RRTV podala k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2006, kterým bylo zrušeno rozhodnutí RRTV o udělení licencí k digitálnímu televiznímu vysílání ze dne 4. dubna 2006 (ve výrocích o udělení licencí a ve výrocích o zamítnutí žádostí společnosti CET 21 spol. s r.o.).


RRTV má za to, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil právní otázku způsobu a rozsahu odůvodnění jednotlivých výroků o udělení licence a o zamítnutí žádosti o licenci, stejně jako právní otázku mezí správního uvážení RRTV v licenčním řízení.

Městský soud v Praze totiž vytknul RRTV určité nedostatky rozhodnutí, aniž by ovšem zdůvodnil, v čem konkrétně byly natolik závažné, resp. v čem konkrétně byly natolik k újmě žalobkyni CET 21 spol. s r.o., že jediným možným výsledkem soudního přezkumu bylo zrušení rozhodnutí. Městský soud v Praze se přitom vůbec nevypořádal s argumentací RRTV předchozí judikaturou téhož soudu, obsaženou ve vyjádření k žalobě.

RRTV tvrdí, že zhodnocení míry konkrétnosti odůvodnění jednotlivého rozhodnutí v licenčním řízení je otázkou subjektivního posouzení, neboť není jednoznačné pravidlo, podle něhož by bylo možné vždy exaktně říct, že určité odůvodnění je dostatečné, splňující obecně formulovaný zákonný požadavek a určité odůvodnění naopak dostatečné není. Rozhodování RRTV v licenčním řízení tedy není a ani nemůže být exaktním procesem, v němž by se přesně stanoveným algoritmem hodnotila a porovnávala objektivně změřitelná data. Zákonodárce proto poskytl v licenčním řízení RTTV značnou míru volnosti při správním uvážení a v tomto rámci pak zákon nebrání při hodnocení splnění zákonných kritérií brát u jednotlivých žadatelů v úvahu různé skutečnosti a přikládat jim různou váhu. Z povahy věci je totiž pravděpodobné, že každý z uchazečů bude ve svém projektu zdůrazňovat jiné aspekty svého záměru, protože bude vycházet z jiných priorit.

Městský soud v Praze dále vytknul RRTV, že v posuzovaném licenčním řízení překročila meze správního uvážení v souvislosti se stanovením tzv. portfolia digitálních televizních programů.

Městský soud v Praze ovšem neuvedl žádné podrobné ani konkrétní argumenty, pomocí nichž by se vypořádal s argumentací RRTV, která odkazovala na její povinnost zohlednit požadavky na zachováni plurality programové nabídky a informací v televizním vysílání.

RRTV zdůrazňuje, že vyloučení některých žádosti neodpovídajících zákonným kritériím je přirozenou součástí procesu hodnocení a hlasování o žádostech a dochází k němu v každém licenčním řízení. Podmínky posuzovaného licenčního řízení přitom zůstaly od počátku až do konce pro všechny jeho účastníky stejné, proto nemohlo stanovením tzv. portfolia digitálních televizních programů, v rámci rozpravy, po zhodnocení žádostí a před závěrečným hlasováním, dojít k diskvalifikaci nebo diskriminaci některého z účastníků řízení.

Městský soud v Praze pak argumentuje judikaturou Nejvyššího správního soudu, která se ovšem vztahuje na analogové vysílání, kde licence je neoddělitelně spjata s technickým prostředkem (konkrétním kmitočtem na danou lokalitu vysílání), zatímco digitální vysílání v systému DVB-T umožňuje udělit v jednom licenčním řízení několik licencí nezávisle na souboru technických parametrů. V posuzovaném licenčním řízení se tak skutkové okolnosti mění zcela zásadním způsobem, což Městský soud v Praze ve svém zrušujícím rozsudku vůbec nezohlednil


Ing. Václav Žák, předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání