V souladu s platnou směrnicí 89/552/EHS ve znění 97/36ES „Televize bez hranic“ (TVWF) zpracovává Evropská komise pravidelnou zprávu o jejím naplňování a případně o návrzích a požadavcích na její aktuální úpravu, v souladu s rozvojem technologií ve vysílání. Podle článku 26 je tato zpráva od roku 2000 předkládána vždy za období dvou let. Poslední zpráva byla schválena počátkem roku 2003, tato 5.zpráva, předložená letos v únoru, zahrnuje období let 2003 - 2004.

Ve zprávě se mj. hodnotí posuzované období jako doba konsolidace evropského mediálního sektoru s poměrně příznivými výsledky. Nové příležitosti v tomto období přinesla postupná digitalizace vysílání a poskytování nových audiovizuálních služeb prostřednictvím nových technologických platforem, které v souhrnu vedly k rozšíření služeb a posílení určité rozdrobenosti nabídky. Sektor se v celoevropském pohledu stabilizoval i za viditelného trendu poklesu objemu reklamních zdrojů a při malé naději na zvýšení veřejného financování veřejnoprávních médií. V praxi se rozvoj vysílání dokumentuje nárůstem počtu televizních programů od roku 2001 o více než čtvrtinu (do srovnávání se započítávaly stále stejné evropské země, bez promítnutí statistik nově příchozích zemí).

Na rozvoji audiovizuálních on-line služeb se výraznou měrou posílela zvýšená dostupnost širokopásmového přístupu. Na konci posuzovaného období byla penetrace broadbandu na úrovni až 80% obyvatelstva (pozn. nikoliv ale její využívání). Celkové tržby subjektů televizního vysílání v EU činily ke konci roku 2004 téměř 65mld Euro, roční nárůst se pohybuje v průměru okolo 2%.

Zpráva z hlediska příjmů obecně konstatuje upevnění pozice veřejnoprávních médií, která v posledních letech dosahují ročního objemu příjmů cca 30mld € ( z toho 2 mld. za rozhlasové služby). Nejvyšší nárůst tržeb zaznamenaly placené televize - téměř o 15% ročně, zejména díky sestavování „balíčků“ služeb pro své abonenty.

Reklama je i nadále hlavním zdrojem financování televizního vysílání, ale v posledních letech stagnuje. Celkový roční objem trhu s reklamou v 15 členských státech (tzn. bez rozšíření) se pohybuje okolo 26 mld. €. Televizní reklama tvoří třetinu z celkového reklamního objemu, v roce 2004 však byla v nominálních hodnotách stejná jako v roce 2000.

Zpráva obsahuje popis sporů a porušení Směrnice v některých případech. Jedním ze sporných případů je již dříve několikrát zmiňované posuzování televizních programů a jejich souladu se zákony a se směrnicemi podle země původu. Jde o známé případy, kdy jsou programy registrované v některých zemích s benevolentnějšími podmínkami posléze distribuovány do jiných, často z hlediska obsahu vysílání rizikových zemí. Dalším relativně sporným a diskutovaným kritériem je povinný podíl evropské tvorby. Průměrná doba vysílání evropských děl se pohybuje do 65%, díla nezávislých evropských tvůrců tvořila 30% z celkového vysílacího času. Do těchto statistických poměrů se vejdou i nové členské státy. Původní požadavek při inovaci této Směrnice počítal s podílem evropské tvorby minimálně 50%, proto je Evropská Komise při hodnocení těchto kritérií s plněním směrnice spokojena.

V oblasti posuzování reklamy bylo s ohledem na vývoj technologie reklamy (virtuální reklama, interaktivní reklama, „rozdělená“ obrazovka ad.) v průběhu předchozího období nutné přijmout některá interpretační sdělení EK k této Směrnici. I nadále platí, že jednotlivé členské státy mají volnou ruku v přijímání vlastních přísnějších nebo preciznějších ustanovení v oblasti regulace reklamy.

Zvlášť je zmiňován případ soudního posuzování tzv. nepřímé reklamy. Ve Francii došlo na soudní přezkum umístění reklamních panelů se „zakázanou“ reklamou na tabák a alkohol, která byla umístěna na stadionu a byla zaregistrována díky přímému televizního přenosu ze sportovního utkání. Podle francouzského práva je tato reklama zakázána (přímá i nepřímá), ale Evropský soudní dvůr konstatoval, že nedošlo k porušení Směrnice a francouzský zákon je s ní plně kompatibilní.

Zpráva obsahuje i výsledky pravidelných kontrol, během kterých jsou každoročně prověřovány 3 země. V posledních letech jednal několikrát tzv. kontaktní výbor (článek 23a), který připravil podněty pro revizi celé Směrnice. Průběžně došlo také k setkání všech evropských regulačních orgánů (2 x ročně), na kterých byla dohodnuta vzájemná informační výměna, sjednocení společného postupu při uplatňování evropských norem a vytvoření společné databáze. V závěru roku 2005 EK i na základě průběžného vyhodnocování a dosavadních zpráv navrhla koncept nových úprav Směrnice, které by po jejich definitivním přijetí měly znamenat zásadní změny a pravidla pro nové služby a změněné, volnější regulativy pro reklamu.


ing. Zdeněk Duspiva, publicista, 11.3.2006