Rada pro rozhlasové a televizní vysílání již před 14 měsíci vypsala licenční řízení na udělení licencí k digitálnímu televiznímu vysílání. Na podzim 2004 se tak rozhodla poměrně těsnou většinou 8 hlasů, a to i přes protest poslanecké mediální komise i zbylé části Rady. 22.února vyhlásil předseda RRTV termín veřejných slyšení, která se uskutečnila v polovině května a počátkem června 2005.

Na své únorové schůzi se pak k postupu Rady obecně vyjádřila i celá Poslanecká sněmovna svým odmítnutím zprávy o digitálním vysílání a usnesením (dosud nerevokovaným - tedy platným…), ve kterém mj. : „Žádá Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby se do přijetí novely zákona 231 o rozhlasovém a televizním vysílání a o změně dalších zákonů zdržela všech nevratných kroků v oblasti digitalizace“.

Od počátku část RRTV v čele s předsedou Rady mj. tvrdila, že lze licence udělit i bez nového mediálního zákona, v závěru letošního roku se pak tento názor opírá i o právní posudek brněnské právnické fakulty (dosud Radou nezveřejněný). Oporou pro udělení licencí i bez upravené legislativy je podle veřejných vyjádření členů Rady mj. také vložení §24a do Zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání č.231/01Sb. Tato úprava byla schválena v březnu 2005 v rámci přijetí Zákona o elektronických komunikací (127/05 Sb.), který vstoupil v platnost od května 2005.

Domnívám se, že i přes spornost právních výkladů, by při určitém „zamhouření očí“ bylo možné snad licence udělit, ale hned následně se objevuje řada poměrně významných praktických i právních problémů. Nehledě pak na fakt, že je zde stále řada rozporů již v samém způsobu vypsání licenčního řízení. Již dnes se RRTV, aby vyhověla žádostem stávajících provozovatelů vysílání, které do doby prohry u soudu a zřejmě i vývojem kolem přípravy novely zákona Rada svým postupem spíše ignorovala, snaží o dohodu s provozovatelem sítě „B“ o umístění více televizních programů, než bylo původně stanoveno.

Jako pátý program byl do této sítě na podzim „překlopen“ program televize Prima ( mimochodem navíc i tam kde to dnes prokazatelně nejde a několik nejbližších let nepůjde!), i když například podmínky individuálního oprávnění od ČTÚ hovoří jen o 4 programech. Podobně o větším počtu programů uvažuje i provozovatel dalšího multiplexu „A“, který v současné době zahajuje první testy v okolí Brna. Technicky to zcela jistě za určitých podmínek možné je, ale ukazuje se, že v procesu licencování se stále hledá cesta, jak napravit nebo korigovat některé nejasnosti z počátku celé akce. A takových problémů, které se i přes vícestrannou snahu asi nepodaří tak jednoduše překonávat, bude zcela jistě mnohem víc.

RRTV sama zatím o přidělení licencí podrobně nejednala. Po uskutečnění veřejných slyšení se žadateli z počátku roku 2005 přišla koncem léta na řadu neveřejná část projednávání žádostí, na které Rada za účasti žadatelů zkoumala ekonomické podmínky přihlášených projektů a jejich reálnost. Od té doby se alespoň navenek neudálo nic, kromě opakovaných prohlášení o úmyslu udělit licence do x-týdnů (počínaje INVEXem 2005) nebo nejpozději do konce roku – vždy s dovětkem, že jde o nepředvídatelné „kolektivní rozhodování kolektivního orgánu“. Mezitím Rada prozkoumává projekty a připravuje si argumentaci k jednotlivým projektů, která je nutná jak pro zdůvodnění udělení licence konkrétnímu žadateli, tak zejména pro zdůvodnění zamítnutí ostatních žádostí. Rada nyní ve zdůvodnění svých rozhodnutí postupuje podle zpřesnění, ke kterému došlo na základě soudních precendentů.

Samostatnou kapitolou je případná validita udělených licencí, mimochodem v souladu s platným zákonem a při dodržení základních podmínek automaticky prodloužitelných z 12 na 24 let. Případy z posledních let a geneze některých již udělených rozhlasových licencí, následně napadených u soudu, hovoří za vše. Rozhlasové licence jsou trvalým kamenem úrazu a kromě výjimek (například licence nekomerčnímu projektu rádia Proglas v jižních Čechách) jsou dodnes v určité právní nejistotě nebo na příslušných kmitočtech ani po několika letech nikdo nevysílá nebo jen do doby dalšího soudního rozhodnutí. V případě některých sledovaných rozhlasových tendrů se již povedlo to, co bylo v kauze televizního tendru podle některých představitelů RRTV vyloučeno – a to nevybrat žádného z uchazečů a tím dané licenční řízení bez vítěze zcela ukončit. Riziko žalob je v případě popisovaného tendru bez nějaké korektury poměrně značné, se všemi negativními dopady na zdárný rozběh digitální vysílání.

V případě soutěže na digitální televizní licence došlo od jara k další určité změně. Původní legislativní návrh ukončit licenční řízení a vypsat řízení nové podle upraveného zákona se postupně nahradil pouhým přerušením rozběhnutého tendru a jeho pokračováním v intencích novely zákona. Jde o kompromis, který přirozeně z mnoha důvodů vyhovuje již přihlášeným provozovatelům a relativně chrání jejich původní soutěžní projekty před jejich zkopírováním jinými žadateli.

Rada rozhodně není v lehké situaci, když i přes často deklarovanou odvahu zahájit tendr (ad např. konference Teleinformatika) do konce letošního roku o licencích stále nerozhodla. V průběhu času se, a nejen ona, dostává pod značný tlak ze strany žadatelů o nové licence, který nakonec zřejmě vede i k upuštění od záměru ukončit licenční řízení a obratem vypsat řízení nové podle nových pravidel. Celková situace tak do jisté míry může posouvat Radu (a zejména její členy s jiným názorem než bylo urychlené vypsání licenčního řízení na podzim 2004 ještě před novelou zákona a nakonec i před ZEKem ) i do nepříznivé pozice potenciálních „brzdičů digitalizace“. Počátkem příštího roku se Rada bude muset navíc intenzivněji věnovat také dokončení Výroční zprávy za rok 2005, kterou musí Sněmovně předložit do konce února.

Rada nemá jednoduchou pozici, do jisté míry i svým přičiněním. Stále ještě například není zažehnáno spíše čistě teoretické riziko odvolání, když Výroční zpráva za rok 2004 dosud nebyla ve Sněmovně vůbec projednána a schválena (nyní nově odloženo na konec ledna 2006). Faktem také je, že se situace a pohled na činnost Rady v mnoha případech mění, a to možná i tím, jak se mění personální složení některých stran. Nelze nezaznamenat postupnou změnu názorů i celkové atmosféry po tom, co skončila nedávná jakási (a zřejmě nejen) společensko-politická objednávka na personální změny v RRTV v souvislosti se spory kolem její činnosti nebo s udělováním licencí a s tím vším spojená očekávání.

Napětí mezi žadateli o digitální vysílání tedy zatím roste, není žádným tajemstvím vypsání vysokých manažerských prémií pro manažery projektů v případě získání nových licencí. Rada i přes dřívější opakovaný nesouhlas a neochotu opět prodloužila některé digitální experimenty. Mimořádně a zřejmě rekordně dlouhý tendr je za dobu od vypsání provázen také významnými změnami obchodního prostředí. Od doby zahájení soutěže se situace na českém mediálním trhu výrazně mění. Řada v počátku velmi nadějných a bonitních projektů se v řadě případů postupně stává méně lukrativními. Výraznou měrou k tomu napomáhá zahájení digitálního vysílání České televize a zejména spuštění nebo plány na vysílání nových programů.

V nabídce zájemců o privátní digitální licence bylo například hned několik zpravodajských nebo sportovních projektů. Extrémní délka soutěže vede zřejmě mj. i k tomu, že někteří z žadatelů začali vysílat své programy prostřednictvím internetu nebo v sítích kabelových televizí, což v další fázi může značně podpořit šance na udělení licence podle §17 platného mediálního zákona. Rovněž udělením televizních licencí i pro dočasné analogové vysílání na částech území ČR se, kromě sporu a porušení jakési nepsané dohody s ČTÚ , vytvořily pro další provozovatele celkem dobré podmínky k udělení licence (anebo pádné argumenty pro soudní spor v případě neudělení licence…např. § 17. odst 1) písm. a – kritéria pro udělení licence).

Podle posledních zpráv z více zdrojů se již podařilo na stranu radních ochotných udělit licence získat další členy RRTV. Přesto se ani po tolika měsících Rada v této věci nedobrala k nějakému definitivnímu rozhodnutí. Dlouhá doba rozhodování tak možná zbytečně vede k mnoha spekulacím. Pokud ale Rada ani po roce trvání celého tendru stále ještě nevybrala držitele nových licencí, bylo by po postoupení novely mediálního zákona do finálové fáze asi lepší vyčkat jejího přijetí.


ing.Zdeněk Duspiva, publicista, 22.12.2005