Od dob Iva Mathé jsme nezažili ředitele s tak konzistentním názorem, jaký dnes představuje Jiří Janeček. Poznali jsme děti v roli ředitelů, naivní či blouznivé tvory, mazané šíbry či duté nádoby, které tou nešťastnou lodí na Kavkách zmítaly, ale od nichž se nedalo očekávat vůbec nic.


ČT za to hodně zaplatila. Její pověst je stále horší, na programovou skladbu se lepí stále mastnější šrámy, hospodaření se povážlivě kýve. Oslabuje se i její, abstraktně řečeno, nezávislost, což je v českých poměrech pojem, který si ti venku představují jako regulování a ti v televizi naopak jako čistou svévoli kořistníků či bláznů. Vyznavači veřejnoprávní služby by se měli bouřit. ČT ji plní chabě.

Janeček je po dlouhé době první ředitel, který o těchto tématech zkusil promluvit na poměry dosti ostře a jasně. Je to však ostrost a jasnost dosti nejasná. Jeho "termití" redaktor z ČT právě odešel. Asi neměl pocit bezpečí - byla jeho reportáž příčinou, že poslanci odmítají zvýšit poplatky a cítil se v ČT jako škodlivina? Věděla Janečkova ČT, že víc než poplatků má si cenit pocitu svobody a bezpečí redaktorů?

Sám Janečkův osud je paradoxní. Před třemi lety byl revolucionářem, dnes v roli ředitele revoluci kritizuje. Asi už ví, že jeho problém v ČT je neřešitelný: prosadit svobodný prostor pro práci a současně smést ten divný televizní lid, který si pod svobodou představuje netoleranci, lenost, neprofesionalitu, kamarádíčkování, mizerii myšlení i fantazie. Kdo dnes v ČT sáhne na zaběhlé poměry, bude z omezování svobody agresivně obviněn. Kdo na nic nesáhne, bude přihlížet rozmachu marasmu.

Janeček se pustil do boje s parlamentem. Nepovolili jste větší poplatky, tak vám předvedu mizerný program. Tato strategie jej může stát krk. Restrikce, které v programu dělá, bude každý snadno kritizovat a Janeček je bude obtížně hájit. Škrtl jsi toto, měl jsi škrtnout tamto. Taková bude debata. Možná měl otevřít jinou ofenzivu - za málo peněz skvělou muziku. Pak by mu třebas i parlament přidal. Každopádně se ČT začala konečně nějak hýbat. Jaký to je pohyb, teprve uvidíme.


Zdroj: Karel Steigerwald, MF Dnes, 8.11.2003