Zdá se, že jen několik týdnů nás dělí od zásadního „přelajnování“ českého mediálního prostředí. Připravené licenční řízení na nové digitální rozhlasové a televizní licence by mělo být podle zpráv v médiích vyhlášeno ještě během října a do konce roku by mohly být licence uděleny. Jde o postup zčásti očekávaný a žádaný, ovšem je otázkou, zda přesně v takto zvolené formě.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v polovině září zveřejnila Záměr Rady k naplnění digitálních sítí rozhlasovými a televizními programy, který bude ještě projednáván na výjezdním zasedání Rady ve dnech 7. až 9. října v Lednici. V posledních dnech se v některých rozhodnutích často mísí několik různých motivací. Není mým cílem spokojit se se zjednodušujícím soudem, spíše bych rád viděl některé věci více prodiskutované a zdůvodněné tak, aby zbylo co nejméně nejednoznačných výkladů a interpretací a aby zrychlený postup nakonec nevedl ke zbytečným problémům.

Předně, před nějakým vyvoláváním paniky, bych rád upozornil, že jde sice o zásadní krok, ovšem tím rozhodujícím zlomem bude až mohutný zájem diváků – přijde-li už v této fázi. Operátoři plánují zajímavé marketingové pobídky, včetně velmi výhodného poskytování set top boxů svým klientům. Ostatně nejsou sami, už i v našich terestrických televizích propaguje jeden konkurenční satelitní operátor svoji nabídku s více jak 150 TV programy včetně dodání satelitního přijímače zdarma a satelitní antény za jednu korunu. Na úpravu poměrů pamatuje i nový telekomunikační zákon, který ve svém návrhu počítá se změnou tzv. must carry (povinné nabídky) celoplošných TV v kabelových rozvodech, avšak na základě přezkoumání RRTV (§164, odst.4 a 5).

Zatím jsem ale nikde neviděl souhrnnou analýzu současného a budoucího uspořádání reklamního trhu s úvahou o vlivu digitalizace. Český reklamní trh je podle odborníků stabilizovaný a vykazuje roční nárůst reklamních výdajů o 3-4%. Celkový objem se pohybuje okolo 17 mld. Kč, podíl TV se odhaduje na 8,3mld, tisk získává okolo 6 mld. a rozhlas cca 1,2mld Kč. Ani v poslední podzimní analýze a projekci od ARBOMédia se nehovoří o nějakém výrazném vlivu digitálního vysílání. Letošní růst je zdůvodněn především mimořádnými událostmi (Olympiáda, hokejové mistrovství, vstup do EU apod.). Současně Ministerstvo práce a sociálních věcí aktuálně informuje o tom, že se každý šestý Čech přibližuje hranici chudoby (8% lidí je už pod touto hranicí).

Současné televize jsou zapojeny do práce několika pracovních skupin pro dořešení technických a právních problémů kolem digitálního vysílání, když jim zatím prostřednictvím rozhodnutí Rady vyroste nová konkurence. Rada se zřejmě vědomě brání jakémukoliv řešení či návrhu pro stávající provozovatele licencí a postavení jejich technicky neutrálně formulovaných licencí. Předseda ČTÚ se před časem vyjádřil jasně – současní provozovatelé mají licence technicky neutrální a neurčité – tedy použitelné pro analogové i digitální vysílání.

Mediální zákon také nijak nerozlišuje tyto dva způsoby vysílání, připouští pouze v jediné zmínce, že provozovatel může šířit program analogově i digitálně (§2, odst 1., písm.a). Navíc na základě mezinárodních závazků, jejíž aplikaci zapracovává i nová legislativa, dojde v nejbližších letech k úplnému vypnutí analogových kmitočtů. Celoplošné televize mají zaplaceno prodloužení celoplošných licencí do doby, která přesáhne horizont vypnutí a je možné, že v té době již budou všechny adekvátní pozice v digitálním vysílání obsazeny. Spor by v takovém případě byl neodvratný.

Byl-li dosud kritizován postup při udělování licencí, je třeba konstatovat, že se v současné době nic nezměnilo – zákonné podmínky jsou identické. V posledních dnech se oblíbeným tématem stala nová možnost vzniku elektronických médií, vlastněných politickými stranami. V praxi tomu ale již nic nebrání. Naopak. Přečteme-li si poněkolikáté kritéria významná pro udělení licencí, dané zákonem č.231/01Sb. v §17, mají tito potenciální žadatelé velkou naději kritéria naplnit. Ekonomická, organizační a technická připravenost je zcela jistě samozřejmostí a požadavek výsledků z dosavadního podnikání v oblasti vysílání nebude splňovat většina dalších nových žadatelů. Transparentnost vlastnických vztahů je formální otázkou.

Zajímavý je přínos programové nabídky, kterou naplní každý program, který zde není, včetně „politické“ televize. Zastoupení evropské tvorby je spíše úkol pro administrativní výkazy, ovšem rovněž kritérium dosažitelné u většiny žadatelů stejně jako přínos uchazeče pro rozvoj původní tvorby. Technická podmínka opatření alespoň části programu skrytými nebo otevřenými titulky je dnes již samozřejmostí. Poslední kritérium o přínosu k rozvoji kultury menšin zrovna politické strany naplní velmi jednoduše (včetně některých extrémních menšin…).

Rozhodnutí o licenci podle zákona obsahuje v § 18 pod písmenem c) územní rozsah vysílání a soubor technických parametrů, který bude podle všeho novým zákonem v příštím roce zrušen. Vydané licence tedy budou záhy vyměněny. Navíc vidím jako aktuální problém, jak budou tyto technické soubory (tzn.kmitočty ) v rámci digitálních sítí přesně definovány stejně jako zatím neúplné a v blízké budoucnosti doplňované územní pokrytí. Nehledě na fakt, že i podle ČTÚ budou současné sady kmitočtů pro dig.sítě po schválení mezinárodních dohod v rámci Regionální radiokomunikační konference a vypnutí některých analogových kmitočtů nahrazeny kmitočty definitivními. Spor může být i při udělení celoplošné licence. Provozovatel programu může obratem žádat na provozovateli digitální sítě toto celoplošné pokrytí. Případný spor může vést k žalobám.

V opačném případě, nepůjde-li o celoplošnou licenci, po doplnění sítě nad 70% území by mohla licence pozbýt platnosti apod. Rada se rozhodla využít pojmu sdílené kmitočty, který je mj. i jistým břemenem licence a zdrojem pravidelných sporů pro televizi Prima a jednotlivé regionální vysílatele (tam jde však povětšinou o problém vysílacích časů pro jednotlivé regiony a dohodu o nich, např. spor s TV Dakr dnes podle médií míří až k Ústavnímu soudu). Při přimhouření obou očí lze tento institut použít i pro digitální vysílání, ale zatím nevím, zda je tato cesta prověřená a podložená více právními posudky. Rada na svém posledním zasedání také rozhodla, že zadá vypracování právních posudků na výklad § 56 a § 57 zákona 231/2001 Sb. týkající se výpočtu pokrytí 70% počtu obyvatel České republiky.

Rada má podle platných předpisů právo měnit technický rozsah vysílání, zatím jen se souhlasem vysílatele nebo podle mezinárodních smluv. V platné verzi zákona navíc stále existuje určitý rozpor při udělování a změnách licencí – o udělení licence a stanovení licenčních podmínek rozhoduje Rada většinou 9 hlasů, o změnách licenčních podmínek na základě žádosti provozovatele rozhoduje Rada už jen prostou nadpoloviční většinou (=7 hlasy).


(pokračování v další části)

Zdeněk Duspiva, 29.9.2004