I satelitní diváci v Německu, přestože pro ně vysílá dosud velký počet programů v analogu, uvažují o přechodu na digitál. Autor článku v několika pokračováních radí, zda bude možné využívat i nadále nynější vybavení pro digitální satelitní příjem a jaké změny jsou eventuelně nutné.



V Německu se zahájilo vysílání digitálních televizních programů v roce 1996. A v roce 2010 má být v této zemi ukončen přechod z analogového na digitální vysílání – alespoň v oboru televizního vysílání. Vybavení německých domácností pro digitální příjem se v současnosti nezadržitelně zvyšuje, i když to celkem zůstává spíše ve zdrženlivém měřítku. Výměna nynějšího vybavení je nicméně perspektivní a bez další alternativy.

Digitální pokrytí signálem ze systému satelitů Astra se v Německu, Rakousku a Švýcarsku zvýšilo v roce 2002 z asi 780 tisíc domácností na celkem 2,5 miliónu domácností. Z celkového počtu asi 40 miliónů domácností, které jsou připojeny přímo díky satelitnímu kompletu nebo nepřímo prostřednictvím kabelové televize, to ovšem představuje jen velmi malý podíl.

Z toho asi 1,3 miliónů účastníků využívá digitální příjem volných, nekódovaných programů. To ukazuje, že vzhledem k vybavenosti pro digitální satelitní příjem jednak existují značné rezervy a že při odbytu komponentů pro digitální satelitní příjem má trh rovněž značný potenciál. Otázka způsobu a rozsahu dovybavení komponenty pro digitální satelitní příjem zůstává proto aktuální ještě po velmi dlouhou dobu (mnoha let).

Zavádění digitální techniky je poznamenáno tím, že všechna potřebná opatření u „vnější jednotky“ primárně nevyplývají z digitálního přenosu, nýbrž jen z parametrů digitálního přenosu. To se týká zejména využitelného frekvenčního pásma. Vlastní digitální vybavení se týká pouze komponentů „vnitřní“ jednotky. Všeobecně známé parabolické antény jsou vhodné pro analogový i digitální příjem, nikoli však ploché nebo planární (plošné) antény.


Začíná se u antény

Při vybavování pro digitální satelitní příjem musí být vyměněny komponenty na parabolické anténě. Důvodem pro to je integrovaný konvertor (LNB) v těchto anténách. Změna u nynější parabolické antény samostatně umístěné se provádí až pak, až bychom uvažovali s přechodem na digitální příjem a rozšířením zařízení pro příjem satelitního signálu. Přijímací komplet může být dodatečně vybaven rozvodem pro více účastníků nebo pro příjem z několika satelitních pozic (tzv. multifeedem), je tedy potřebná i větší parabola. Při označení ozářené plochy provozovatel udává většinou nejmenší velikost. V literatuře často poslouží střední hodnota jako orientační pomůcka. Při zaměření na výše jmenovanou satelitní pozici a pro tři až deset účastníků platí taková hodnota – které přísluší průměr paraboly 80 cm, pro deset až patnáct účastníků 90 cm a pro více účastníků 1,0 až 1,2 metru.

Velikost paraboly pro příjem z několika satelitů (tzv. multifeed) by neměla být menší než o průměru 85 cm, u zařízení na příjem pro více účastníků by neměla být menší než s průměrem 1,0 až 1,2 metru. Pojem „účastník“ má přitom stejný význam jak pro jednotlivé účastnické připojení tak i pro přijímač uživatele.


Není jiná alternativa: nový LNB

Základem kompletu vhodného pro příjem digitálního signálu je LNB, který nyní musí být dimenzován pro veškerý využitelný frekvenční rozsah od 10,7 do 12,75 GHz, tedy jako tzv. univerzální LNB. Tento frekvenční rozsah bude v tomto případě rozdělen na čtyři úrovně. Díky rozdělení na dolní („nízké“) pásmo /Low-Band/ pro analogové televizní programy a na horní („vyšší“) pásmo /High-Band/ pro digitální programy bude existovat šíření signálu ve dvou oblastech (rozsazích). V každém pásmu je kromě toho k dispozici ještě informace o vertikální a horizontální polarizaci, takže pro satelitní příjem jsou k dispozici čtyři úrovně.

Při stále narůstající oblibě příjmu ze dvou satelitů prostřednictvím multifeedu, z Astry na 19,2 stupních a z družice Eutelsat-Hot Bird zaparkované na 13 stupních východně je pak možné mít při příjmu s jednou parabolickou anténou osm úrovní (neuvažujeme terestrický příjem). Aby se zajistily vhodné mechanické vlastnosti orientujeme se při výměně LNB na výrobky stejných (podobných) výrobců. Výměna LNB by měla být uskutečněna především při předpokladu vyššího počtu účastníků a předpokládaném rozšíření zařízení, které je plánované v nejbližší budoucnosti. Přitom je třeba rovněž přihlédnout i k rozšíření pro další přijímané satelity, takže je vhodné již v této době předvídat to, jak provést uchycení komponentů v případě tzv. multifeedu. Tady neplatí jako měřítko to, co je momentálně dané, nýbrž plánovaný budoucí požadavek.

Univerzální LNB typu „single“ (samostatný, pouze jeden jediný) může napájet jen jednoho účastníka, popř. pouze jeden satelitní přijímač. Rozšíření (bez úplné výměny LNB) tak není možné. Kdo by chtěl provozovat dva přijímače nezávisle na sobě měl by použít univerzální LNB „twin“ (dvojitý, zdvojený, dvojnásobný). Tento LNB obsahuje dva výstupy, u kterých jsou všechny pásma (rozsahy), a u kterých je možné připojit přímo na anténní kabel dva přijímače typu „single“ nebo jeden „twin“. To platí také pro univerzální čtyřnásobný LNB typu „quad“, který má čtyři výstupy a může tak zásobovat čtyři účastníky nebo přijímače. Společné jsou ty verze, které nelze „rozšířit“.

Pokračování příště


Zdroj: Funkamateur (magazín pro vysílání, elektroniku a počítače), č. 7/03, s. 677, Berlín, přeložil Petr Miklík, volně upraveno a zkráceno.