Keď si ich dáte do vrecka pôjdu s vami na kraj sveta. Povráva sa ,že budú niekedy vysielať aj zadarmo, ale musíte sa tiež pričiniť o dobudovanie komunizmu v našej spoločnosti. Výmena UPC kariet sa robí každý deň ráno po nočnej šichte.

VÝZVA KE SNÁŠENLIVOSTI
Stále častěji narážím v nejrůznějších médiích (většinou z úst takzvaných odborníků ze “Společnosti pro studium sekt”) na sugestivní rozviřování protisektové atmosféry.
A protože náhodou vím, co znamená sekta (velmi stručně: malá náboženská skupina, která se oddělila od dominantního náboženského proudu v dané společnosti a je tvořena první generací jejích věřících), musím předně připomenout, že i křesťanství vzniklo jako židovská sekta. To nemíním jako urážku, protože pojem sekta je ve skutečnosti hodnotově neutrální (stejně jako droga - drogou je i heřmánek).
Problém nastává v okamžiku, kdy se původní význam pojmu zdeformuje a následně se mu vyhlásí válka. Taková válka je obvykle velkým neštěstím pro svobodu společnosti, neboť vytváří atmosféru honu na čarodějnice. Tedy atmosféru nesvobody. Uměle vytvořený problém je živen polopravdami a demagogickou argumentací postavenou na ojedinělém alarmujícím příkladu (například: Osoba XY si vzala LSD a skočila z okna! ERGO: Vezmete-li si LSD, skočíte z okna! nebo: Ta či ona sekta přiměla své členy k sebevraždě! Náboženská společnost XY je sekta. ERGO: Náboženská společnost XY vás přivede k sebevraždě! Důsledné domyšlení této argumentace totiž vede k tomu, že je třeba zakázat nože, protože se jimi vraždí, letadla, protože padají a... vůbec všechno). Navíc takováto atmosféra umožňuje snadnou společenskou diskvalifikaci nepohodlných jednotlivců i skupin (v dnešní době označením jednotlivce za feťáka, skupiny za sektu. Ve středověku to byla například čarodějnice, v minulém století onanista, v padesátých letech u nás imperialistický agent, téměř ve všech dobách žid atd.) Stačí k tomu prakticky jakákoli odlišnost od převládajícího způsobu chování a myšlení dané společnosti.
Atmosféru hysterie tohoto typu pokládám za totalitní. Vyznačuje se rozšířením různých sugestivních lží: Například, že sekty jsou jako virus napadající lidskou mysl a každému kdo si s nimi něco začne, je vymyt mozek a je tudíž nesvéprávný. Jde vlastně o všeobecně pardonované užití principu kolektivní viny.
V době, kdy u nás ještě protisektová hysterie nepropukla (rok 1991) jsem navštěvoval gymnázium. Tehdy se řediteli školy nabídlo několik mormonů z USA, že povedou nepovinné kursy anglické konverzace (jak “záludná” taktika). Dnes by jim to zřejmě nikdo nedovolil, ale tehdy měli volné ruce, aby nás naočkovali, aby nám vymyli mozky. Kupodivu (?) se nic z toho nestalo. Z naší třídy nezískali do církve nikoho. A pokud vím, nikdo neutrpěl žádnou psychickou újmu. (Mimochodem - o náboženství se v hodinách nehovořilo, pouze nás slušně pozvali na své shromáždění, budeme-li mít zájem). Dovedete si ale představit, že by se něco podobného stalo nyní? Předpokládám, že by se rozpoutala nebývale hysterická kampaň a ředitel školy by byl odvolán.
Snad nejotřesnějším projevem xenofobie “antisektářů” je zařazování islámu mezi nebezpečné sekty v různých populárních příručkách (např. Novotného pamflet “Přicházejí”). To už je otevřený výsměch víře miliónů lidí. Dovedete si představit, že by někdo popsal křesťanství jako nebezpečný kult a dokumentoval to účelově vybranými příklady, polopravdami a demagogickými nesmysly typu: “Křesťanství vybízí své stoupence k vzájemné nenávisti, což jejich bůh Ježíš doslova káže v bibli: “Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina.” (Mat.10.34-36) O tom, že se tímto božím slovem křesťané vskutku řídí svědčí například hrůzná třicetiletá válka v sedmnáctém století či současné krvavé střety v Severním Irsku.”
Vymyšlení a sepsání tohoto demagogického nesmyslu mi trvalo necelých pět minut. Je velmi snadné pošpinit (a takřka nemožné potom pomluvu vyvrátit, neboť rozumové argumenty pro většinu lidí váží méně než emocionální výzvy). S podobným, ač ne tak křiklavým, demagogickým znásilňováním pravdy se v argumentaci antisektářů můžeme setkat například v časopisu “DINGIR”, který je v poslední době prezentován médii jako seriózní odborný časopis.
Vyzývám proto všechny soudné lidi k hlubšímu zamyšlení nad informacemi, jež jsou nám předkládány některými médii (a nejen o sektách). K zamyšlení o jinakosti (a právu na ni) a o tom, že být odlišný ještě neznamená být špatný nebo nebezpečný.
Váš Kryštof pc-dvb.wz.cz