k loajalitě. Alespoň tak to s odstupem doby líčí Gál, a nejenom on (jak Vladimír Železný, tak Aleš Rozehnal se odmítli s Ekonomem na téma operací z let 1996-97 bavit). Jak by ale mohl ředitel Železný s. r. o. kontrolovat, kdyby mu společníci své podíly neprodali? Na to budou muset všichni aktéři odpovědět především soudu. Ten rozhodne také o platnosti valné hromady, která měla v únoru 1997 operaci završit. Kdyby kvůli právním vadám platná nebyla, Vladimír Železný by nikdy nevlastnil 60 procent, ty by se po exekuci jeho majetku nemohly rozpustit na ostatní společníky nebo zůstat na CET 21, a všechno by asi vypadalo jinak. Vrchní soud v Praze poměry v CET 21 minulý týden ještě více zamotal, když zamítl žalobu CME, která se dožadovala určení, že má v licencované firmě účast. "Verdikt soudu potvrzuje, že majetkové požadavky ze strany CME vůči CET 21 jsou neopodstatněné," prohlašuje mluvčí Novy Petr Kostka. Tím se zřejmě obloukem vrací k opodstatněnosti stockholmské arbitráže. To celé ale nesouvisí s nově ohlášenou arbitráží. V ní Američané požadují až 35 miliard za zmařenou investici a ušlý zisk až do Silvestra 2017 - tentokrát už ne po českém státu, ale přímo po CET 21. Není pravým cílem CME oprášit možný záměr z poloviny 90. let získat "zlatou slepici"? Co se zatím CET 21 týkalo, mělo vždycky nějakou pihu na kráse - v chystané arbitráži jsou však pozice této společnosti pod taktovkou právníků skupin PPF a MEF konečně velmi silné.


Zdroj: Emil Szirmai, Ekonom, 4.9.2003