V diskusích na tomto webu se často jako populární evergreen objevují divácká hodnocení kvality či nekvality některých satelitních programů. Zvláště český filmový kanál HBO byl propírán a porovnáván s jinými kanály zahraničních paketů. Tato rádoby zasvěcená hodnocení přirovnávala obraz ke kvalitě několikanásobné kopie záznamu z kazety VHS, kritizovala nízký datový tok, jež je viníkem obrazu, rozpadajícího se do kosteček a rozlišení na úrovni málem streamu, vhodném pro přehrávání tak maximálně na internetu.

Jaká je tedy skutečnost? Jak zjistíme, jak si na tom jednotlivé vysílané satelitní programy stojí?

Porovnávat by se měli dvě základní hodnoty. První z nich je velikost přenášeného obrazu – movie size, tedy rozlišení. Je to základní parametr pro vizuální kvalitu, tedy ostrost obrazu a přesnost zobrazení detailů v obraze. Pro digitální vysílání v DVD kvalitě dosahuje při plném rozlišení maximální hodnoty 720 x 756 pro normu PAL či 720 x 480 v normě NTSC. Na satelitním orbitu se však často této hodnoty nedosahuje. Z důvodu úspory objemu přenášených dat a tedy i úspory místa na transponderu pro větší počet vysílaných programů se používá jen u některých filmových kanálů placené televize a výjimečně pro některé sportovní kanály. Dále tuto velikost používají někteří brodcasteři pro distribuci signálu pro síť pozemních vysílačů. Častěji se používají nižší hodnoty 704 x 576, 544 x 576, 528 x 576, 480 x 576, nejmenší hodnota pak činí 352 x 576 (např. promo vysílání Nova GR, MKTV či SET).

Druhým parametrem je pak rychlost přenosu, bit rate, která udává počet bitů za sekundu přenášených dat. Norma MPEG, která se používá pro DVB, tedy digitální vysílání, je definovaná jako presentace proudů bitů pro synchronizované digitální obrazové i audio signály, komprimované tak, aby se vešly do určité šíře pásma – pro MPEG-2 je to 4,0 až 9,0 Mb/s (megabitů za sekundu).

Televizní broadcasteři používají statickou, pevnou, anebo dynamickou, proměnnou hodnotu bit rate. Která se v akčních, rychlých scénách zvětší, u ”stojícího” obrazu se naopak sníží. Tomuto modernímu, „ekonomickému“ řešení se věnují provideři jak satelitního (DVB-S), tak terestrického (DVB-T) digitálního vysílání.

Ale jak zjistíme zjistíme hodnoty rozlišení a rychlosti přenosu sami, na svém domácím receiveru? Nejlépe jsou na tom majitelé receiverů Nokia 9600 (případně 9500, 9200) s úpravou DVB 2000. V menu se dá přečíst hodnota movie size i okamžitá hodnota bit rate za poslední tři sekundy. Bohužel se však už tyto přijímače několik let nevyrábějí a nedají se tedy zakoupit v běžných obchodech.

Některým satelitním fanouškům, používající v současné době oblíbený receiver Humax 5400 svitla naděje, že některé přenosové údaje zjistí i v menu svého přijímače, po instalaci SW HIC-10500PH+CAM2002h+ToH12_01090 od začátku září tohoto roku. Od konce září je tento SW (a případné novější verze) dostupný volně na uploadech některých webů, nic tedy nebrání tomu, abyste si jej nainstalovali do svého Humaxe. V rámci nově zobrazovaných technických údajů, dostupných po stisknutí tlačítka s otazníkem se na obrazovce televizoru objeví okno s pěti záložkami, které odpovídají barvám na dálkovém ovladači. Pod červenou záložkou jsou údaje o předvoleném kanálu – číslu, názvu stanice, aktuálním čase, síti, provideru, současně přenášeném a následujícím pořadu (z EPG), číslu antény, frekvence, polarizaci, datovém toku (SR), chybovém opravném poměru (FEC), typu podmíněného přístupu – kódování (CA) a dalšími datovými identifikátory (ChPID, VPID, APID, PCR, PMT, ECM PID, ident a SID). Tyto hodnoty slouží k přesné identifikaci a naladění vysílaných televizních a rozhlasových programů, přenášených ze satelitních družic a používají je i satelitní DXeři při zasílání svých hlášení o zachycení nových kanálů do známých center SatcoDX, Lyngsat.com či Transponder-news.

Pod druhou, zelenou záložkou pak najdeme další informace o vysílaném kanálu. V pravé části jsou to dva sloupce zobrazující graficky i číselně v procentech sílu signálu a jeho kvalitu (BER), a dále jsou zde hodnoty velikosti zobrazení – rozlišení (Movie Size) a rychlosti přenosu (bit rate). Zbytek tohoto informačního okna tvoří údaj o obrazovém poměru (4:3 či 16:9) a řada audio hodnot (hladina – Layer, stereo mód či Dolby Digital, vzorkovací frekvence, rychlost audio přenosu, kódování a další).

Bohužel receiver Humax 5400 ve svém menu zobrazuje informace, které jsou vysílané broadcastery - zatímco hodnota movie size zřejmě odpovídá velikosti obrazu, tedy rozlišení, u přenosové rychlosti je uvedena bezrozměrová hodnota (např. 1875,0 pro ČT1 a 2), určitě se tedy nejedná o okamžitý bit rate, změřený z vysílání za určitou časové období (např. poslední 3 sekundy). A tak si na otázku Jak si vedou naše stanice – víte, na co se díváme? dovedou odpovědět jen majitelé receiverů se SW DVB 2000, případně servisní technici, vybaveni profesionálními měřícími přístroji.

Z menu Humaxe vyčteme maximálně to, že kanály paketu Czechlink, tedy stanice ČT1, ČT2, Prima a Stanice O na Eurobirdu vysílají s rozlišením 720 x 576, stejně jako filmový kanál HBO CZ z paketu UPC Direct na Astře. Ostatní česky či slovensky dabované programy v tomto paketu (Fox Kids, Discovery, Reality TV, Galaxie sport, Animal Planet, Hallmark, Spektrum, Eurosport, TA3, NGC) jsou přenášené s velikostí obrazu 528 x 576. Zpravodajská stanice TA3 z paketu Telenor na Intelsatu má 704 x 576, distribuční kanál Galaxie sport na družici Eutelsat W1 je přenášený s lepšími hodnotami, jak v UPC - 704 x 576. Druhý parametr – bit rate, jak už bylo uvedeno, na tomto receiveru nezměříme.



Pozn. redakce satCentrum:
Pokračování článku bude uveřejněno z technických důvodů až o víkendu 2.-3.11.2002.

Vyjádřením člena redakce po prvním dnu uveřejnění článku bylo přesunuto do jeho reakce 21.10.2002 v 22:47 hod.